Když to nechce, tak to nechce. A když je opilá a spí, tak to opravdu nechce.

Slaví se rozloučení se svobodou, nevěsta se opije do němoty a odebere se do soukromí. Konkrétní případ, kdy barman na brigádě vykonal soulož na smyslově i fyzicky značně oslabené ženě byl vyřešen zproštěním obžaloby ze sexuálního napadení. Muži přitom hrozilo až deset let vězení.

Ve zprávách o činu nebyla ani zmínka o tom, že by ona žena barmana k sobě do postele zvala, nebo že by mu směrovala sexuální výzvy. Jestliže barman využil okamžiku, až bude v pokoji sama, a ona se probudila až při souloži, tak to očividně nechtěla.

Znásilňování je jedním ze způsobů hrubého ponižování žen. Tam, kde rovnost pohlaví je spíše přáním než skutečností, si soudy i veřejnost hlídají všechny polehčující okolnosti na straně pachatele; vina se hledá u oběti. Diskurz o znásilnění pak vykazuje následující rysy:

Přenášení viny na oběť

• Co tam dělala v tu dobu, proč byla sama? Co měla na sobě? (Viz loňské znásilnění v Irsku, kdy obhajoba argumentovala tím, že žena měla na sobě tanga s krajkou.)
• Čím ho provokovala? (Zpráva na idnes.cz k případu uvádí „Budoucí mladá paní při loučení se svobodou plnila roztodivné úkoly, i se sexuálním podtextem“. Jako by autor říkal „koledovala si o to“.)
• Chtěla to, užila si to, pak si to rozmyslela a udala ho.
• Neřekla jasné NE, neřekla je včas, neřekla je dost nahlas.

Naturalizace znásilnění

• Muž je dobyvatel, rozsévač. Nemohl si pomoci.
• Všechny ženy to chtějí, násilí je vzrušuje.

Strašení důsledky postihování násilí

• To máme pokaždé před stykem podepsat na úřadě souhlas?
• Přestaneme flirtovat. Vymřeme.

Ćasto se vyskytují argumenty ad hominem, určené kritikovi/kritičce: Podívejte se na ni/na něj. Má málo sexu. Nikdo ji nechce (u ženy). Kolo bych si o ni neopřel (u ženy). Kdo ji/ho/je platí? Výmysly Bruselu/EU.

D. Cameron varuje v knize Mýtus o Marsu a Venuši (česky 2017): mýty o rozdílnosti žen a mužů se zneužívají při soudních procesech o znásilněních. Je totiž snadné přesvědčit porotu, že muž nepochopil ženino odmítnutí – jsme přece tak různí! (Jeden z mýtů dokonce praví, že když žena říká „ne“, myslí „možná“, když říká „možná“, myslí „ano“, a „ano“ slušná žena neříká nikdy.)

Případ opilé nevěsty vzbudil vážná podezření a vážné obavy. Snad bude vrácen k novému projednání a dána šance ještě jednou, zodpovědně a komplexně posoudit všechny okolnosti. Jinak by se měly začít třást všechny ženy v Česku: nebudou smět dát si na oslavách ani sklenku, aby náhodou někoho sexuálně nepřitahovaly. Ve společnosti budou muset před svědky nahlas oznámit, že nehodlají mít náhodný sex, i když předtím hrály hru se sexuálním podtextem. V pokojích se zamknou, a po znásilnění je zachrání už jen vícečetná zranění jako stopy boje o holý život.