Když se Jiří Paroubek hodlal soudit s bulvárem za to, že se v článcích psalo o jeho „milence“ Petře Kováčové, našel se jazykovědec, který bulvární tisk podpořil: slovo „milenka“ v sobě přece nenese ani stín hanlivosti, neboť pochází od „milovati“. Avšak jazykovědec zapomněl na skutečnost, že etymologické hledisko není jediné ani primární, chceme-li posuzovat význam slova. Možná neznal slavný výrok filozofa L. Wittgensteina o tom, že výraz nabývá významu použitím v řeči. Jak to probíhá?
Nekraďte, naše vláda nestojí o konkurenci. Nápis na regálu v jedné samoobsluze se nekompromisně vymezuje vůči zlodějně, avšak činí tak s humorem. Napsala jej veselá kopa; bude radost s ní neformálně poklábosit o tom, kdo, kde, kdy, co a jak něco ukradl, sebral, šlohl, štípl, čórknul, čmajznul, otočil, půjčil si a zapomněl vrátit, odklonil (peníze), nechal zmizet (vzácné jaspisové pero).
Už to není, co to bývalo: v pohádkách se stále vyskytují úkoly, jejichž splněním si muži (občas i ženy) potvrzují svou hodnotu. Avšak zatímco dřív stačilo jít na kraj světa a obstát v banálních prověrkách, například přemoci dvanáctihlavého draka nebo ze dna moře vyzvednout perlu, nedávná repríza pohádky režiséra Jiřího Stracha Tři životy z roku 2007 připomněla, že existují mnohem horší rizika: muž musí otestovat svou připravenost k sexu. Až za hrob.