Muži, kteří plácají ženy po pozadí
Interkontinentální skandál českého plukovníka-lékaře ve vládním letadle odhalil příklon k alkoholu na některých vládních cestách. A vyvezl do světa české sexistické prasátečkovství.
Podroušený plukovník plácl po pozadí korejskou kolegyni. Představme si sexualizované násilí jako kontinuum kroků (violence continuum) od jakoby nevinných sexuálně motivovaných bonmotů a vtípků přes zesměšňování, urážení, ponižování, omezování osobní svobody až k psychickému, ekonomickému a fyzickému týrání, bití, znásilňování, ohrožování života.
Násilník si nejdříve testuje, kolik slovních útoků lidé v jeho okolí snesou. Když se mu nedostává rezolutních odmítnutí, postupuje dál. Čítankovým příkladem jsou sexistické projevy Dominika Feriho, ve verbální formě považované dokonce za přitažlivé verbování mladých lidí do politiky. Děsivě upřímná je výpověď bývalého divadelního ředitele Františka Ringa Čecha o tom, jak nechtěl dávat role herečkám, které odmítaly přistoupit na jeho sbližovací dotěrnosti.
Na ose kontinuálního násilí je plácání po pozadí někde uprostřed: přichází v okamžiku, kdy násilníka už nebaví obtěžovat „jen“ slovně. Ženy jsou v průměru fyzicky slabší než muži, což je pro násilníka pobídkou: předpokládá (byť naštěstí často mylně), že od ženy mu nehrozí odveta.
Sexistickému prasátečku nejde nezbytně o dokonaný sexuální akt; někdy mu stačí ukázat sílu, dominanci, nadřazenost. V běžném životě se mu to buď nedaří, nebo je to naopak typ, puzený potřebou lidi kolem sebe ovládat. Prasátečko totiž rovnocenné vztahy navazovat neumí. Plácáním žen si kompenzuje cosi, co samo sobě nepřizná, podobno lordu Farquaadovi ze známé pohádky o Shrekovi.
Je důležité, jak se k sexualizovanému násilí postaví společnost, zda je umí včas rozpoznat a zasáhnout. Sexuální obtěžování nelze ospravedlnit ničím, a nejméně ze všeho drogami nebo alkoholem. Proti slovům Cyrila Svobody v článku pro iDNES, že vládní letadlo není hospoda se právem ohradil pracovník pohostinství.
Kapky naděje do žil vlévají již probíhající procesy s usvědčenými prasátečky. Pan plukovník, pan exředitel, exposlanec, expsychiatr a ostatní veselé kopy by měli počítat s tím, že pravda se jednou provalí, a pak si budou šít z ostudy kabát. A provalí se ještě něco, na co prasátečko při plácání nepomyslelo: že má nevyřešený intimní problém se vztahem k ženám, s okolím a se sebou samým.
Podroušený plukovník plácl po pozadí korejskou kolegyni. Představme si sexualizované násilí jako kontinuum kroků (violence continuum) od jakoby nevinných sexuálně motivovaných bonmotů a vtípků přes zesměšňování, urážení, ponižování, omezování osobní svobody až k psychickému, ekonomickému a fyzickému týrání, bití, znásilňování, ohrožování života.
Násilník si nejdříve testuje, kolik slovních útoků lidé v jeho okolí snesou. Když se mu nedostává rezolutních odmítnutí, postupuje dál. Čítankovým příkladem jsou sexistické projevy Dominika Feriho, ve verbální formě považované dokonce za přitažlivé verbování mladých lidí do politiky. Děsivě upřímná je výpověď bývalého divadelního ředitele Františka Ringa Čecha o tom, jak nechtěl dávat role herečkám, které odmítaly přistoupit na jeho sbližovací dotěrnosti.
Na ose kontinuálního násilí je plácání po pozadí někde uprostřed: přichází v okamžiku, kdy násilníka už nebaví obtěžovat „jen“ slovně. Ženy jsou v průměru fyzicky slabší než muži, což je pro násilníka pobídkou: předpokládá (byť naštěstí často mylně), že od ženy mu nehrozí odveta.
Sexistickému prasátečku nejde nezbytně o dokonaný sexuální akt; někdy mu stačí ukázat sílu, dominanci, nadřazenost. V běžném životě se mu to buď nedaří, nebo je to naopak typ, puzený potřebou lidi kolem sebe ovládat. Prasátečko totiž rovnocenné vztahy navazovat neumí. Plácáním žen si kompenzuje cosi, co samo sobě nepřizná, podobno lordu Farquaadovi ze známé pohádky o Shrekovi.
Je důležité, jak se k sexualizovanému násilí postaví společnost, zda je umí včas rozpoznat a zasáhnout. Sexuální obtěžování nelze ospravedlnit ničím, a nejméně ze všeho drogami nebo alkoholem. Proti slovům Cyrila Svobody v článku pro iDNES, že vládní letadlo není hospoda se právem ohradil pracovník pohostinství.
Kapky naděje do žil vlévají již probíhající procesy s usvědčenými prasátečky. Pan plukovník, pan exředitel, exposlanec, expsychiatr a ostatní veselé kopy by měli počítat s tím, že pravda se jednou provalí, a pak si budou šít z ostudy kabát. A provalí se ještě něco, na co prasátečko při plácání nepomyslelo: že má nevyřešený intimní problém se vztahem k ženám, s okolím a se sebou samým.