Podle předpovědí tu mělo být zima a mělo pršet. Londýnské ažůr nebe je zatím pokryto půvabnými mráčky. Přibližně desetina Vávrovy rodiny se právě chystá podruhé do olympijského vodáckého areálu v Lee Valley. kde se všichni usmívají, občas pokřikují, občas dupou.
Černá zahrada neboli Náhorní Karabach neboli Arcach. Jsem tu v posledních deseti letech potřetí, nevstupuji do neznámého prostoru ale vracím se. Ráda a se zvědavostí.
Pátrám po starším textu o Kavkaze a přitom jsem nacházím dva texty Franze Werfela autora slavného románu „Čtyřicet dnů“. Oba články (Co Češi darovali Evropě a Kulturní jednota Čech) napsal pražský rodák ve Francii (kam uprchl po anšlusu Rakouska) ve dnech těsně před mnichovským diktátem (později se hlásil do československé zahraniční armády, kam nebyl odveden vzhledem ke své srdeční vadě, které nakonec podlehl v roce 1945 v USA).
Ty dva jsou skvostně napsané a jistě by obohatily (stále stydlivě ochromenou) debatu o české identitě ve vztahu k Evropě – a to i přesto, že byly psány z perspektivy spisovatele a intelektuála v situaci bezprostředního existenčního ohrožení. Proto sem vkládám malou ochutnávku, oba texty by byly na blog příliš dlouhé. Ale kdo má zájem, ráda oba texty zašlu mejlem.