Matematika prý rozvíjí kritické, abstraktní nebo logické myšlení. Působivé zdůvodnění povinné maturity prochází jen proto, poněvadž se argumentujících zatím nikdo nezeptal, co přesně tím míní.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil tvrdí, že matematika učí kritickému myšlení“, je to prý „gymnastika mozku“. Senátor Michael Canov ji nazývá „vědou všech věd“. O nezbytnosti povinné maturity z matematiky je přesvědčena předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií ČR Renata Schejbalová.

Na povinné maturitě z matematiky „stojí budoucnost“ i pro ty, kteří ji nebudou využívat, prohlašuje Ivo Vondrák. Bez ní nastane cosi hrozného, naznačuje Jan Zahradník, někdejší učitel matematiky: „Zrušení povinné maturity z matematiky je jedním z předzvěstí úpadku naší společnosti. Matematika učí myšlení, učí soustředěné práci a je potřebná, i když pak člověk v praxi žádné příklady neřeší. Je to chyba, která se nám vymstí.“

Povinně se zatím v Česku maturuje z češtiny. Má to logiku (k té se ještě dostanu); absolvent/ka gymnázia přece musí umět komunikovat a vyjadřovat se na patřičné úrovni. Nakolik se tato schopnost vyučuje a jak se zkouší u maturit, je velký problém (vizte můj předchozí blog).

Maturita z matematiky je v současnosti „pouze“ volitelná, což je rovněž logické. „Gymnastika mozku“ je totiž, pane Vystrčile, každá aktivita duševní i fyzická, počínajíc dýcháním a tlukotem srdce. Soustředěné práci učí i pletení, pane Zahradníku, žasl byste, jaké umění je uplést rukavice. A nepodceňujte ostatní předměty; povyšovat matematiku nad jiné je povýtce nepedagogické. Každý obor učí myslet, když se vyučující nespokojí s memorováním učebnicového kánonu.

Ale vraťme se k mantře kritického myšlení. Termín patrně budí posvátnou hrůzu, neboť ani nejdrzejší média se neodvažují položit prostou otázku: jak vlastně ta povinná maturita z matematiky kritické myšlení rozvíjí?

Kritické myšlení se zakládá na sémantice, tedy na významech slova, věty, textu. Analyzuje mluvní interakce, učí precizně odečítat smysl řečeného, odlišovat nepravdy, nenechat se manipulovat, poznávat a rozpoznávat argumentační klamy, dobírat se k cíli zvažováním vhodných postupů. Posledně jmenované se uplatní v matematice.

Abstraktní myšlení spočívá v práci se symboly. Zjednodušeně řečeno, v procesu abstrahování se redukují znaky, vlastnosti a kontext uvažovaných předmětů na ty, jež abstrahující považuje pro podstatné, a s těmito znaky či symboly (například čísly) se dále operuje. Matematika ale neposkytuje o nic lepší trénink abstrahování než jiné vědy. Chce ministerstvo školství podporovat a rozvíjet schopnost abstrakce? Pak může stejně dobře zavést povinnou maturitu z výtvarné výchovy a nechat maturující malovat abstraktní obrazy.

Logické myšlení vychází z filozofie; otcem-zakladatelem formální logiky byl Aristotelés (384–322 př. n. l.). Logika je „správné myšlení a jeho používání v praxi“, píše se v Akademickém slovníku cizích slov (Praha 1995). Jenže pozor, vážený autorský kolektive, kdo určuje, co je správné, pro koho a kdy? V ostrém světle kritického myšlení přestává přívlastek „správné“ vyhovovat a měl by být nahrazen přívlastkem „rozumné“ (myšlení). Aristotelés by souhlasil; na jeho odkazování k rozumu se odvolává jeden z největších současných znalců Aristotela a teoretiků argumentace Manfred Kienpointner v knize Rozumně argumentovat (Hamburg 1996), která patří k nesčetným důkazům propojení kritického , abstraktního i logického myšlení s významy. Bylo by tragické, kdyby matematika byla jedinou či hlavní disciplínou, kde se myslí logicky.

A pokračujme: Velký slovník naučný (Praha 1999) definuje logiku jako „jedn[u] z věd, jejichž cílem není předkládat člověku co si má myslet, ale spíše kultivovat jeho myšlení, poskytovat nástroje k zodpovězení otázky, jak může myslet, aby byl v souladu se svými zájmy, potřebami a svým svědomím a aby dosahoval svých ‚komunikačních‘ cílů“. Logika se v matematice uplatňuje, avšak povinná maturita (z čehokoli) opravdu nic nezachrání.

Formát tohoto blogu nedovoluje víc, než drobně komentovat slovníkové definice. Přesto z nich musí být jasné, že kritické, abstraktní ani logické myšlení zdaleka není výsadou matematiky. Nařízení povinnosti z ní maturovat by bylo kontraproduktivním omezováním našeho života a práv.

Věřte nevěřte, pane Vondráku a další výše jmenovaní: drtivá většina z nás prožívá plnohodnotný život i bez maturity z matematiky. Kdo přesto nadále odmítá uplatnit kritickou perspektivu a trvá na tom, že povinná maturita z matematiky zachrání Česko před zkázou, těm doporučuji například shlédnout v internetu seminář pod výstižným názvem Kritické myšlení – Úvod do rozpoznávání keců.

Císař je nahý, zvolalo dítě v Andersenově pohádce, zatímco lid chválil jeho roucho. Nahá je i povinná maturita z matematiky. Nevedla by k ničemu mimořádnému.