Členka ODS kritizuje skutečnost, že ženy kandidují do čela politických stran. Cituji doslovné znění jejího včerejšího tweetu.

„Nevím, jako to dopadne v ČSSD, ale rozmáhá se nám v Česku takový nešvar - když strany bojují o přežití, postaví do čela partaje ženu. Zřejmě model Jeanne d’Arc. Hanka, Market, Zuzana, možná Kateřina 1, možná Kateřina 2... Tak jako mi vadí ženské kvo kvo kvóty, zaráží mě i tohle"

ODS je strana, jejíž předseda neví a ani si z toho nedělá hlavu, proč ve vedení téměř nemá ženy. Jana Černochová je ukázkově genderově disciplinovanou členkou, či spíše členem ODS. S nulovým zastoupením žen na viditelných pozicích by ODS nebyla úplně v pořádku; ideální je tedy sem-tam-funkcionářka, která ale bude bránit mužskou hegemonii a hlavně nezatouží po vyšších funkcích. Stejně by neměla šanci, jak o tom svědčí životopis Miroslavy Němcové.

Pokusy o instrumentalizaci žen k dekoraci strany i za cenu toho, že by zabíraly strategicky cenné místo se samozřejmě vyskytují i v ODS; jednomu takovému jsem přihlížela. V dusivém klimatu roku 1999 nasadila ODS do senátních voleb ženství nad jiné ženštější: herečku Jiřinu Jiráskovou. Zúčastnila jsem se sezení politického klubu v Českých Budějovicích, kam herečka zavítala na přátelskou besedu.

Vedení klubu se zřejmě předem usneslo, že se nebude herečky tázat na složité politické záležitosti. Kompetentní odpověď by nedostali a jen by uvedli herečku do rozpaků; řeč se tedy stočila na divadlo. V jedné chvíli položil posluchač otázku: „Paní Jirásková, co si myslíte o českém národu?“

Herečka pomalu a důstojně sklonila hlavu; trvalo to celou věčnost. Plný sál tajil napětím dech. Umělkyně na chvíli znehybněla a pak pomalu, pomaloučku začala hlavu zase nadzvedávat. Rozhlédla se po všech přítomných a promluvila: „Dovolte mi na tuto otázku neodpovědět.“ Scénka sklidila potlesk.

Prudce se ve mně zvedl adrenalin. Měla jsem nutkání zvednout ruku a zeptat se, proč tedy za tu českou verbež, pro kterou nemá slov, kandiduje paní Jirásková do Senátu. Dnes bych to udělala; tehdy jsem zbaběle mlčela, tušíc, že by mě posluchačstvo, dojaté hereččiným dramatickým vystoupením rozneslo na kopytech.

Kvóty jsou tu proto, aby se reálně projevilo, že v Česku žijí ženy; bystré, akční, veřejně činné, úspěšné. Vinou takzvané genderové smlouvy se ženy dostávají do odlišných situací než muži, mívají jinou životní zkušenost, ba někdy si s tíživou situací lépe poradí. To není dáno pohlavím, nýbrž tím, že se nebojí projevit empatii, která v hegemonní maskulinitě platí za slabost.

Česká politická scéna potřebuje jiný typ žen, než jsou hlídačky patriarchátu. Kdyby je měla, možná mělo Česko mnohem méně mrtvých v pandemii, méně samoživitelek a samoživitelů bez prostředků, méně exekucí, méně domácího násilí, tresty za znásilnění by byly srovnatelné alespoň s tresty za schvalování terorismu, mohlo být méně zbraní v nezodpovědných rukou, méně rasismu… Kvo-kvo-pláč Jany Černochové nad nešvarem stavět ženy na kandidátní listiny pro vedoucí místa komentoval jeden uživatel Twitteru slovy: „Takovou chybu snad ODS, která se za 15 let dostala z 36 na 10 %, nikdy neudělá!“