Skutečnost, že na programu zasedání vlády v pondělí 16. 3. bylo projednání vládního návrh zákona o evidenci skutečných majitelů, vyvolala u opozičních politiků a většiny médií rozhořčení, protože prý do návrhu byla na poslední chvíli zařazena výjimka, která nahrává Babišovi. Projednávání tohoto návrhu zákona vláda přerušila a vrátila se k němu až na zasedání v pondělí 1. 6., kdy ho schválila usnesením vlády č. 583, „s úpravami podle připomínek obsažených ve stanovisku Legislativní rady vlády“. Protože se opět objevily kritické hlasy a členové vlády za ČSSD pro usnesení č. 583 nehlasovali, pokusím se v tomto blogu vysvětlit, o co jde a proč kritické hlasy nejsou na místě a jen ukazují, že si jejich autoři návrh zákona pořádně nepřečetli a nerozumí ani Směrnici EU 2015/849.

Zvolil jsem formu sedmi lekcí, v nichž proberu všechny aspekty pojmu "skutečný majitel", počínaje samotným názvem přes okolnosti jeho vzniku a jeho věcný obsah až po jeho zasazení do našeho právního rámce a srovnání se situací na Slovensku. Bude to trochu delší, ale bez dobré znalostí faktů se neobejdeme.

Nejdříve ale krátce k reakci vedení ČSSD na schválení zákona o evidenci skutečných majitelů. Ještě týž den Hamáček oznámil na twitteru
Ministři za ČSSD nepodpořili návrh zákona o evidenci skutečných majitelů. Jsme přesvědčeni, že výjimka pro svěřenecké fondy není potřeba a jde nad rámec příslušné evropské směrnice. O výjimce tak rozhodne Sněmovna svým hlasováním.

Ve zprávě ČTK na serveru aktualne.cz se k tomu dále mimo jiné píše
Podle předlohy by byl Babiš považován za vlastníka svěřenských fondů, do kterých vložil holding Agrofert, ale nikoliv za vlastníka samotného holdingu. Podle kritiků mu ustanovení nahrává ve chvíli, kdy jeho střet zájmů řeší unijní orgány. Babiš dlouhodobě odmítá tvrzení, že je ve střetu zájmů.
Podle místopředsedy ČSSD Tomáše Petříčka vystoupil Hamáček na vládě s návrhem, ať se sporné ustanovení vypustí, protože se tím z pohledu ČSSD na návrhu nic nezmění. "Na tom jsme se neshodli, ČSSD ve sněmovně toto konkrétní ustanovení podporovat nebude," řekl novinářům po jednání vlády.

Je nepochopitelné, jak může Hamáček mluvit o „výjimce pro svěřenecké fondy“, když tam žádná není, zřejmě vůbec nepochopil, o čem vláda v usnesení č. 583 hlasovala. A to, co je uvedeno ve zprávě ČTK, je směs hloupostí a nesmyslů pramenící z neznalosti faktů. V dalším se o tom bude moci čtenář sám přesvědčit. Gravitaci popírá i Milion chvilek pro demokracii ve svém tweetu z 1. 6.
Andrej Babiš dnes rozhodl, že v připravovaném zákoně zakryje skutečné majitele svěřenských fondů. Tedy především sám sebe. Taky toho už máte dost? Přijďte v úterý 9. června v 18.00 na Staroměstské náměstí.

Jak může zákon zakrýt fakt, že Babiš je skutečným majitelem svých svěřenských fondů, když v tom zákoně je výslovně uvedeno, že skutečným majitelem svěřenského fondu je mimo jiné jeho zakladatel, tedy právě Babiš. V tomto směru je ve srovnání s platným zákonem nový zákon dokonce striktnější, zakladatel je „skutečným majitelem“ svěřenského fondu, nikoliv, že jím může být, viz Lekce 4. Tady už rozum zůstává stát. Chvilkaří mají zjevně alternativní logiku a navíc zjevně nepochopili v čem je hlavní předmět sporu.


Na webové stránce PRÁVNÍ NÁSTROJE EU jsou uvedeny právní nástroje, které mají evropské instituce k dispozici, aby mohly provádět své úkoly, v sestupné pořadí podle důležitosti je tvoří:
• nařízení: jsou závazná v celém svém rozsahu a přímo použitelná ve všech zemích EU;
• směrnice: jsou závazné pro země EU, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo; mají být transponovány do vnitrostátního právního rámce, čímž je jednotlivým zemím poskytnut manévrovací prostor, pokud jde o formu a způsob provádění;
• rozhodnutí: jsou závazná v celém rozsahu pro ty, jimž jsou určena;
• doporučení a stanoviska: jedná se o deklaratorní nástroje a nejsou závazné.
Nový zákon souvisí s transpozicí do našeho právního rámce SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/843, která novelizuje první směrnici především v části o evidenci skutečných majitelů, což je velmi důležitá část. Pro rozlišení obsahu pojmu skutečný majitel ve smyslu uvedených směrnic budu tento pojem v dalším uvádět v uvozovkách, tj. jako „skutečný majitel“.

První směrnice již byla částečně transponována do našeho zákona č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a nový zákon by měl transpozici obou směrnic provést důkladněji. Na webové stránce vlády jsou ve verzi od 5. 6. všechny dokumenty, které se návrhu nového zákona o evidenci skutečných majitelů týkají, především kompletní text návrhu zákona včetně důvodové zprávy.

Jako důvod předložení zákona je mimo jiné řečeno
Cílem návrhu zákona je předně řádně transponovat do českého právního řádu některé nové požadavky týkající se evidování skutečných majitelů podle změnové směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 (dále jen „V. AML směrnice“) a v té souvislosti revidovat relevantní transpozici novelizované směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849
Z V. AML směrnice plyne mimo jiné požadavek na veřejnost alespoň některých údajů o skutečných majitelích, zavedení mechanismů ověřování a kontroly pravdivosti údajů vedených v evidenci, jakož i stanovení efektivních sankcí. Těmto charakteristikám současný režim evidence skutečných majitelů (upravené zákonem č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů) neodpovídá. K naplnění cílů stanovených V. AML směrnicí se navrhuje provést více komplexních legislativních i systémových změn.


1) První věc, kterou je třeba si uvědomit je skutečnost, že pojem „skutečný majitel“ vznikl a má dobrý smysl jen s v kontextu předcházení využívání finančního systému k praní špinavých peněz nebo financování terorismu. Tomu také odpovídá definice tohoto pojmu a další skutečnosti. Nejde přitom pouze o akci EU, ale také OECD, která používá stejnou definici.

2) Za druhé, značná část matoucích tvrzení o smyslu tohoto pojmu je důsledkem nevhodného českého výrazu „skutečný majitel“ pro pojem, který v řadě případů s majitelem (vlastníkem) v právním smyslu slova nemá nic společného. Anglická verze směrnice, kde je tento pojem definován, viz níže, nepoužívá výraz „real/true/actual/actual/genuine owner“, ale „beneficial owner“, což lze do češtiny přeložit jako „osoba, která má z majetku prospěch“. Tomu dobře odpovídá i pojem „konečný užívateľ výhod“ ve slovenské verzi stejné směrnice EU. Tyto výrazy naznačují, že nejde primárně o osoby, kteří jsou majitelé z hlediska právního, ale všechny osoby, které z něj mají prospěch a mohly by se proto podílet na praní špinavých peněz.

3) Za třetí, protože špinavé peníze perou jen živí lidé, ne právnické osoby, je „skutečným majitelem“ vždy výlučně jedna či více fyzických osob a to i když majitelem v právním smyslu je právnická osob, třeba Česká republika.

4) Z předchozího plyne, jak uvidíme, že v některých případech jsou „skutečnými majiteli“ osoby, které nemají absolutně žádnou možnost „svůj majetek“ ovlivnit či s ním nakládat či osoby „ex offo“, které mohou být z pozice „skutečného majitele“ kdykoliv odvolány. Definice pojmu „skutečný majitel“, tak jak je ve Směrnicích Evropského Parlamentu a Rady 2015/849 a 2018/843 zní takto

„skutečným majitelem“ se rozumí fyzická osoba nebo osoby, které v konečném důsledku vlastní nebo kontrolují klienta, nebo fyzická osoba nebo osoby, jejichž jménem se transakce nebo činnost provádí, což zahrnuje přinejmenším:

a) v případě společností:
i) fyzickou osobu nebo osoby, které v konečném důsledku vlastní nebo kontrolují právnickou osobu prostřednictvím přímého nebo nepřímého vlastnictví dostatečného akciového či vlastnického podílu nebo hlasovacích práv v uvedené právnické osobě, včetně akcií na doručitele, nebo prostřednictvím kontroly jinými prostředky nad uvedenou právnickou osobou, jež není společností kotovanou na regulovaném trhu, která podléhá požadavkům na zveřejnění informací v souladu s právem Unie nebo která podléhá rovnocenným mezinárodním standardům zajišťujícím přiměřenou transparentnost informací o vlastnictví.
Indikátorem přímého vlastnictví je akciový podíl 25 % plus jedna akcie či vlastnický podíl větší než 25 %, který v klientovi drží fyzická osoba. Indikátorem nepřímého vlastnictví je akciový podíl 25 % plus jedna akcie či vlastnický podíl větší než 25 %, který v klientovi drží společnost kontrolovaná jednou nebo více fyzickými osobami nebo několik společností kontrolovaných stejnou fyzickou osobou nebo fyzickými osobami. Toto ustanovení platí, aniž je dotčeno právo členských států rozhodnout o tom, že indikátorem vlastnictví nebo kontroly může být nižší procentní podíl
ii) fyzickou osobu nebo osoby ve vrcholném vedení, jestliže po vyčerpání všech možných prostředků a za podmínky, že neexistuje žádné důvodné podezření, není identifikována žádná osoba podle bodu i) nebo jestliže existuje pochybnost o tom, že identifikovaná osoba nebo osoby jsou skutečnými majiteli; povinné osoby vedou záznamy o krocích učiněných k identifikaci skutečného majitele podle bodu i) a tohoto bodu.

b) v případě svěřenských fondů:
i) zakladatele,
ii) svěřenského správce nebo svěřenské správce,
iii) osoby vykonávající dohled nad správou fondu, existují-li,
iv) obmyšlené, nebo pokud ještě nebyly určeny konkrétní fyzické osoby, které mají prospěch z právního uspořádání nebo právnické osoby, okruh osob, v jejichž hlavním zájmu je právní uspořádání nebo právnická osoba založena nebo provozována,
v) jakoukoli jinou fyzickou osobu, která v konečném důsledku vykonává kontrolu nad svěřenským fondem prostřednictvím přímého či nepřímého vlastnictví nebo jinými prostředky.

c) v případě právnických osob, jako jsou například nadace, a v případě právních uspořádání obdobných svěřenským fondům fyzickou osobu nebo osoby v rovnocenném nebo obdobném postavení, jaké mají osoby uvedené v písmeni b);

Komentář:
V případě společností je typickým „skutečným vlastníkem“ například osoba, která nakoupila akcie prostřednictvím makléře, který je registrován jako jejich vlastník, ale „skutečným vlastníkem“ není on, ale ten, pro koho akcie koupil a kdo je také zaplati. Samozřejmě také fyzická osoba, která vlastní právnickou osobu prostřednictvím jiných právnických osob. Takovým „skutečným majitelem“ společností patřících do koncernu Agrofert byl také Andrej Babiš předtím, než vložil akcie Agrofertu, a. s. a Synbiol, a. s. do dvou svěřenských fondů, ačkoliv držiteli akcií těchto společností nebyl on jako fyzická osoba, ale Agrofert, a. s.

Uvedená definice „skutečného vlastníka“ také znamená, že ve společnostech, v nichž má stát či kraje a obce většinový, ale ne stoprocentní podíl a ostatní vlastníci nemají jednotlivě aspoň 25 procentní podíl, jimi jsou „osoby ve vrcholovém vedení“. Tak například „skutečným majitelem“ ČEZ, a. s. je Daniel Beneš a další členové představenstva, případně i Dozorčí rady. Přitom všichni jmenovaní funkcionáři mohou být rozhodnutím Ministerstva financí ze svých funkcí kdykoliv odvoláni. Je zjevné, že v těchto případech nemá „skutečný majitel“ se skutečným majitelem v materiálním slova smyslu nic společného.

V případě svěřenských fondů jsou za „skutečné majitele“ považovány jednoduše všechny osoby s ním spojené. V dokumentu OECD A Beneficial Ownership Implementation Toolkit je po seznamu „skutečných majitelů“ svěřenských fondů výslovně uvedeno: osoby uveden v tomto seznamu jsou vždy považovány za „skutečné majitele“ bez ohledu na to, zda mohou či nemohou vykonávat kontrolu nad svěřenským fondem.

To je zásadní rozdíl od definice „skutečných majitelů“ v případě obchodních korporací (společností), pro něž Směrnice EU 2015/849 jasně stanovuje, že se má zjišťovat výhradně materiální „skutečný majitel“. Toto je třeba brát v úvahu při interpretaci pojmu „skutečný majitel“ v případě svěřenských fondů. Je zcela evidentní, že například obmyšlného, který je pasivním příjemcem plnění (například renty), nelze v žádném smysluplném, materiálním smyslu považovat za majitele/vlastníka svěřenského fondu.


Nyní pár informací o svěřenských fondech v našem právním prostředí obecně a svěřenských fondech založených Andrejem Babišem speciálně. Transparency International připomínám, že ve svěřenských fondech Andreje Babiše Trust AB I a Trust AB II jsou uloženy akci pouze dvou holdingů, Agrofert, a.s. a SynBiol, a.s. a nikoliv akcie firem, jako jsou například akciovky Kostelecké uzeniny, Vodňanská drůbež či Lovochemie, které tyto holdingy ovládají a které „provádějí podnikatelské aktivity“. Svěřenské fondy byly zakotveny v Občanském zákoníku schváleném v roce 2012 a platném od 1. 1. 2014. Příslušná ustanovení byla, jak se píše v Důvodové zprávě, „převzata z občanského zákoníku Québecu. V porovnání s dalšími právními úpravami tohoto institutu (např. ve Skotsku, Louisianě nebo v Jihoafrické republice) se recepce québecké úpravy jeví jako nejvhodnější.“ Základní ustanovení jsou tato

§ 1439
(1) Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví svěřitele tak, že ten svěří majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek spravovat.
(2) Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku a svěřenský správce je povinen ujmout se tohoto majetku a jeho správy.
(3) Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce; svěřenský fond však není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím osoby, která svěřenský fond zřídila, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno.
§ 1447
(1) Svěřenský správce má prostou správu svěřenského fondu. Do veřejného seznamu nebo do jiné evidence se svěřenský správce zapíše jako vlastník majetku ve svěřenském fondu s poznámkou „svěřenský správce“.
§ 1448
(1) Zakladatel má právo jmenovat obmyšleného a určit mu plnění ze svěřenského fondu, ledaže statut svěřenského fondu určí něco jiného.
§ 1454
(1) Dohled nad správou svěřenského fondu vykonává zakladatel a osoba označená za obmyšleného popřípadě další osoby, určí-li tak statut.
Ustanovení § 1439(3) Občanského zákoníku stanoví zcela jasně a jednoznačně, že svěřenský fond nikdo, ani zakladatel, správce či obmyšlený, nevlastní. A § 1447(1) stanoví, že správce majetek do fondu vložený jen spravuje, ale fakticky nevlastní. Je dobré zdůraznit do jisté míry triviální skutečnost, že obchodní korporace, jejichž akci jsou uloženy ve svěřenských fondech, zůstávají samozřejmě obchodními korporacemi a fungují s jediným rozdílem od stavu před vložením akcií/podílů do svěřenských fondů a to, že (v případě akciových společností, jako je např. Agrofert, a. s.) akcionářská práva na valné hromadě vykonávají správci svěřenských fondů. Podobně u eseróček.


V zákoně č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, do něhož byla částečně transponována Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2015/849 jsou ve verzi platné od 1. 1. 2017 následující ustanovení

§ 4
(4) Skutečným majitelem se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, ve svěřenském fondu nebo v jiném právním uspořádání bez právní osobnosti. Má se za to, že při splnění podmínek podle věty první skutečným majitelem je

a) u obchodní korporace fyzická osoba,
1. která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě disponuje více než 25 % hlasovacích práv této obchodní korporace nebo má podíl na základním kapitálu větší než 25 %,
2. která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě ovládá osobu uvedenou v bodě 1,
3. která má být příjemcem alespoň 25 % zisku této obchodní korporace, nebo
4. která je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není-li skutečný majitel nebo nelze-li jej určit podle bodů 1 až 3,

b) u spolku, obecně prospěšné společnosti, společenství vlastníků jednotek, církve, náboženské společnosti nebo jiné právnické osoby podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností fyzická osoba,
1. která disponuje více než 25 % jejích hlasovacích práv,
2. která má být příjemcem alespoň 25 % z jí rozdělovaných prostředků, nebo
3. která je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není-li skutečný majitel nebo nelze-li jej určit podle bodu 1 nebo 2,

c) u nadace, ústavu, nadačního fondu, svěřenského fondu nebo jiného právního uspořádání bez právní osobnosti fyzická osoba nebo skutečný majitel právnické osoby, která je v postavení
1. zakladatele,
2. svěřenského správce,
3. obmyšleného,
4. osoby, v jejímž zájmu byla založena nebo působí nadace, ústav, nadační fond, svěřenský fond nebo jiné uspořádání bez právní osobnosti, není-li určen obmyšlený,
5. osoby oprávněné k výkonu dohledu nad správou nadace, ústavu, nadačního fondu, svěřenského fondu nebo jiného právního uspořádání bez právní osobnosti.

Zde je třeba připomenout důležitý význam slovního spojení „má se za to“. Jím se v Občanském zákoníku uvozuje tzv. „vyvratitelná právní domněnka“, tj. domněnka, u níž lze prokázat, že presumovaná skutečnost nastala, popř. nenastala, a pak právní domněnka prokázané skutečnosti ustoupí. Vyvratitelnou právní domněnkou je např. presumpce, že manžel matky dítěte, které se narodilo během jejich manželství nebo do 300 dnů od jeho zániku, je jeho otcem.

To znamená, že uvedení funkcionáři svěřenskéch fondu, tedy i konkrétně Babiš, nemusí nutně být jejich „skutečnými majiteli“, pokud se prokáže opak. Nevyvratitelná právní domněnka, u níž je presumpce kategorická, a i v případě, že by se později ukázala nesprávnou, nelze ji zvrátit, se uvozuje slovy „platí“ či „je“.

Důležitý je i paragraf § 29b, který hovoří o evidenci údajů o „skutečných majitelích“
(4) Údaje o skutečném majiteli právnické osoby, svěřenského fondu nebo jiného právního uspořádání bez právní osobnosti se zapisují do evidence údajů o skutečných majitelích způsobem a v rozsahu, který stanoví zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.


Zákon č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob ve znění platném od 1. 1. 2017 specifikuje v § 118b proceduru a obsah evidence o skutečných majitelích

Část pátá
§ 118b
(1) Zřizuje se evidence údajů o skutečném majiteli právnické osoby zapsané do veřejného rejstříku podle tohoto zákona a svěřenského fondu zapsaného do evidence svěřenských fondů podle tohoto zákona, kterým se rozumí skutečný majitel podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „evidence skutečných majitelů“).
(2) Evidence skutečných majitelů je informačním systémem veřejné správy.
(3) Evidence skutečných majitelů je vedena v elektronické podobě. Evidenci skutečných majitelů vede rejstříkový soud.
§ 118c
Evidence skutečných majitelů není veřejným rejstříkem. Ustanovení částí první až čtvrté se na evidenci skutečných majitelů a údaje o skutečném majiteli nepoužijí, není-li dále stanoveno jinak.

Evidence údajů o skutečných majitelích je informačním systémem veřejné správy vedená v elektronické podobě rejstříkovými soudy a je neveřejná. Nelze do ní tedy obecně nahlížet či v ní vyhledávat jako např. v obchodním rejstříku. Přístup k údajům mají pouze Rejstříkovým zákonem určené subjekty. Kromě příslušné zapsané právnické osoby samotné se jedná zejména o soudy, orgány činné v trestním řízení, správce daně, banky, auditory, v určitých případech také notáře a advokáty.

Je třeba si uvědomit, že Rejstříkový soud návrh na zápis údajů zkoumá jen z formálních hledisek. Nedohlíží na pravdivost údajů zapisovaných do evidence. Povinnost uvést pravdivé údaje má příslušná evidující právnická osoba. To je velmi důležité. Soud údaje o skutečném majiteli zapíše do evidence skutečných majitelů, aniž by o tom vydával rozhodnutí. Proces zápisu nepředstavuje řízení, ale pouze učinění oznámení vůči soudu.

V současné době tedy není veřejně přístupná informace například o tom, kdo je „skutečným majitelem“ Kosteleckých uzenin, a. s., jehož jediným akcionářem je Agrofert, a.s. Dokud nebyly akcie Agrofertu vloženy do svěřenských fondů, byl „skutečným majitelem“ ve smyslu Směrnice 2015/84 a našeho zákona Babiš, ale kdo je jím nyní, záleží na tom, co do evidence „skutečných majitelů“ zadalo představenstvo Kosteleckých uzenin. Tipnul bych si, že jsou jimi správci svěřenských fondů AB private trust I, a II, tedy pánové Průša a Bílek nebo jeden z nich. A podobně i u samotného Agrofertu, a. s.

Zde je důležitý rozdíl od slovenského zákona č. 315/2016 o registri partnerov verejného sektora. Nejen, že ten má jiný název a je veřejný, ale také v tom, že návrh na zápis do registru podává za partnera veřejného sektoru „oprávněná osoba“, což je advokát, notář, banka, auditor, daňový poradce, kteří mají místo podnikání anebo sídlo na území Slovenské republiky a kteří se na základě písemné dohody zavázali plnit povinnosti oprávněné osoby pro konkrétního partnera veřejného sektoru. Partner veřejného sektoru je povinný k tomu účelu poskytnout oprávněné osobě součinnost. Součástí návrhu je tzv. verifikační dokument. V případě Agrofertu je tento dokument zde.

V něm oprávněná osoba na základě předložených dokumentů identifikovala jako „konečné užívatele výhod“ Agrofertu Andreje Babiše jako zakladatele svěřenských fondů AB private trust I a II, jeho manželku Moniku jako členku rady protektorů, Zbyňka Průšu a Alexeje Bílka jako správce a Václava Knotka jako člen rady protektorů těchto fondů, tedy všichny jejich funkcionáře, jak jsou vyjmenováni ve směrnici EU. Důležitý rozdíl od procedury našeho zákona je právě v tom, že identifikaci „konečných užívatelov výhod“ provádí „oprávněná osoba“ a nikoliv jako u nás evidující osoba, tedy společnost sama. Názor oprávněné osoby, tedy v případě Agrofertu paní Kuchtové, může být přirozeně jiný než názor pána Průši, který jako předseda představenstva Agrofert, a. s. zadává za Agrofert informace do naší evidence „skutečných majitelů“. Pokud někdo argumentuje údaji ve slovenském Registru partnerů veřejného sektoru, musí tento rozdíl respektovat.


Právě neveřejnost evidence „skutečných majitelů“ byl hlavní důvod pro přípravu zcela nového zákona o evidenci skutečných majitelů. V něm je ve srovnání se zněním v zákoně 253/2008 Sb. mírně formulačně a pojmově upravena definiční část.
§ 2
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) zahraničním svěřenským fondem svěřenský fond nebo jemu strukturou nebo funkcemi podobné zařízení řídící se právem jiného státu,
b) právním uspořádáním svěřenský fond nebo zahraniční svěřenský fond,
c) koncovým příjemcem osoba, která může mít přímo nebo nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo právního uspořádání podstatnou část z celkového majetkového prospěchu tvořeného při činnosti nebo likvidaci právnické osoby nebo tvořeného při správě nebo zániku právního uspořádání (dále jen „prospěch“), a tento prospěch dále nepředává,
d) osobou s koncovým vlivem osoba, která může bez pokynů jiného přímo nebo nepřímo uplatňovat rozhodující vliv v právnické osobě nebo na správu právního uspořádání,
e) skutečným majitelem každá fyzická osoba, která je koncovým příjemcem nebo osobou s koncovým vlivem,

Ve znění předložené na jednání vlády v březnu, tedy před úpravami doporučenými Legislativní radou vlády, zněl článek týkající se svěřenských fondů takto
§ 6
(3) Platí, že skutečným majitelem právního uspořádání je každá fyzická osoba, která je
a) jeho zakladatelem,
b) jeho svěřenským správcem,
c) právněná k výkonu dohledu nad správou právního uspořádání a která může jmenovat nebo odvolat svěřenského správce nebo obmyšleného, popřípadě, jejíž souhlas takové jmenování nebo odvolání podmiňuje,
d) jeho obmyšleným, nebo
e) z okruhu osob, v jejichž hlavním zájmu bylo právní uspořádání zřízeno nebo je spravováno, není-li obmyšlený.
(4) Je-li ve funkci uvedené v některém z písmen odstavců 1 až 3 právnická osoba, platí, že skutečným majitelem fundace, ústavu nebo právního uspořádání je skutečný majitel této právnické osoby.
(5) Při určení skutečného majitele korporace, jejíž podíl je spravován v právním uspořádání, se domněnka podle odstavce 3 nepoužije.

V této části je nejdůležitější změna oproti znění zákona 253/2008 Sb. i oproti původnímu znění nového zákona zaslaného do meziresortního připomínkového řízení v § 6. Ministerstvo financí upozornilo na to, že v § 6 odstavci (3) uvozující výraz „Má se za to, že skutečným majitelem právního uspořádání“ neodpovídá znění ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2015/849, které požaduje, aby u svěřenských fondů byly za skutečné majitele považovány všechny vyjmenované osoby a proto požadovalo nahradit uvedenou formulaci slovy „Platí, že skutečným majitelem…“. Navrhovatel, tedy Ministerstvo spravedlnosti požadavku vyhovělo a navíc dodalo výše uvedený nový odstavec (5), jenž je předmětem rozhořčené, ale nekompetentní kritiky, že poskytuje Babišovi výjimku. Ve skutečnosti je tento odstavec nejen nadbytečný, ale navíc i matoucí, protože i bez něj by z tohoto, že někdo je „skutečným majitelem“ svěřenského fondu neplynulo, že je také „skutečným majitelem“ společností, jejichž akci jsou v něm uloženy. Taková společnost je samozřejmě i nadále společností a její „skutečný majitel“ je definován v paragrafech 3, 4 a 5. Není proto divu, že Legislativní rada vlády ve svých připomínkách již z února odstavec (5) vyškrtla a do článku 5, který se týká obecně právnických osob a tedy i společností, (korporací) naopak přidala odstavec (4)
§ 5
(1) Platí, že každá osoba ve vrcholném vedení korporace je jejím skutečným majitelem,
a) nelze-li žádného skutečného majitele určit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po evidující osobě rozumně požadovat, nebo
b) je-li osobou s koncovým vlivem v korporaci právnická osoba, která nemá skutečného majitele podle § 7.
(2) Je-li osobou s koncovým vlivem v korporaci právnická osoba, která nemá skutečného majitele podle § 7, a zároveň je koncovým příjemcem korporace jiná osoba, platí, že skutečnými majiteli korporace jsou každá osoba ve vrcholném vedení této korporace a každá fyzická osoba, která je jejím koncovým příjemcem.
(3) Je-li osobou s koncovým vlivem právnická osoba, jejíž skutečný majitel je určen podle odstavce 1 nebo 2, platí, že každá osoba v jejím vrcholném vedení je také skutečným majitelem všech korporací v jí podřízené struktuře vztahů.
(4) Při určení skutečného majitele korporace, jejíž podíl je spravován v právním uspořádání, se použijí ustanovení o skutečném majiteli korporace.

obsahující v odstavci (4) „vyjasňující ustanovení“. V Důvodové zprávě se k němu uvádí
Cílem ustanovení je vyjasnit, jak přistupovat ke zjišťování skutečného majitele korporace, jsou-li její podíly spravovány prostřednictvím právního uspořádání (svěřenského fondu).
V případě korporací AML směrnice jasně stanovuje, že se má zjišťovat výhradně materiální skutečný majitel [čl. 3 odst. 6 písm. a) AML směrnice]. Pro určení skutečného majitele korporace tedy není konstitutivní, kdo je z formálního hlediska skutečným majitelem právního uspořádání (podle § 6 odst. 3 návrhu), ve kterém jsou podíly spravovány.
V praxi tedy typicky nastane situace, kdy ne všichni skuteční majitelé svěřenského fondu budou zároveň skutečným majitelem korporace, jejíž podíly byly do tohoto svěřenského fondu vloženy. Materiální kritérium koncového příjemce nebo osoby s koncovým vlivem totiž naplní obvykle jen někteří formální skuteční majitelé; např. svěřenský správce nebo některý z obmyšlených (s ohledem na prospěch, který ze správy právního uspořádání má).

Z poslední věty plyne, že Babiš může být „skutečným majitelem“ Agrofertu, ale nikoliv automaticky z titulu toho, že je „skutečným majitelem“ svých svěřenských fondů, ale na základě materiálního posouzení, tak jako je to v případě společností vždy. Proti tomu nelze nic namítat. Proč se zdrželi hlasování o tomto návrhu zákona členové vlády za ČSSD, nechápou zřejmě ani oni.

Skutečně zásadní průlom oproti znění zákona č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob přinášejí paragrafy 13 a 14, jež se týkají veřejného přístupu k údajům o „skutečném majiteli“ a který by měli všichni Babišovi kritici jednoznačně uvítat. V článku 13 je seznam všech údajů, které se budou do evidence zapisovat

§ 13
Do evidence sk utečných majitelů se zapíše nebo automaticky propíše
a) jméno a adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu, datum narození, rodné číslo nebo obdobný jedinečný identifikátor, byl-li přidělen, a státní občanství skutečného majitele,
b) údaj o povaze postavení skutečného majitele,
c) údaj o velikosti přímého nebo nepřímého podílu skutečného majitele, zakládá-li tento podíl jeho postavení,
d) údaj o skutečnosti zakládající postavení skutečného majitel, není-li založeno podílem,
e) popis struktury vztahů, existuje-li, včetně údajů v rozsahu podle písmen h) a i) o právnických osobách nebo právních uspořádáních ve struktuře vztahů a jmen fyzických osob samostatně vystupujících ve struktuře vztahů,
f) den, od kterého je fyzická osoba skutečným majitelem
g) den, do kterého byla fyzická osoba skutečným majitelem,
h) jméno právnické osoby nebo označení právního uspořádání, o jejichž skutečného majitele jde,
i) identifikační číslo právnické osoby nebo právního uspořádání, o jejichž skutečného majitele jde, bylo-li jim přiděleno,
j) den, k němuž byl zápis nebo automatický průpis proveden,
k) okamžik, k němuž byly platné údaje zpřístupněny a
l) poznámka o nesrovnalosti.

a v článku 14 je uvedeno, které údaje budou veřejné. Klíčová je skutečnost, že v případě společností, tedy i Agrofertu jím ovládaných firem prakticky všechno.

§ 14
Veřejný přístup k údajům o skutečném majiteli
(1) Ministerstvo umožní komukoli na svých internetových stránkách získat z evidence skutečných majitelů částečný výpis platných údajů
a) o skutečném majiteli právnické osoby v rozsahu
1. jména, státu bydliště, roku a měsíce narození, státního občanství skutečného majitele,
2. údajů podle § 13 písm. b) až e) a
3. případně dalších údajů, k jejichž uveřejnění skutečný majitel udělil souhlas nebo které již jsou uveřejněny ve veřejném rejstříku a byly automaticky propsány podle § 37 nebo 38,
b) o skutečném majiteli právního uspořádání v rozsahu údajů, k jejichž uveřejnění skutečný majitel udělil souhlas nebo které již jsou uveřejněny v evidenci svěřenských fondů a byly automaticky propsány podle § 37.
c) podle § 13 písm. f) a g) a
d) podle § 13 písm. h) až j), týkají-li se údaje podle § 14 odst. 1 písm. a) až c).
(2) Ministerstvo umožní komukoli na svých internetových stránkách získat potvrzení o tom, že v evidenci skutečných majitelů není o skutečném majiteli právnické osoby nebo právního uspořádání veden žádný údaj.
(3) Údaje podle odstavce 1 ministerstvo uveřejní také prostřednictvím systému propojení evidencí.


Podstata sporu mezi Babišem a jeho přáteli o obsahu nového zákona spočívá v tom, zda ze skutečnosti, že bude natvrdo „skutečným majitelem“ svých svěřenských fondů, poplyne, že bude také „skutečným majitelem“ Agrofertu a přes něj všech společností, které Agrofert ovládá. Z našeho platného i navrhovaného nového zákona nic takového automaticky neplyne, což ale neznamená, že by Babiš nemohl být „skutečným majitelem“ Agrofertu i když jeho akcie jsou uloženy ve svěřenských fondech. To, zda tomu je, či nikoliv záleží na materiálním posouzení, jež je podle našeho platného i navrhovaného zákona v kompetenci samotné evidující osoby, tedy v našem případě Agrofertu. Pokud se to někomu nelíbí, měl by iniciovat změnu zákona právě v tomto bodě a vzít si příklad ze Slovenska. A pak je zde ještě otázka, zda pojem „skutečný majitel“ má vůbec smysl mimo oblast boje proti praní špinavých peněž a financování terorismu. Pokud je „skutečným majitelem“ ČEZu jeho generální ředitel a předseda představenstva a ne stát, který v něm drží 70 procent akcií, pak bych řekl, že nikoliv.

PS: Děkuji panu Machovi za upozornění na nelogické tvrzení na konci předposlední věty 4. lekce původní verze.