Co je „návrh předsedy vlády“? Vysvětlení pro prezidenta, koalici i Ústavní soud
Otázka moderátora politikovi: „Z čeho vyvozujete, že „jmenuje“ znamená „musí jmenovat“? Politik: „Žijeme v parlamentní demokracii.“ Špatně, pane Výborný. Obstarejte si jazykovědné stanovisko.
Platnost textu se nedá obhajovat mimojazykovým ko-textem – tedy zmínkou o poměrech, ve kterých žijeme. Je třeba se držet formulací.
Jmenování vlády je popsáno v odstavci Premiér takto: „Předseda vlády svolává schůzi vlády zasláním programu schůze s určením data a místa konání všem členům vlády. V jeho nepřítomnosti jej zastupuje místopředseda vlády nebo pověřený ministr. Předsedu vlády jmenuje prezident na základě výsledků voleb a na jeho návrh pak jmenuje ostatní členy vlády (ministry). Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky.“
„Právní výklad Hradu“ zní 10. prosince (Den lidských práv) takto: „návrh“ prý může být přijat nebo odmítnut, jinak by to nebyl návrh.
Nejprve si tedy ujasněme, co je „návrh“:
návrh, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -zích) podklad k něj. jednání předkládaný k rozhodnutí; plán, náčrtek ap., podle něhož se má něco provést: n. sadové úpravy; n. stavby, na stavbu; n. divadelní výpravy; zhotovit něco podle vlastního n-u; n. smlouvy; n. zákona osnova; n. na změnu stanov; předložit, vypracovat, zamítnout n.; podat zlepšovací n.; dělat někomu n-y nabídky; práv. požadavek, většinou přesně formulovaný, předložený úřadu n. soudu: n. na obnovu řízení
Výraz „návrh“ je tudíž namístě: jde o připravený, zatím neuskutečněný děj, krok, počin. Jmenovat někoho na premiérův návrh tedy znamená uvést ve skutek premiérovy předem připravené podklady, jeho plán, jeho rozhodnutí. Vykládá si prezident výraz „návrh“ v soukromí jiným způsobem? Jak je libo, ale v okamžiku, kdy vstupuje do interakce s veřejností, musí se řídit konsensem (konsensuální významy slov registrují slovníky) o tom, co návrh je.
Daleko absurdnější, ba nebezpečná je ale prezidentova snaha vykládat přítomný čas slovesa „jmenuje“ podmiňovacím „mohl by jmenovat“. Otestujme další slovesa v citované pasáži; zcela stejným postupem vznikne toto: „Předseda vlády by mohl, ale nemusí svolat schůzi“, „v jeho nepřítomnosti by jej mohl, ale nemusí zastoupit místopředseda vlády“. A tak dále. Přistoupíme-li na to, přestane platit celá Ústava ČR.
Některá místa v zákonech jsou formulována tak, že poskytují více výkladů. Tady je ale jasno. Sloveso „jmenuje“ popisuje konkrétní činnost tady a teď, a substantivum „návrh“ označuje věc ve stadiu přípravy.
Platnost textu se nedá obhajovat mimojazykovým ko-textem – tedy zmínkou o poměrech, ve kterých žijeme. Je třeba se držet formulací.
Jmenování vlády je popsáno v odstavci Premiér takto: „Předseda vlády svolává schůzi vlády zasláním programu schůze s určením data a místa konání všem členům vlády. V jeho nepřítomnosti jej zastupuje místopředseda vlády nebo pověřený ministr. Předsedu vlády jmenuje prezident na základě výsledků voleb a na jeho návrh pak jmenuje ostatní členy vlády (ministry). Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky.“
„Právní výklad Hradu“ zní 10. prosince (Den lidských práv) takto: „návrh“ prý může být přijat nebo odmítnut, jinak by to nebyl návrh.
Nejprve si tedy ujasněme, co je „návrh“:
návrh, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -zích) podklad k něj. jednání předkládaný k rozhodnutí; plán, náčrtek ap., podle něhož se má něco provést: n. sadové úpravy; n. stavby, na stavbu; n. divadelní výpravy; zhotovit něco podle vlastního n-u; n. smlouvy; n. zákona osnova; n. na změnu stanov; předložit, vypracovat, zamítnout n.; podat zlepšovací n.; dělat někomu n-y nabídky; práv. požadavek, většinou přesně formulovaný, předložený úřadu n. soudu: n. na obnovu řízení
Výraz „návrh“ je tudíž namístě: jde o připravený, zatím neuskutečněný děj, krok, počin. Jmenovat někoho na premiérův návrh tedy znamená uvést ve skutek premiérovy předem připravené podklady, jeho plán, jeho rozhodnutí. Vykládá si prezident výraz „návrh“ v soukromí jiným způsobem? Jak je libo, ale v okamžiku, kdy vstupuje do interakce s veřejností, musí se řídit konsensem (konsensuální významy slov registrují slovníky) o tom, co návrh je.
Daleko absurdnější, ba nebezpečná je ale prezidentova snaha vykládat přítomný čas slovesa „jmenuje“ podmiňovacím „mohl by jmenovat“. Otestujme další slovesa v citované pasáži; zcela stejným postupem vznikne toto: „Předseda vlády by mohl, ale nemusí svolat schůzi“, „v jeho nepřítomnosti by jej mohl, ale nemusí zastoupit místopředseda vlády“. A tak dále. Přistoupíme-li na to, přestane platit celá Ústava ČR.
Některá místa v zákonech jsou formulována tak, že poskytují více výkladů. Tady je ale jasno. Sloveso „jmenuje“ popisuje konkrétní činnost tady a teď, a substantivum „návrh“ označuje věc ve stadiu přípravy.