Nejsem už dávno sama, kdo tuto myšlenku, před pár lety téměř zločinnou, dnes říká nahlas. Spojený model veřejné správy, v níž i sami úředníci tápou, zda jsou v které chvíli státem nebo svou obcí, je nadále neudržitelný.
Příliš mnoho prezidentů aneb pár faktů, proč být na Pražském hradě není zase až takové terno.
Poslední roky se někdy ptám sama sebe, zda sním, či bdím. Náš starý kontinent řídí evidentně mimozemšťané. Nebo lidé s nějakou diagnózou. A naši Evropu nám kradou.
Dekolt Jitky Čvančarové na karlovarském koberci aneb v hlavní roli ženské poprsí? Nikoli. V hlavní roli je mozek.
Při psaní posledního blogu jsem si myslela, že už nemůže být hůř. Může. Po živnostnících mají přijít na řadu obce a města.
A k tomu vytváří atmosféru strachu, aby se zastupitelé obcí a měst báli o čemkoli hlasovat. Stačí totiž jeden anonym, a mají na x let o zábavu postaráno, a s nimi celé jejich rodiny. A to už nemůže být náhoda.