Drama, které se odehrává před našima očima v Parlamentu při schvalování daňového balíčku a státního rozpočtu na příští rok, je tak absurdní, že by ho nevymyslel snad ani Samuel Beckett.




Premiér Babiš zjevně ztratil poslední zbytek soudnosti a pudu sebezáchovy a v bláhové naději, že tím získá hlasy ve volbách za 10 měsíců, zarputile prosazuje rozpočtový zločin, kterým navíc v době, kdy krachují tisíce podnikatelů, jsou ohroženi ti nejpotřebnější a stojí kultura, přidává výrazně těm nejbohatším, kteří to vůbec nepotřebují a kterým by naopak měl v současné době daně zvýšit. Tím, že tyto elementární skutečnosti nechápe, je sám proti sobě.

V ČR bylo podle Českého statistického úřadu v roce 2019 147 tisíc zaměstnanců s výdělkem vyšším než 80 tisíc Kč měsíčně. Protože podrobnější členění v této nejvyšší kategorii není l dispozici lze velmi konzervativně odhadnout, že této skupině, která žádnou pomoc v důsledku Covidu rozhodně nepotřebuje, Babiš chce přihrát ročně nejméně 9 miliard Kč (osoby se mzdou 140 tisíc měsíčně a více ušetří na dani měsíčně 7 tisíc, ten kdo bere 120/100/80 tisíc měsíčně ušetří 6/5/4 tisíce měsíčně, vezmu-li v průměru 5 tisíc jistě nepřeháním).

A je zde ještě jedna okolnost, kterou si Babiš zjevně neuvědomuje. Zeman souhlasil se snížením daní, ale jen na přechodnou dobu dvou let a zjevně očekával, že toto omezená bude přímo v zákoně, protože za rok může být úplná jiná vláda a i kdyby jí vedl zase Babiš, je jasné, že s opětovným zvýšením daní mu Fiala a Okamura nepomohou. Ale v zákoně není o časovém omezení nic a zmínka v důvodové zprávě nemá žádnou právní závaznost. Nedovedu si představit, jak chce Babiš svůj slib Zemanovi dodržet a pan prezident má, jak známo, sloní paměť a zrádcům neodpouští. A Babiš ho bude za rok velmi potřebovat. Je nepochopitelné a smutné, že nikdo z ANO není Babišovi schopen říci to, co bych mu řekl já, kdybych byl jeho kamarád a chtěl mu opravdu pomoci:

Andreji, co blbneš, spad si z višně? Tím, co děláš, si řežeš větve, na niž sám sedíš a s Tebou i celé ANO. Místo, aby ses staral o ty, co pomoc v téhle nouzi urgentně potřebují, sypeš desetitisíce do kapes těm, co se mají dobře a žádnou pomoc nepotřebují a děláš to ještě způsobem, který by si nedovolil ani Lukašenko. A že jsi to prohlasoval s pomocí ODS a SPD je ostuda, ne vítězství a ještě toho budeš litovat. Tohle Ti voliči příští rok vrátí i s úroky. A pokud starý pán dojde k závěru, že jsi ho oklamal, máš definitivně utrum.

Ale jak známo, komu není rady, tomu není pomoci.


Název této části jsem si vypůjčil z komentáře Davida Klimeše Všichni za jednoho, každý sám za sebe. Trojkoalice začíná připomínat špatný vtip , v němž autor podrobně rozebírá základní pravidla pro smysluplnou volební koalici, která trojka ODS, TOP09 a KDU-ČSL ke své vlastní škodě očividně ignoruje.

Při prosazení daňového balíčku v Poslanecké sněmovně Babišovi vydatně a ochotně pomohla ODS, jeho největší politický protivník, který neumí nic jiného, než z opozičních lavic snižovat daně, opět samozřejmě především těm nejbohatším. A ODS podpoří Babiše i v nadcházejícím hlasování o nepatrně Senátem pozměněném daňovém balíčku. Připomínám, že ODS ve svém návrhu z letošního července dokonce neměla ani druhou sazbu 23 %. To vše s absurdním argumentem, aby nebyli trestáni ti úspěšní. OK, to je ODS, ale s touto ODS se rozhodly vytáhnout do boje s Babišem v rámci volební koalice pod legračním heslem Jdeme do toho spolu i KDU-ČSL a TOP09, dvě strany, které Babišův nemravný zločin důrazně odmítly. Jak do toho jdou spolu tyto tři strany, právě názorně ukázaly. Nejde ovšem jen o daně, další zásadní rozdíl mezi ODS na jedné straně a TOP09 a KDU-ČSL na straně druhé, je vztah k EU a především k tomu, zda přijmout či nepřijmout Euro. ODS je zásadně proti, TOP09 jasně a KDU-ČSL opatrně pro. Jan Zahradil v ČT na otázku, jaký postoj zaujme Trojkoalice k této důležité otázce, odpověděl, že ve volebním programu prostě nebude mít Trojkoalice na přijetí Eura žádný názor. A mohli bychom pokračovat třeba nesmírně důležitou otázkou důchodové reformy nebo podpory kulturních zařízení z veřejných prostředků či existence veřejnoprávních médií, atd. atd. Všude tam jde každá ze stran spolu jiným směrem. Jediné, co je prozatím spojuje, je snaha porazit Babiše, ale to je velmi, velmi málo a neplatí to, jak jsme právě viděli, vždycky, bez pomoci ODS by Babiš daňový balíček neprosadil. v němž autor podrobně rozebírá základní pravidla pro smysluplnou volební koalici, které trojka ODS, TOP09 a KDU-ČSL ke své vlastní škodě očividně ignoruje.

Že i po této lekci soudržnosti TOP09 a KDU-ČSL nadále touží po volební koalici s ODS, je těžko pochopitelné. Tyto strany by udělaly daleko lépe, kdyby se na ODS vyprdly, stejně jako se ODS v případě daňového balíčku vyprdla na ně a šly do voleb příští rok s programem, který by reagoval na naše dnešní problémy a byl založen na třech základních bodech:
• Stát v boji s Covidem zjevně selhal, v čem a jaké ponaučení si s tohoto vezmeme, jaké instituce musíme zřídit a co musíme dělat jinak.
• Jak budeme sanovat obrovský dluh, který vznikl v důsledku restriktivních opatření a postihl značnou část naší ekonomiky a jak spravedlivě rozdělit, kdo a jak se na tom bude podílet.
• Náš systém daní a odvodů je ve srovnání s vyspělými státy zastaralý, nevhodný a nespravedlivý a je třeba ho změnit. Jedině pak má smysl mluvit o důchodové reformě.

Domnívám se, že s dobře rozmyšlenými návrhy jak konkretizovat uvedená tři témata by TOP09 i KDU-ČSL, spolu nebo separátně, měly daleko lepší pozici a byly by jasněji čitelnější než jako přívažky ODS a mohly by voliče oslovit lépe než Babiš, který bude jen obhajovat svou minulost.


Snad největší zklamání přineslo ve věci ostudného daňového balíčku naprosté selhání Senátu. Kdo jiný a kdy jindy než Senát a v tomto případě měl ukázat, že není jen zbytečná žvanírna, ale zodpovědně těleso, které dbá zájmů naší společnosti a nikoliv svých protějšků v Poslanecké sněmovně. Místo, aby Senát ve svém usnesení národu jasně a nebojácně sdělil, že daňový balíček, který Poslanecká sněmovna schválila, je rozpočtově v současné době zcela nezodpovědný a nemravný a on, Senát ho proto v této podobě odmítá. Tohle měl hned na začátku říci hrdina z Tchaj-wanu, předseda Senátu Miloš Vystrčil. Místo toho on a celý Senát tři týdny mudroval, jak zákon upravit, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, až nakonec vypustili pšouk, za který by se měli stydět, neboť jím vyšli Babišovi více než stoprocentně vstříc. Nejen, že senátoři výrazně snížili slevu na dani, prosazenou Piráty, ale zrušili i další změnu, kterou v Poslanecké sněmovně prosadili Piráti a která se týkala zdanění cenných papírů nad 20 milionů korun, přesně tak, jak si přála ministryně financí.

Toto ostudné selhání je nepochopitelné, protože strany, které v Poslanecké sněmovně jednomyslně (až a poslance TOP09 Váchu) odmítly, mají v Senátu jasnou většinu 49 senátorů: STAN 24, KDU-ČSL 12, SEN+Piráti 7, TOP09 v klubu ODS 4, ČSSD v klubu PROREGION 2. Jak je možné, že tato jasná většina neprosadila v Senátu verzi balíčku, která by výrazně snížila dopad na státní rozpočet? Nemám jiné vysvětlení, než jejich zbabělost.

V této souvislosti je dobré připomenout, že Poslanecká sněmovna sice může Senátem pozměněný text zákona prostou většinou zamítnout a pak většinou 101 hlasů potvrdit svoje původní rozhodnutí, ale k Senátní úpravě už nemůže přidat ani ň. Buď to, nebo ono. Podobně v případě, že zákon vrátí prezident. Senátoři tedy měli jedinečnou možnost upravit daňový balíček tak, aby podstatně méně zatěžoval státní rozpočet a především tak okatě nenahrával těm, kdo snížení daní vůbec nepotřebují, tedy těm bohatým. A přitom neznamenal jeho úplné zmítnutí a postavil tak Poslaneckou sněmovnu před volbu, zda trvat na svém původním návrhu, nebo zda nevzít méně nezodpovědný návrh Senátu. Senátoři mohli třeba snížit navýšení slevy na dani na 30 tisíc ročně, což by představovalo navýšení oproti současnému stavu o slušných 5160 Kč ročně a sazby změnit na 18+23. To by pořád znamenalo citelné a spravedlivější snížení daní, ale dopad na rozpočet by byl snesitelnější. A Senát by ukázal, že není jen Béčko Poslanecké sněmovny. Svou životní šanci promarnil.


Vysloveně tragikomickou roli v tomto absurdním představení sehráli Piráti a především jejich bývalý místopředseda a současný místopředseda rozpočtového výboru bakalář Mikuláš Ferjenčík, který podle svých slov pro Český rozhlas prohlásil, že

nečekal, že sněmovna schválí jeho návrh i návrh ANO na snížení sazby daně na 15 procent. Pirátský návrh byl podle něho jen alternativou k návrhu ANO a Piráti čekali, že si sněmovna vybere jen jeden z nich a druhý nepodpoří.

Je vskutku zarážející, že tento absolvent dvou ročníků Matfyzu zjevně vůbec nepochopil, které z jeho mnoha pozměňovacích návrhů Poslanecká sněmovna schválila a které zamítla. Poslanecká sněmovna se totiž zachovala přesně tak, jak pan bakalář očekával: zamítla jeho „alternativní“ pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu poslance Babiše, v němž Ferjenčík navrhoval změnit sazby 15+23 na 19+23 a zvýšit slevu na dani na poplatníka na průměrnou mzdu a naopak schválila Babišův pozměňovací návrh 15+23 bez zvýšení slevy na dani. Každý, kdo umí číst, to chápe, jen pan bakalář zjevně nikoliv. Kromě hlasování o těchto dvou vskutku alternativních návrzích, ovšem Poslanecká sněmovna hlasovala i o dalších pozměňovacích návrzích pana Ferjenčíka, včetně toho, který podal již 1. 9., dávno předtím, než podal svůj pozměňovací návrh poslanec Babiš a v němž navrhl jediné: zvýšit slevu na dani na úroveň průměrné mzdy. O tomto návrhu hlasovala Poslanecká sněmovna ještě před hlasováním o výše uvedených dvou alternativních návrzích poslanců Babiše a Ferjenčíka a i tento návrh většinou, byť malou, 53 hlasů ze 101 přítomných schválila. Do státního rozpočtu tak díky Pirátům udělala první díru za odhadem pouhých 40 miliard ročně.

Jak je možné, že tuhle prostou skutečnost nechápe místopředseda rozpočtového výboru, nechápu zase já. Není to ovšem poprvé, že špičky Pirátů nechápou, co vlastně sami schválili, podobnému sebeklamu podlehli i v případě zákona o evidenci skutečných majitelů, podrobně viz můj blog. V tomto případě se zase vyznamenal samotný zpravodaj zákona Pirát Nevrkal a místopředsedkyně Pirátů a sestra pana bakaláře Olga Richterová.


Skutečnost, že Senát selhal je smutná, ale že za toto selhání mohou největší mírou STANaři, je nepochopitelné. Že se jejich velký klub zjevně ani nepokusil zformulovat rozumnou úpravu balíčku a pro ni získat v Senátu jasnou většinu jim spřízněných Senátorů je zarážející neschopnost. A závěrečná výzva vedení STAN těsně před hlasování v Senátu Vyzýváme senátory KDU-ČSL, TOP 09, SEN21 a Pirátů, aby se připojili k zamítnutí daňového balíčku jen dokresluje jejich zoufalou nemohoucnost, protože zamítnutím poslanecké verze by dosáhli jen jistoty, že ji Poslanecká sněmovna v nezměněné formě znova schválí. A není tedy divu, že z 24 členů senátorského klubu Starostů a nezávislých jich plná čtvrtina, tedy 6, výzvu svých stranických šéfů neuposlechla a pro kosmetickou senátní úpravu hlasovala. I to o něčem vypovídá.


Situaci a náš státní rozpočet by mohl ještě zachránit pan prezident tím, že by zákon vetoval s odůvodněním, že v něm chybí časové omezení, jak požadoval. Poslanecká sněmovna by sice mohla jeho veto snadno přehlasovat, ale to by si Babiš jistě netroufl, protože tím by si to u pana prezidenta pěkně zavařil a on ho bude za rok velmi potřebovat.