„Česko hledá prezidenta“, „volba prezidenta 2023“, „úřad prezidenta“, „povinnost zcela zveřejnit dárce splnili jen čtyři kandidáti na prezidenta“. Takové formulace zametají kandidátku pod koberec.

Danuše Nerudová má oproti Petru Pavlovi jednu nevýhodu navíc. Po celé období voleb, ba dlouho předtím se totiž mluvilo a psalo téměř jen o prezidentovi. Maskulinum, byť "genericky" míněné, vyvolává v podvědomí obraz muže. Je to proces tak nenápadný, že se zkoumá v psychologických a psycholingvistických laboratořích. Z toho hlediska má Petr Pavel v podvědomí veřejnosti lepší šance. Maskulinum „prezident“ mu jaksi víc sluší.

Maskulinum bylo před padesáti lety v angličtině, němčině a dalších jazycích usvědčeno z nespolehlivosti při označování žen. Kritiku rozjely právě političky. Poslankyně německého parlamentu odmítla podepsat zákon, začínající slovy „Když lékař v praxi otěhotní“. „Neblázněte, lékařem se míní instituce, jak známo,“ chlácholili poslankyni kolegové. „Instituce nemůže otěhotnět, jak známo,“ odsekla pohotově politička. Sklidila potlesk a zákon byl přeformulován.

Na zametání žen pod koberec maskulina reagovala jazykověda. A brzy dodala výsledky. Pod heslem generic masculine lze v internetu najít nepřeberné množství odkazů, výzkumů a příkladů dokazujících, proč je užitečné a zdvořilé vyjadřovat se vyváženě (dnes říkáme inkluzivně). Bádání odhalilo, čím je způsobeno upřednostňování maskulina a jaké to má důsledky – třeba takové, že děti vnímají trh práce jako mužskou sféru. „Žena a vědec? To mi nejde dohromady,“ prohlásilo desetileté dítě, a podle toho byla pojmenována jedna česká studie.

Maskulinum se v českém veřejném prostoru nezaslouženě těší pohodlnému životu. Kandidující pánové mohou mít radost. Představte si, že by se při každé zmínce o prezidentovi zmiňovala i prezidentka, jak je tomu například v rakouské němčině. Vlastně by se pánům tímto způsobem pokaždé připomínalo, že je tady konkurentka, ach, to by bylo mrzuté…

Česká veřejnost málo ví o tom, že označování osob v maskulinu je reklama na muže. V antifeministicky naladěných devadesátkách se o to postaral Ústav pro jazyk český zesměšněním celého problému. Nazval jej „bitvou mezi he a she“ a odvolával se na zdravý rozum. Podruhé jej pohřbilo čtrnáct českých jazykovědců a jazykovědkyň, zastávajících tehdy vedoucí funkce ve vysokém školství. Jejich petice zabránila včlenění vyváženého vyjadřování do školství.

Zatímco jazykovědná obec bezstarostně dřímá, veřejnost a pracovní sféra se o vyvážené vyjadřování živě zajímají. Metodikou inkluzivního vyjadřování se dnes řídí české firmy. Používá ji české překladatelské oddělení v Lucemburku, pořádají se o ní přednášky a workshopy.

(Nejen) Danuše Nerudová by si měla začít všímat, jak se o ní mluví a píše. To by bylo kromě její kandidatury skvělé poselství veřejnosti, že ve veřejném prostoru je zájem o ženy. A opravdu není slušné semlít je v masovém mlýnku genericky míněného maskulina na bezpohlavní „instituci“. Jak známo.