Petr Gazdík a ministerstvo školství tíhnou z různých důvodů k ustavení jednoho povinného cizího jazyka – angličtiny. Mohou tím ublížit domácí ekonomice a omezit svobodné volby českých lidí.

Absurdní důvody, proč nepodporovat dva cizí jazyky na školách cituje článek v iDnesu. Patří k nim mínění jedné učitelky: „…pokud se postaví němčina či ruština proti sportovním nebo jiným podobným volitelným předmětům, málokdo si bude chtít ‚komplikovat‘ život dalším plnohodnotným předmětem, jako je druhý cizí jazyk“. Paní učitelce bych namítla, že plnohodnotný je každý předmět, umí-li se vyučovat.

Jeden žák sedmé třídy „smutní“, že při sestavování auta na ovládání potřebuje znalosti elektrotechniky, nikoli němčiny. Onen chlapec, a zřejmě i ministerstvo školství nechápou funkci jazyka. Elektrotechnika je specializace a odborná kompetence, zatímco jazyk je prostředkem konfrontování této kompetence a jejího uplatnění v jiném prostředí.

Dlouhá léta jsem jako dobrovolnice, tj. zadarmo učila v Rakousku německý jazyk migranty a migrantky. Každá zdravotní sestra z Česka nebo Slovenska, zájemkyně o práci pečovatele v domě seniorů, cukrář, skladnice v místním supermarketu, každý kuchař v horském hotelu, masážista, automechanik, lékař uprchlý před válkou a usilující byť o práci zdravotního bratra, ti všichni potřebují domluvit se německy. Mohou klidně excelovat v angličtině, ale nemocná seniorka dá přednost někomu, kdo s ní bude komunikovat německy, i když angličtinu třeba perfektně ovládá. Mohou klidně vařit jako bozi, ale s personálem se musejí umět domluvit německy. Znalost jazyka daného prostředí je nutnost.

Aby nedošlo k omylu: Nikdo nechce připravovat české lidi na migraci. Jde o to, umět a moci v cizím jazyce porovnávat, učit se, rozšířit svobody voleb. Kdo zná stav oboru v Česku a v zahraničí, může si přečíst a konfrontovat poznatky ve dvou jazycích, dvou zemích, kdo může vyjet na zkušenou – v kdysi multikulturním prostředí se tomu říkalo „na handl“ – prospěje tím i české ekonomice. Ta nežije v izolaci, a anglojazyčné zdroje nejsou jediné, z nichž lze čerpat. Přeshraniční spolupráce se neodehrává pouze v angličtině. Angličtina otvírá příležitosti, ale jen ty, kde pro výkon profese stačí umět anglicky.

Ne všichni v cizině zůstávají. České pohraniční oblasti se částečně udržují při životě z práce našich lidí, "pendlujících" do zahraničí – kdepak asi pracují? V jakémpak jazyce asi komunikují? A jaké jsou jejich platy ve srovnání s tím, co jim může nabídnout Česko?

Nerozlišujte prosím školní předměty na plnohodnotné a ty ostatní, jak činí článek v iDnesu. Na těžké a lehké. Každý cizí jazyk se dá učit tak, že znechutí nebo nadchne. Dva cizí jazyky by měly být na českých školách samozřejmostí, o níž se nepochybuje. Československé děti to plně zvládaly před sto lety a české děti to budou zvládat i v třetím tisíciletí.

Ostatně není pochyb o významu vícejazyčnosti pro poznávání a sbližování cizích kultur a pro kritickou reflexi dominance angloamerických vlivů. Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem.