V pátek 15. 11. probíhala v Senátu PČR konference 30 let svobody, moderovaná Danielou Písařovicovou a vysílaná Českou televizí. V řadě řečníků se vyskytla pouze jedna žena; takovým panelům bez žen nebo s drtivou převahou mužů se říká „manely“.

V rámci akce bylo promítnuto video s herečkami J. Plodkovou a P. Nesvačilovou. Dámy jakoby sledují v televizi Václava Havla: „Ale je hezkej, viď“, „Takovej malej“, „Mně malý nevadí“, „Umíš si představit, že bys mu dala pusu?“, „Bych se sklonila“. Václav Havel má podle Jany Plodkové a Petry Nesvačilové ramena, o něž se dá opřít, ráčkuje, což je „sexy“, a ta ráčkovaná „pRRRavda“ se líp pamatuje.

Možná ano; kdo nechápe, oč běží, vštípí si do paměti aspoň zvuk slova. O herecké profesi nepochybuji, že „pusy“ se rozdávají tak, jak velí scénář. Avšak Petra Nesvačilová o sobě uvádí ve Wikipedii, že mimo jiné spolupracuje s organizacemi Člověk v tísni, Červený kříž a Unicef. Stará se tam snad o to, jak je kdo „hezkej“ a jak mu „dát pusu“?

Velmi dobře si vzpomínám na ony listopadové dny před třiceti lety. Prožila jsem je na srazu X let po maturitě, na chatě u přehrady, sice daleko od demonstrací, avšak spolu s ostatními přilepená k televizi. Sledovali jsme a komentovali vývoj událostí, a vzrušeně debatovali o budoucnosti – většina z nás měla malé děti a doufali jsme, že jim pomůžeme zařídit svobodný a naplněný život. Spolužaček se zúčastnilo přes dvacet. Kdyby některá začala žvatlat o tom, že je Václav Havel „hezkej“ a „malej“, asi bychom nejprve zkoprněli údivem a pak bychom ji polili kýblem splašků.

Video pro konferenci v Senátu určitě natáčely Jana Plodková a Petra Nesvačilová dobrovolně. Jakou službu tím udělají ženám, Senátu, médiím a celé společnosti, očividně nedomyslely nejen ony. Obě herečky, zodpovědné osoby a instituce v organizačním týmu konference, tvůrci a tvůrkyně hloupoučkého videa a Česká televize – ti všichni naléhavě potřebují lekci o třiceti letech skutečného aktivního, důstojného a nepostradatelného přínosu českých žen svobodné společnosti.