Putinovský newspeak
Putinovský newspeak umíme dekódovat. „Speciální operace“ je napadení cizího území, „šíření lži o ruské armádě“ jsou zprávy o ruských zvěrstvech v Buči, „strategické přeskupení“ a „gesto dobré vůle“ označuje ústup či úprk z pozic. Nyní hýbe ruskou veřejností „dehermetizace“ tlakových lahví.
V zemi s největšími světovými zásobami zemního plynu je bez napojení na zemní plyn třetina až polovina obyvatelstva, včetně obcí v regionech přímo nad ložisky.
Lidé se proto stále častěji shánějí po tlakových lahvích. Ty jsou ale značně rizikové, a v letošním roce bylo jen v prokremlovských médiích zaznamenáno 36 explozí – ve skutečnosti jich budou mnohonásobky, podle Petry Procházkové z Deníku N jsou jich stovky. Média o nich napíšou, když už je není možné zatajit, například když exploze zničí půl mizerně postaveného panelového domu na sídlišti a zahyne několik lidí.
Co s tím? Popisovat šlendrián v ruské státní správě a samosprávách je tabu. Negativní zprávy mohou vést k případným protestům. Činovníci se systémovými problémy tak jak tak nehodlají zabývat. Putinovská média se řídí následujícími pravidly:
Za prvé, najdou vhodný newspeakový obrat, kterým opíšou a znečitelní, co se vlastně děje.
Za druhé, použijí neosobní vazby: „došlo k …“. Zpráva bez subjektu pak vyzní jakoby osudově, následuje pokrčení ramen a povzdech „nedá se nic dělat“. Zmrazí se veškeré pátrání po příčinách a prohloubí se naučená bezradnost ruských lidí.
Za třetí, problém je prezentován jako soukromá, pokud možno spíše ojedinělá záležitost: zdůrazní se, že někdo něco popletl či zanedbal. Informace, že „každá třetí plynová láhev je riziková“ by zbytečně popuzovala a snižovala pocit hrdosti na „nejlepší zemi na světě“.
Za čtvrté, věc se zásadně nespojuje s podobnými či navlas stejnými, byť v Rusku masově se vyskytujícími incidenty. Když například kritik režimu záhadně vypadne z okna nebo zemře "na selhání srdce", musí si čtenářská či divácká obec další případy sama vygooglovat v nezávislých médiích.
Za páté, upozorňuje se na to, že „na Západě“ je hůř. „Kolektivní Západ“ mrzne, hladoví, žije ve tmě nebo marně pořádá protestní akce proti zvůli vlád, kdežto my, ruský lid umíme trpět.
Za šesté, nikdy se neoznačují viníci z institucí a orgánů.
Za sedmé, zpráva je formulována co nejsložitěji. Čím méně jí čtenářky a čtenáři rozumí, tím lépe.
V duchu putinovského newspeaku popsal voroněžský tisk nedávný výbuch tlakové lahve na sídlišti v obci Kantemirovka za „dehermetizaci“. Zprávu paroduje a ve stejném stylu pokračuje ruský blogger Anton Chardin:
„Došlo k dehermetizaci tlakové lahve s následkem uvolnění plynu, doprovázeného vznikem energie, čímž proběhla nekontrolovaná transformace obytného domu a přechod zdravotního stavu jeho obyvatel ze stavu „zdráv“ do stavu „změny v organismu.“
Každé ráno se probouzím s přáním, aby Putin, Lavrov, Surovikin, Prigožin, Kadyrov, Patrušin, Šojgu, Zacharova, Matvejenko, Sokolov, Skabejeva, Simonjan a všichni ostatní, kdo prodlužují utrpení na Ukrajině byli „strategicky přesunuti“ do „zabezpečeného speciálního zařízení“ s výhledem na spravedlivý soud.
V zemi s největšími světovými zásobami zemního plynu je bez napojení na zemní plyn třetina až polovina obyvatelstva, včetně obcí v regionech přímo nad ložisky.
Lidé se proto stále častěji shánějí po tlakových lahvích. Ty jsou ale značně rizikové, a v letošním roce bylo jen v prokremlovských médiích zaznamenáno 36 explozí – ve skutečnosti jich budou mnohonásobky, podle Petry Procházkové z Deníku N jsou jich stovky. Média o nich napíšou, když už je není možné zatajit, například když exploze zničí půl mizerně postaveného panelového domu na sídlišti a zahyne několik lidí.
Co s tím? Popisovat šlendrián v ruské státní správě a samosprávách je tabu. Negativní zprávy mohou vést k případným protestům. Činovníci se systémovými problémy tak jak tak nehodlají zabývat. Putinovská média se řídí následujícími pravidly:
Za prvé, najdou vhodný newspeakový obrat, kterým opíšou a znečitelní, co se vlastně děje.
Za druhé, použijí neosobní vazby: „došlo k …“. Zpráva bez subjektu pak vyzní jakoby osudově, následuje pokrčení ramen a povzdech „nedá se nic dělat“. Zmrazí se veškeré pátrání po příčinách a prohloubí se naučená bezradnost ruských lidí.
Za třetí, problém je prezentován jako soukromá, pokud možno spíše ojedinělá záležitost: zdůrazní se, že někdo něco popletl či zanedbal. Informace, že „každá třetí plynová láhev je riziková“ by zbytečně popuzovala a snižovala pocit hrdosti na „nejlepší zemi na světě“.
Za čtvrté, věc se zásadně nespojuje s podobnými či navlas stejnými, byť v Rusku masově se vyskytujícími incidenty. Když například kritik režimu záhadně vypadne z okna nebo zemře "na selhání srdce", musí si čtenářská či divácká obec další případy sama vygooglovat v nezávislých médiích.
Za páté, upozorňuje se na to, že „na Západě“ je hůř. „Kolektivní Západ“ mrzne, hladoví, žije ve tmě nebo marně pořádá protestní akce proti zvůli vlád, kdežto my, ruský lid umíme trpět.
Za šesté, nikdy se neoznačují viníci z institucí a orgánů.
Za sedmé, zpráva je formulována co nejsložitěji. Čím méně jí čtenářky a čtenáři rozumí, tím lépe.
V duchu putinovského newspeaku popsal voroněžský tisk nedávný výbuch tlakové lahve na sídlišti v obci Kantemirovka za „dehermetizaci“. Zprávu paroduje a ve stejném stylu pokračuje ruský blogger Anton Chardin:
„Došlo k dehermetizaci tlakové lahve s následkem uvolnění plynu, doprovázeného vznikem energie, čímž proběhla nekontrolovaná transformace obytného domu a přechod zdravotního stavu jeho obyvatel ze stavu „zdráv“ do stavu „změny v organismu.“
Každé ráno se probouzím s přáním, aby Putin, Lavrov, Surovikin, Prigožin, Kadyrov, Patrušin, Šojgu, Zacharova, Matvejenko, Sokolov, Skabejeva, Simonjan a všichni ostatní, kdo prodlužují utrpení na Ukrajině byli „strategicky přesunuti“ do „zabezpečeného speciálního zařízení“ s výhledem na spravedlivý soud.