Náš pan prezident má sloní paměť. Umí mluvit spatra, a kromě toho si desítky let pamatuje, kdo mu někdy šlápl na kuří oko. A opravdu nemá rád konkurenci.

Byl by to vpravdě ďábelský plán: pozvat si na Hrad bývalého prezidenta, kterého rovněž užírá závist, v jeho případě vůči Václavu Havlovi. Vyjádřit úctu k odkazu Václava Havla, o němž Václav Klaus nemůže ani slyšet a Miloši Zemanovi je lhostejný, protože v tom smyslu by prezident musel oněch „dolních deset miliónů“ spojovat, nikoli rozdělovat. Pronést dojemnou řeč o závisti a nenávisti. Oko nezůstalo suché.

Projev si exprezident s manželkou pěkně vyslechnou celý. Nic jiného jim nezbývá, sedí v první řadě a je na ně vidět.

Medaile od prezidenta může být pocta, a několik vyznamenaných se právem cítilo dojato. Pro jiné to může být polibek smrti; někdo rovnou odmítne, jiní se buď ceremoniálu pod nějakou záminkou vyhnou, nebo předem hlasitě vysvětlují národu, že prezident je zatím ten nejlepší, nebo taky převezmou desky co nejrychleji, posadí se a doufají, že se na to brzo zapomene.

Zpestřením letošního 28. října na Hradě bylo ponaučení, že medaile se může stát nástrojem sladké pomsty. Chybička se ale přece jen vloudila: tohle pojetí odměňování zostudí v prvé řadě samotného bůžka pomsty.

Poznámka na závěr: genderová slepota mezi prezidentovy nemoci úředně nepatří, její příznaky se nicméně projevily na počtu oceněných žen vůči mužům. Příští prezidentka nebo prezident to snad napraví.