V České televizi opakovaně vystupuje Roman Prymula. Je-li zcela vážně tázán, co by dělal jako ministr jinak, je to nebezpečná hra s důvěrou a trpělivostí lidí.

Zásady, jejichž naléhavost ilustruji přednostně na příkladu České televize, platí samozřejmě pro všechna média.

První zásada: Nechat mluvit jen důvěryhodné osoby a osobnosti. Lidé si velmi dobře pamatují, jak se exministr Prymula zkompromitoval. Jeho kritika rizikového chování a mudrování o svobodě a demokracii zní pak zvlášť pikantně, moderátor jej nepřerušuje. Srovnám s veřejnoprávní televizí ORF: představa, že by si vůbec pozvala exkancléře Kurze, natož aby se ptala, co by dělal jinak jako kancléř je naprosto absurdní. A to přesto, že rakouský národ umí vtipkovat stejně vesele jako český: „Ještě tři kancléři a budou vánoce“.

Druhá zásada: Být srozumitelní. Krvavé rány důvěře v proticovidová opatření zasazuje ČT podivným průběhem soutěže StarDance. Potřebujeme vysvětlení: jak se vyskytli nemocní mezi zdravými; museli se přece předtím nechat otestovat? Soutěž kupodivu pokračuje, přestože by všichni měli jít do karantény. Každý jiný podnik by zavřel; proč ne StarDance?

Třetí zásada: Informovat a členit zprávy v kontextu společenské situace. Když obrazovka ČT 1 zežloutne a objeví se nápis Mimořádná zpráva, zkoprníme a popadne nás strach, co se stalo. Chápu, že havárie autobusu v Bulharsku je velké neštěstí, je ale zapotřebí ji zprostředkovávat tak dryáčnicky? Nevyváženost informací o covidu komentuje Martin Štěpán: „Média nás zahlcovala velkými čísly z USA, Velké Británie nebo z Brazílie, aniž by si někdo spočítal, že u nás na jednotku obyvatele v danou chvíli umíraly násobky čísel z těchto velkých zemí.

Čtvrtá zásada: Podávat důvěryhodné informace při vyrovnaném spektru hlasů (říká se tomu pluralita názorů). Chybí-li některá z perspektiv, dříve nebo později začne po ní sháňka. Nicole Štýbnarová si všímá, že v médiích většinou vystupují starší muži: „Například v posledních 30 rozhovorech k poslednímu červnu v DVTV (téma politika) bylo 23 hostů mužů (…). Ve stejném období bylo v Interview ČT24 z posledních 30 hostů 22 mužů (…). Celkem ze 60 provedených rozhovorů tedy muži byli pozváni ve 45 případech.“

Pátá zásada: Ženy tvoří polovinu populace. Mají tudíž mít odpovídající počet poradních a rozhodovacích hlasů. Odbornic je v médiích včetně ČT setrvale nedostatek. K tomu opět Nicole Štýbnarová (tamtéž): „Nejde o to, že by ženy expertky neexistovaly. Na stránkách českých univerzit najdeme seznamy akademiček, které k tématu mohly publikovat i více než jejich mužští, mediálně osvědčení kolegové. Editoři ale většinou osloví osvědčeného hosta, který podá dostatečně přesvědčivý, sebevědomý výkon, snad i se špetkou humoru, ne akademicky suchý. Pozvat ženu (…) je pro většinu editorů (…) vnímáno jako riskantní.“

Šestá zásada: Informace musí podávat opravdová autorita v oboru. Použiji názorný příklad mimo oblast covidu a mimo ČT: Vystoupení exministryně Daniely Kovářové na nedávné konferenci o právu tak zoufale postrádalo odbornost, že zadalo podnět k otevřenému dopisu Akademickému senátu Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Logický důsledek bude, když už nikdo nikam exministryni nepozve. Zpátky ke covidu: Počítají se jen informace skutečných expertek a expertů, jimž veřejnost bude věřit – umějí zprostředkovat i nepohodlná fakta nebo přiznat, že něco prostě nevědí.

Sedmá zásada: Budovat profesní status žen. Možná namítnete, že si jej mají budovat samy. Nemají jak, když je média nepozvou, nevyslechnou. Nemají jak, když je média dehonestují. Česká televize už deset let dopouští sexistické (a homofobní) poznámky moderátora StarDance, za něž by jej okamžitě vyhodili i v zemích, kde si pěstují smysl pro humor. (Na humor se přece vymlouvají Ebenovi příznivci a příznivkyně.) Co všechno ještě Marek Eben řekne, než to České televizi dojde?

Osmá zásada: Mluvit adresně. Práce a obětavost poloviny populace se vytrácí, když podle zpráv proti covidu bojují „lékaři“, „medici“, „zdravotníci“, „odborníci“, „virologové“. Polovinu voličské obce vygumoval premiér Petr Fiala, když poděkoval „voličům“. Václav Moravec a mnoho dalších mluvčích bezstarostně používá genericky míněné maskulinum, jež spolehlivě a systematicky zametá ženy pod koberec zájmu. Kdo tomu nevěří, nechť si projde 21 900 000 internetových odkazů pod heslem generic masculine. A češtiny se tyto odkazy týkají dost bolestivě (k tomu moje kniha Reprezentace ženství).

Devátá zásada: Povzbuzovat, motivovat. Příliš zřídka se v médiích k situaci vyjadřují lidé jako psychiatr Jan Vevera, který umí vhodnými slovy vyzvat lidi, aby zkusili začít tím, co sami mohou ovlivnit. Co dělat, o tom je třeba dnes a denně debatovat, přinášet příklady dobré praxe. Nechávat znovu a znovu promlouvat nesobecké, zodpovědné jedince, kteří umí motivovat k péči o fyzické a duševní zdraví.

Desátá zásada: Spojovat, ne rozdělovat. Český národ čeká těžká zkouška v podobě volby prezidenta. Měla by to být morální autorita s životopisem, v němž není pochybných kontaktů, transakcí, majetkových nesrovnalostí, politických přehmatů, bezpečnostních rizik, sexismu, krádeží pera, zesměšňování skupin obyvatelstva. Pro Českou televizi a celou mediální scénu bude náročný úkol takovou osobnost rozpoznat. Tuhle zkoušku a naši budoucnost nesmíme prohrát.