Česko má možná štěstí, že se ve finále střetne Andrej Babiš s Petrem Pavlem. Danuše Nerudová mohla prohrát. Kromě silných témat by příští kandidátka měla promyslet tyto okolnosti:

Danuše Nerudová nasadila (možná podvědomě) takzvané ženské zbraně. Ve veřejném prostoru se ženy totiž velmi často ocitají ve dvojí vazbě (double bind). Jsou konfrontovány s protikladnými požadavky na chování v jedné a téže situaci. „Neztrácet ženskost“ znamená být vstřícná, kooperativní. Jenže na druhé straně musí žena obstát v tvrdých podmínkách soutěže, kde se soupeři a soupeřky chovají rozhodně a nekompromisně.

Signály vstřícnosti vysílá značka „rodné jméno versus kompetence a příjmení“ (Danuše versus Generál Pavel). Rodným jménem dává člověk najevo, že usiluje o kontakt, o blízkost, je tu pro vás. Používala je v jednom pořadu „Vaše Jiřina“ – známá herečka a loudilka fotografií s prezidenty. V populární hudbě existovala dvojice „Eva a Vašek“. Avšak mezi šoubyznysem a politikou je rozdíl. O Jiřinu, Evu a Vaška se zajímá stabilní výseč publika. Ostatní lidi nechává jejich podbízení se chladnými. Kandidátka na prezidentku chce ale získat co nejširší spektra populace. Vlichocování se rodným jménem bez příjmení a atributů je chybná strategie.

Ženy jsou v patriarchátech socializovány do role usměvavého pohlaví. Kandidátka rozdávala úsměvy jako na běžícím pásu, dokonce i v situacích, kdy upadla do rozpaků. Jenže úsměv v takovém kontextu může signalizovat slabost. Ve vysoké politice se laskavými, rozpačitými a jinými úsměvy šetří.

Kde si komentátoři (a komentátorky?) pochvalovali Petra Pavla pro autentičnost, důvěryhodnost, Danuše Nerudová ztrácela body. Neodhodlala se například rezolutně říci: „Ano, stydím se, že pod mým vedením docházelo na univerzitě k nepravostem. Měla jsem zakročit dříve a rázněji. Ale poučila jsem se a už nikdy nic podobného nedopustím.“

Zevnějšek žen je ostře sledovaná věc. Podléhá bohužel všudypřítomným hodnocením, zatímco muži klidně absolvují kampaně i v nepadnoucích oblecích. Rozevláté rukávy a sukně prezidentské kandidátky jsou sice pro náročný denní program úžasně pohodlné, avšak obstojí spíše na koncertě synova maturitního plesu než jako obraz uchazečky o místo prezidentky.

Rodné jméno, úsměvy a pohodlné šaty evokují spíš obraz mámy než prezidentky. Naneštěstí se také ukázaly být plně konzistentní s webovou stránkou kandidátky: jejím životním rolím vévodila rubrika Matka a manželka. Teprve pak následovala Profesorka, Ekonomka, a až naposledy Kandidátka. Ta ale měla být účelově na prvním místě. Zaznamenala jsem něčí poznámku na facebooku: „Chtěla jsem ji volit, ale budu volit generála. Je to přece matka, a jakožto matka má být doma u dětí.“

Když píšeme životopis, pragmaticky zdůrazňujeme vše, co se od nás na dané pozici očekává. S trochou nadsázky: budu-li se ucházet o místo, kde uplatním svůj cit pro dětský svět, představím se jako ideální pečovatelka a znalkyně dětských duší. Naskytne-li se ale příležitost být řešitelkou náročného vědeckého projektu, zaměřím výčet svých kompetencí na pracovní elán, flexibilitu, dravost a konkurenceschopnost bez ohledu na složitost podmínek. Od předchozího životopisu budu k nepoznání. A to, aniž bych v nejmenším lhala. Jen "vypíchnu" jiné priority.

Ženu na pozici uchazečky o prezidentské křeslo potřebujeme. V tom smyslu vykonala Danuše Nerudová obrovskou práci; díky jí za to. Do příštích střetů si odneseme pár cenných zkušeností.