Debata Martina Veselovského (DVTV) s pěti kandidátkami na prezidentku, vybranými v anketě časopisu Heroine naznačila, která z nich by měla šanci v souboji o prezidentské křeslo.

Na pohlaví nezáleží, tvrdí paradoxně nejraději ti, kteří jindy horlivě zastávají tezi o nebetyčné odlišnosti žen z Venuše a mužů z Marsu. O rozdílu mezi pohlavími není pochyb; otázka zní, zda, případně jak se dá ženství zužitkovat v prezidentské funkci.

V debatě na to odpovídaly Lenka Bradáčová, Rut Kolínská, Miroslava Němcová, Danuše Nerudová a Adéla Šípová. Své ženství jako případnou výhodu pro prezidentskou funkci neuměly zúročit hned tři z nich: Někoho moudrého, laskavého, empatického, kdo „bude fungovat“, lhostejno, zda muže nebo ženu by si představovaly M. Němcová, D. Nerudová a A. Šípová.

L. Bradáčová si přeje v prezidentské funkci člověka, který umí vyzdvihovat velká témata, posiluje občanskou společnost a aktivně naslouchá lidem, chrání ústavnost, právo a právní stát. Proč ne žena, když to bude naplňovat? R. Kolínská míní, že je zapotřebí změny, a ke změně patří žena – velkým vzorem je slovenská prezidentka Zuzana Čaputová.

Výhody žen ve vysoké funkci spatřují tři z pěti debatujících: ženy mohou pomoci zlepšovat svět, věří L. Bradáčová, a s nárůstem počtu žen ve sněmovně se bude kultivovat prostředí ve sněmovně. Prezidentky a premiérky umí vést státy v neagresivním stylu a bez ambicí pěstovat kult osobnosti, tvrdí D. Nerudová. R. Kolínská vnímá nárůst počtu žen v parlamentu jako signál, že lidé si žádají více žen v politice; ženské vidění světa je jiné než mužské.

Poněkud zmatené postoje předvedly debatérky v hovoru o kvótách. Moderátor bohužel na začátku tematického bloku neupřesnil, oč se jedná; jde o princip alespoň třicetiprocentního zastoupení žen či mužů v rozhodovacích pozicích, neboť teprve tam se začíná projevovat složení pohlaví, nebo o upřednostnění podreprezentovaného pohlaví, ať už žen či mužů v situacích, kdy dva lidé prokáží shodné kompetence.

Určitý rozpor najdeme ve slovech L. Bradáčové: „Kvóty ne, ale nekritizuji je. Důležitější jsou rovné příležitosti, garantované institucionálně i právně“. Jenže co jiného jsou kvóty, než institucionalizace rovnosti pohlaví? Ani D. Nerudová nemá zcela jasno: je sice „bytostným odpůrcem kvót“, zato uvítala iniciativu Zakroužkuj ženu, ba dokonce nevidí „pro sebe žádnou ponižující záležitost, že by[ch] byla součástí kvót“. A. Šípová prý přehodnotila svůj názor a začíná se klonit ke kvótám. Jen R. Kolínská vnímá kvóty jako účinný nástroj, jak dát ženám šanci.

M. Němcová kvóty šmahem odsuzuje jako „vyloženě ponižující“. Ostatně ODS se prý vždy obešla bez kvót, což politička ilustrovala na vlastním vzestupu; skutečné poměry v ODS popsal P. Bittner v článku Neviditelný penis trhu. Napadá mě, jaká je asi M. Němcová řidička? Semafory na křižovatkách jsou totiž svého druhu kvóty, které zipovým způsobem řídí provoz a dávají šanci vozidlům z vedlejší silnice. Jsou pro ni semafory ponižující? Vjíždí do křižovatek bojovná, jak se sama charakterizovala, a bez ohledu na zipy?

Z přítomných žen činila nejlepší dojem Lenka Bradáčová. Můžeme se spolehnout na to, že jako prezidentka by uplatňovala všechny jí samou v úvodu zmíněné zásady, u nichž současný prezident tak zoufale selhal. Nerozdělovala by lidi, nýbrž spojovala by je. Nemá za sebou politickou minulost strany spojené s aférami a asociální politikou, která zrodila Andreje Babiše.

Co se ženství týče, má Lenka Bradáčová jako žena vůči kandidujícím mužům výhodu žité ženské zkušenosti. Život staví ženy do jiných situací než muže, trénuje je v empatii vůči okolí. Také kariérní postup má svá specifika; žena musí mnohdy dokázat více než muž, aby dosáhla téže pozice. Lenka Bradáčová bude umět – podobně jako slovenská prezidentka Zuzana Čaputová – moudře vést národ v těžkém období, které nás čeká.