Když se někdo pyšní fackou…

Místostarostka Alexandra Udženija se na svém facebookovém profilu hlásí k facce, kterou uštědřila kolegovi Danu Richterovi za to, že slovně urážel jinou zastupitelku: "K pondělnímu incidentu se hrdě hlásím", "dala jsem mu výchovnou facku". Paní Udženija prý nesnese hulváty a chtěla se nějak postavit za uráženou osobu. Incident je zajímavý hned z několika důvodů.

Za prvé, "hrdě se hlásit k incidentu" je oxymorón, něco jako "zbortěné harfy tón" nebo "mrtvé milenky cit". Hlásit se hrdě k projevu fyzické agrese, nota bene vlastnímu, je na pováženou. Vypovídá to o aktérčině marné snaze (či neschopnosti?) řešit problém jinak než krajně vypjatou cestou.

Za druhé, A. Udženija postavila kolegyni Mazancovou a údajně rovněž dlouhodobě uráženou starostku Černochovou do nepříznivého světla. Neumějí se samy bránit? Co tedy dělají v zastupitelském orgánu, jaký má smysl jejich přítomnost v něm, neubrání-li ani samy sebe vůči slovním výpadům?

Za třetí, epizoda přibližuje atmosféru ne-komunikace na daném úřadě. Členky zastupitelstva jsou tam uráženy, k čemuž se nikdo nevyjadřuje. (Jediná?) Udženija o tom celou celou dobu ví, avšak očividně nevyhodnotí problém jako vážný, jestliže včas nezakročí - rezolutně, ale bez násilí.

Za čtvrté, být hrdá či hrdý na facku jakožto výchovný prostředek bylo vysvětlitelné snad před padesáti lety, nikoli v rozvíjející se (doufejme) demokracii. Rozdávání facek místo uplatňování nenásilných metod prozrazuje v některých případech nezpracované zážitky s fackováním v dětství.

Za páté, mluvní projev oběti pohlavku svědčí buď o nezvládané misogynii D. Richtera, nebo přinejmenším o jeho neúctě vůči kolegyním. Lze se ptát, stejně jako v případě Udženiji, Mazancové a Černochové, kdo takové lidi do zastupitelstev volí a proč.

Za šesté, chování Udženiji může na první pohled dokonce imponovat. Postavila se k problému "jako chlap", "chlapsky přímo" (může konstatovat někdo, kdo si neuvědomí, že tím označuje muže za násilníky z titulu pohlaví). Udženija jistě ani neudeřila Richtera zezadu, jako se kdysi M. Macek "nechlapsky" rozmáchl na D. Ratha. "Dobře mu tak, hulvátovi" a "Primitiv, který si nic jiného nezaslouží" jsou dva z nejčastějších ohlasů pod články o incidentu.

Za sedmé, pochvalné ohlasy veřejnosti na facku místo dotazů na vyříkání si problému svědčí - o čem vlastně? O obecném akceptování násilí, jestliže to "nejde po dobrém"? O ignorování neschopnosti zvolených zastupitelů a zastupitelek důstojně nás reprezentovat? O toleranci vůči vzájemnému zesměšňování a napadání místo vyžadování práce pro veřejnost?

A konečně za osmé, facka zastupiteli byla od A. Udženiji medvědí službou pro vlastní stranu. Alespoň do té doby, než někdo z ODS agresívní projev Udženiji veřejně neodsoudí.

Vy také, pane doktore

Mezi čtenářskými ohlasy pod každou zprávou o obtěžování spolehlivě najdeme otázky jako „Proč s tím přišla až teď?“, „Co tím sleduje?“, „Nepovedla se jí kariéra, tak se mstí?“, „Jak dlouho se ještě muži budou bát, že kdysi sáhli někomu na koleno?“

Více »

O slabém pohlaví

Kdysi byly čtenou a vyhledávanou součástí českých novin jazykové koutky, které obsahovaly pravopisné a mluvnické jevy s jazykovědným výkladem. Mnohem napínavější je ale pozorovat, jak způsob vyjadřování ovlivňuje myšlení a jak myšlení formuje vyjadřování. Zkusme kriticky prověřit několik málo ukázek z české frazeologie – rodinného stříbra české slovní zásoby.

Více »