Zprávy a informace o světě se v paměti lidstva uchovávaly od ústních vyprávění příběhů přes tesání do kamene, psaní po papyru, přes knihtisk, radiové vlny, televizi - od "audia" po "video". Počítače, mobily, internet, ale taky odposlechy, létající drony... Není kam utéct, jdou po nás. A tak si představme:

Jak by si bulvár smlsnul už jen na Ježíšově podezřelém původu a ještě podezřelejší multi-kulti emigraci do Egypta. Kolik spekulací by se vyrojilo ohledně učedníků, tak nepochopitelně vybraných ze sprostého plebsu. I na tu poušť by za Ježíšem lezli paparazzi! Kázání na hoře by dávalo různým neumětelským pisálkům důvod detailně rozšifrovávat Ježíšovo evangelium a dokazovat na něm Ježíšovu naivitu. Kolik planých televizních debat o nosnosti Ježíšových sociálních utopií by bylo pohnojeno internetovým kalem! Jistě by se vyhlásila soutěž, kdo nejdřív odhalí za všemi Ježíšovými zázraky kouzelnické triky.

Vztah k penězoměncům by byl definován jako nebezpečně extrémistický. Zato vztah k ženám (obzvlášť cizoložným) by byl krajně podezřelý (nějakou přece mít musí!), nemluvě pak o Ježíšově vztahu k "miláčkovi Páně". Prohlášení o Božím synovství by bylo označeno za velikášské a paranoidní. Ježíše na oslíku cestou do Jeruzaléma by média nazvala excentrickým hippíkem. Zatimco v davu by se dozajista našli takoví, co by protestovali proti oškubávání palem.

Zákulisní praktiky velerady a Piláta by vytvářely nepřeberné konspirační teorie. Jidášova korupce by byla odhalena z blíže nejmenovaných zdrojů a ani jeho polibek by nebyl nutný, všechny tváře by byly dostatečně "provařeny" na novinových stáncích.

Kamery by v přímém přenosu s rozkoší sledovaly Ježíšovo bičování, neboť není lépe placené komodity než utrpení na živo - live. Pro větší tržní efekt by se pořádaly na Golgotu hromadné zájezdy. V touze být viděn v televizi by se lidé mohli přetrhnout v ochotě nést Ježíšův kříž. A ještě by přitom stihli do kamery zamávat příbuzným. Lotři by si užívali svých patnáct minut slávy. Jistě by ani matka Maria neunikla otázce - Jak se cítíte? Zaslíbení věčného života by pak moderátor v hysterické hlasové kadenci definoval jako blábol pomatence. Místo kopí s houbou namočenou v octě by reportéři strkali Ježíši mikrofony s kardinálně nejpitomější novinářskou otázkou - Jak vnímáte rozsudek? Jste nevinný? - Celý ten spektákl by pak byl proložen reklamou na smeták, pivo či spořitelnu, kterou máme mít rádi, abychom stihli WC, oběd či kafe, než to všechno skončí.

Jedině snad odpolední tma, kdy Ježíš vydechl naposled, by mohla souviset s přerušením elektrického proudu. Ale vytrvalci u obrazovek by ještě stihli snímání s kříže, reklamu na balzamovací mast a ... "vidíte, na těch ženských bylo něco šprochu, když ho tak ošetřují!" a "jenom té mámy je tak nějak líto" a "vojáci jistě ten hrob ohlídají"... Ostatně, co chtěl, to má, vždyť to byl blázen, tak co? Hlavně rychle přepnout na seriál, veselohru - nebo thriller? Na blbosti přece nemáme čas! Jenom se nezastavit, neztišit a nemyslet! Ve spěchu světa úspěchu není kdy se zastavit a přemýšlet o Neúspěšném... V čase výkonu je nějaká láska přepychem a Bůh stejně není...

Uprostřed mediálního mumraje - nepřeslechli jsme prosbu toho, jenž je tichý a pokorného srdce?
"Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí..."