Mezi sexuálními šmejdy jsou otcové od rodin
Jedna riziková sociální skupina – osamělí senioři a seniorky – se dočkala podpory díky filmu Šmejdi. Avšak šmejdi se soustředí také na děti.
Připravovaný filmový dokument Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti staví do ostrého kritického světla podceňované nebezpečí sexuálních šmejdů. Dospělé figurantky dětského vzezření umístily do sociálních sítí noticku „Nudím se“, a během pár hodin se jim přihlásily desítky mužů ve věku od dvaceti do šedesáti let. Šmejdi nabízeli pornografii, fotografie penisů, přemlouvali domnělé dospívající dívky k odhalování a společné masturbaci.
V rozhovoru na Seznamu uvádí Barbora Chalupová, že mezi predátory (což je mimochodem až příliš vznešené pojmenování pro sexuální šmejdy) jsou otcové od rodin. Jejich blízcí je ve filmu poznají – dobře jim tak, chtělo by se říci.
Film upře zaslouženou pozornost veřejnosti na trávení volného času dětí: zavírají se s počítačem a bloudí po sociálních sítí. O čem se však zatím nemluví, je volný čas samotných šmejdů a nevšímavost jejich okolí. Přestože by nás měl navždy poučit případ Josefa Fritzla, který skoro čtvrt století zneužíval ve speciálně upraveném sklepě své dcery a zplodil s nimi několik dětí.
Manželku Josefa Fritzla Rosemarii a Fritzlova nejstaršího syna se nikdy nepodařilo usvědčit z tichého schvalování Fritzlova zločinů, přestože právník obětí zdůrazňoval, že každá hospodyňka, uklízečka nebo zvědavé dítě by byly musely úkryt v suterénu najít. Ať už něco tušili či nikoliv – jejich nezájem, nebo ještě hůře strach z odhalení hrůz jen prodlužovaly utrpení dětí a dospělých ve sklepě.
Sexuální šmejdi možná vedou navenek spořádaný rodinný život, chodí s vlastními dětmi či sourozenci do zoo, píšou s nimi úkoly. Jejich bližní ale musejí vědět nebo alespoň tušit, že se syn/tatínek/bráška rád zavírá s počítačem do soukromí a nechce být rušen. Pracuje u tajné policie? Má důležitý tajný státní úkol? Je na stopě vládnímu spiknutí? Je jeho práce tak intenzívní, že nechce být v žádném případě rušen?
Doporučuji provést test s šálkem kávy nebo jablkem na talířku: zaklepat a rychle vejít (normálně se po zaklepání čeká, až budeme pozváni dovnitř). Kdo zahlédne rychlé zavírání počítače nebo dokonce narazí na zamčené dveře, může podezírat muže u počítače z nekalých praktik. Pak je vhodné co nejdříve si věci vyjasnit.
Odhalování šmejdů nezáleží jen na projekci filmu v rámci školní výuky. Nicméně už nyní, před premiérou dokumentu lze konstatovat, že byl učiněn další významný krok ke kultivaci mezilidských vztahů.
Film zcela jistě nechce uvrhnout všechny otce od rodin do podezření ze sexuálních zvrhlostí. Naopak - o to více nechá vyniknout těm, kteří své otcovské role plní láskyplně a zodpovědně a jsou svým bližním spolehlivou oporou.
Připravovaný filmový dokument Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti staví do ostrého kritického světla podceňované nebezpečí sexuálních šmejdů. Dospělé figurantky dětského vzezření umístily do sociálních sítí noticku „Nudím se“, a během pár hodin se jim přihlásily desítky mužů ve věku od dvaceti do šedesáti let. Šmejdi nabízeli pornografii, fotografie penisů, přemlouvali domnělé dospívající dívky k odhalování a společné masturbaci.
V rozhovoru na Seznamu uvádí Barbora Chalupová, že mezi predátory (což je mimochodem až příliš vznešené pojmenování pro sexuální šmejdy) jsou otcové od rodin. Jejich blízcí je ve filmu poznají – dobře jim tak, chtělo by se říci.
Film upře zaslouženou pozornost veřejnosti na trávení volného času dětí: zavírají se s počítačem a bloudí po sociálních sítí. O čem se však zatím nemluví, je volný čas samotných šmejdů a nevšímavost jejich okolí. Přestože by nás měl navždy poučit případ Josefa Fritzla, který skoro čtvrt století zneužíval ve speciálně upraveném sklepě své dcery a zplodil s nimi několik dětí.
Manželku Josefa Fritzla Rosemarii a Fritzlova nejstaršího syna se nikdy nepodařilo usvědčit z tichého schvalování Fritzlova zločinů, přestože právník obětí zdůrazňoval, že každá hospodyňka, uklízečka nebo zvědavé dítě by byly musely úkryt v suterénu najít. Ať už něco tušili či nikoliv – jejich nezájem, nebo ještě hůře strach z odhalení hrůz jen prodlužovaly utrpení dětí a dospělých ve sklepě.
Sexuální šmejdi možná vedou navenek spořádaný rodinný život, chodí s vlastními dětmi či sourozenci do zoo, píšou s nimi úkoly. Jejich bližní ale musejí vědět nebo alespoň tušit, že se syn/tatínek/bráška rád zavírá s počítačem do soukromí a nechce být rušen. Pracuje u tajné policie? Má důležitý tajný státní úkol? Je na stopě vládnímu spiknutí? Je jeho práce tak intenzívní, že nechce být v žádném případě rušen?
Doporučuji provést test s šálkem kávy nebo jablkem na talířku: zaklepat a rychle vejít (normálně se po zaklepání čeká, až budeme pozváni dovnitř). Kdo zahlédne rychlé zavírání počítače nebo dokonce narazí na zamčené dveře, může podezírat muže u počítače z nekalých praktik. Pak je vhodné co nejdříve si věci vyjasnit.
Odhalování šmejdů nezáleží jen na projekci filmu v rámci školní výuky. Nicméně už nyní, před premiérou dokumentu lze konstatovat, že byl učiněn další významný krok ke kultivaci mezilidských vztahů.
Film zcela jistě nechce uvrhnout všechny otce od rodin do podezření ze sexuálních zvrhlostí. Naopak - o to více nechá vyniknout těm, kteří své otcovské role plní láskyplně a zodpovědně a jsou svým bližním spolehlivou oporou.