Vstanou noví Baldové. Díky Marianu Jurečkovi
Jaromír Balda uvěřil silným slovům Tomia Okamury o islamistickém nebezpečí a šel zatočit s islamismem. Silnými slovy se ohání Marian Jurečka, když přirovnal povinné očkování k znásilnění.
Každá věc má dvě stránky: ta jedna je skutečný stav, a ta druhá, ta důležitější je způsob, jak se o něm mluví. Jinými slovy, realita vzniká v diskurzu. Je ve výsledku taková, do jakých slov jsme ji oděli, jaké priority jsme zdůraznili, co jsme zamlčeli, zkreslili. Jaromír Balda se nezdržoval ověřováním skutečného stavu „islamistického nebezpečí“. Uvěřil, pojal nápad předstírat teroristu a pokácel stromy na železniční koleje.
Povinné očkování připadá Marianu Jurečkovi „jako donucení a prakticky znásilnění“. Což prý neplatí pro obvyklé povinné očkování, které podle Jurečky „zabírá z 99 procent a vyvolává imunitní reakci u celé společnosti“.
Účinnost každé vakcíny se prokáže teprve při náležitě vysokém počtu očkovaných. Počáteční fáze všech očkování proti tetanu, dětské obrně, záškrtu, černému kašli, zarděnkám, spalničkám, pravým neštovicím a dalším nemocem by se v duchu Jurečkovy logiky musely hodnotit jako znásilňování – nucení k pohlavnímu styku násilím nebo pohrůžkou násilí, „ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby (stejného nebo jiného pohlaví).“
Souvislost či podobnost tu ale není žádná. Marian Jurečka si tady nechutně zahrává s významem slova „znásilnění“, stejně jako si prezident Miloš Zeman konstruuje vlastní význam slova „návrh“ a oznamovací způsob slovesa „jmenuje“ vykládá podmiňovacím „mohl by jmenovat, kdyby chtěl“.
Metafora znásilnění je z úst budoucího ministra práce bezprecedentní urážkou zdravotnické profese a očkujících sester, lékařek a lékařů, neboť ti rozhodně neukájejí pohlavní pudy na těle jiné osoby. Je hrubou urážkou lidí na rozhodovacích pozicích, kteří povinné očkování prosazují.
Přirovnání povinného očkování ke znásilnění silně kulhá, a má hodně daleko do rozumné argumentace. Marian Jurečka tím jen přilil olej do ohně emocemi zmítaných jedinců a skupin, kteří o rozumné debaty nestojí, a místo toho jdou jako Jaromír Balda rovnou na věc.
Každá věc má dvě stránky: ta jedna je skutečný stav, a ta druhá, ta důležitější je způsob, jak se o něm mluví. Jinými slovy, realita vzniká v diskurzu. Je ve výsledku taková, do jakých slov jsme ji oděli, jaké priority jsme zdůraznili, co jsme zamlčeli, zkreslili. Jaromír Balda se nezdržoval ověřováním skutečného stavu „islamistického nebezpečí“. Uvěřil, pojal nápad předstírat teroristu a pokácel stromy na železniční koleje.
Povinné očkování připadá Marianu Jurečkovi „jako donucení a prakticky znásilnění“. Což prý neplatí pro obvyklé povinné očkování, které podle Jurečky „zabírá z 99 procent a vyvolává imunitní reakci u celé společnosti“.
Účinnost každé vakcíny se prokáže teprve při náležitě vysokém počtu očkovaných. Počáteční fáze všech očkování proti tetanu, dětské obrně, záškrtu, černému kašli, zarděnkám, spalničkám, pravým neštovicím a dalším nemocem by se v duchu Jurečkovy logiky musely hodnotit jako znásilňování – nucení k pohlavnímu styku násilím nebo pohrůžkou násilí, „ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby (stejného nebo jiného pohlaví).“
Souvislost či podobnost tu ale není žádná. Marian Jurečka si tady nechutně zahrává s významem slova „znásilnění“, stejně jako si prezident Miloš Zeman konstruuje vlastní význam slova „návrh“ a oznamovací způsob slovesa „jmenuje“ vykládá podmiňovacím „mohl by jmenovat, kdyby chtěl“.
Metafora znásilnění je z úst budoucího ministra práce bezprecedentní urážkou zdravotnické profese a očkujících sester, lékařek a lékařů, neboť ti rozhodně neukájejí pohlavní pudy na těle jiné osoby. Je hrubou urážkou lidí na rozhodovacích pozicích, kteří povinné očkování prosazují.
Přirovnání povinného očkování ke znásilnění silně kulhá, a má hodně daleko do rozumné argumentace. Marian Jurečka tím jen přilil olej do ohně emocemi zmítaných jedinců a skupin, kteří o rozumné debaty nestojí, a místo toho jdou jako Jaromír Balda rovnou na věc.