Ponižování žen jako mediální zábava. Jak dlouho ještě?
František „Ringo“ Čech se otevřeně přiznává k metoo – jako pachatel! Bude to pro něj mít následky?
Na klepy, že měl něco „s každou, která prošla jeho divadlem, kde byl ředitelem“ odpovídá Čech v pozoruhodném rozhovoru pro iDNES: „S každou ne. Ale samozřejmě jsem se o každou snažil! To by udělal každý. Tak se chovají všichni ředitelé divadel na celém světě. V Americe to teď odnášejí a zavírají je, zkrátka Me Too. Tenkrát to ale bylo běžné. Chlap se dvořil krásné ženské a ona řekla buď ano, nebo ne.“ A Čech přiznává, jak jednal se ženami, které odmítly: „Fakt je, že u takových pak nebyla velká touha si je držet v souboru“.
Redaktorka Diana Šubrtová bezelstně líčí Čechovy vztahy se zaměstnankyněmi: „Ženy, se kterými si padl do oka, získávaly zajímavé pracovní nabídky. ‚Řešil jsem to smlouvou o externí spolupráci nebo smlouvou o díle. Jak říkal doktor Plzák, chlap není monogamní. A já jsem měl navíc to štěstí, že jsem vždycky pracoval s těma nejkrásnějšíma ženskýma.‘“ Čech není slušný jako Babišův ministr zdravotnictví, nýbrž uvádí konkrétní jména: Kubelková, Švandová, Kornová, Šeredová.
Čechova rétorika nepřekvapuje. Ve své knize Reprezentace ženství cituji jeho požadavky na herečky v rozhovoru pro Hodonínský deník z roku 2007: „Mám rád krásné holky a myslím, že divák má právo se na ně dívat. Talentovaní musí být chlapi. Holky ne, ty můžou být blbé jak dlabané necky, ale musí být krásné.“
Problém je ale na straně médií, která dávají takovým vyjádřením prostor. Hodonínskému deníku, autorce článku ani šéfredaktorce iDNESu Naděždě Petrové očividně nedochází, do jakého světla staví Čech jmenované kolegyně. Dostaly se snad k rolím přes postel?
Sexistické vtipkování v českém veřejném prostoru má víc než padesátiletou „tradici“. Stačí podívat se na film Svatby pana Voka, kde ženy jsou pouhé předměty uspokojení, nebo na silvestrovskou scénku Jiřiny Bohdalové, která přišla policistovi Karlu Šípovi nahlásit znásilnění. Sexistické narážky najdeme ve stovkách českých filmů, pořadů, estrád. A poněvadž sexismus je v Česku stále v hojné míře považován za nevinnou zábavu, mnoho žen se neodváží na sexualizované násilí poukázat.
Nicméně Feri a Cimický se zodpovídali ze sexuálního násilí před soudem. Snad to potká i Čecha. Neměl by se divit, kdyby následovaly hromadné žaloby na jeho možné zneužívání pozice ředitele divadla.
Na klepy, že měl něco „s každou, která prošla jeho divadlem, kde byl ředitelem“ odpovídá Čech v pozoruhodném rozhovoru pro iDNES: „S každou ne. Ale samozřejmě jsem se o každou snažil! To by udělal každý. Tak se chovají všichni ředitelé divadel na celém světě. V Americe to teď odnášejí a zavírají je, zkrátka Me Too. Tenkrát to ale bylo běžné. Chlap se dvořil krásné ženské a ona řekla buď ano, nebo ne.“ A Čech přiznává, jak jednal se ženami, které odmítly: „Fakt je, že u takových pak nebyla velká touha si je držet v souboru“.
Redaktorka Diana Šubrtová bezelstně líčí Čechovy vztahy se zaměstnankyněmi: „Ženy, se kterými si padl do oka, získávaly zajímavé pracovní nabídky. ‚Řešil jsem to smlouvou o externí spolupráci nebo smlouvou o díle. Jak říkal doktor Plzák, chlap není monogamní. A já jsem měl navíc to štěstí, že jsem vždycky pracoval s těma nejkrásnějšíma ženskýma.‘“ Čech není slušný jako Babišův ministr zdravotnictví, nýbrž uvádí konkrétní jména: Kubelková, Švandová, Kornová, Šeredová.
Čechova rétorika nepřekvapuje. Ve své knize Reprezentace ženství cituji jeho požadavky na herečky v rozhovoru pro Hodonínský deník z roku 2007: „Mám rád krásné holky a myslím, že divák má právo se na ně dívat. Talentovaní musí být chlapi. Holky ne, ty můžou být blbé jak dlabané necky, ale musí být krásné.“
Problém je ale na straně médií, která dávají takovým vyjádřením prostor. Hodonínskému deníku, autorce článku ani šéfredaktorce iDNESu Naděždě Petrové očividně nedochází, do jakého světla staví Čech jmenované kolegyně. Dostaly se snad k rolím přes postel?
Sexistické vtipkování v českém veřejném prostoru má víc než padesátiletou „tradici“. Stačí podívat se na film Svatby pana Voka, kde ženy jsou pouhé předměty uspokojení, nebo na silvestrovskou scénku Jiřiny Bohdalové, která přišla policistovi Karlu Šípovi nahlásit znásilnění. Sexistické narážky najdeme ve stovkách českých filmů, pořadů, estrád. A poněvadž sexismus je v Česku stále v hojné míře považován za nevinnou zábavu, mnoho žen se neodváží na sexualizované násilí poukázat.
Nicméně Feri a Cimický se zodpovídali ze sexuálního násilí před soudem. Snad to potká i Čecha. Neměl by se divit, kdyby následovaly hromadné žaloby na jeho možné zneužívání pozice ředitele divadla.