Jak nám Jan Hnízdil sdělil ve svém Posledním blogu vyzval ho Jan Pazderka, šéfredaktor aktualne.cz, aby odstranil některé blogy, které podle Pazderky porušují Kodex blogera Aktuálně.cz. Protože Hnízdil odmítl tyto blogy odstranit, protože by to podle jeho slov byla „zrada na Vás (tedy Pazderkovi) a ztráta sebeúcty“. Pazderka v Odpovědi čtenářům oznámil uzavření jeho blogů (a podobně v případě Jana Tománka), s tím, že jeho příspěvky nebudou zpětně smazány. A to z podobných důvodů, proč Facebook a Twitter zrušily na dva roky, resp. trvale, účty Trumpa. Je to dobře, nebo špatně? Je to dobře.

V mejlu Hnízdilovi, který je v Posledním blogu citován, Pazderka uvádí jako příklad blogu, který porušuje Kodex blogera, blog z 11. 11. ROZKAZ ZNĚL JASNĚ: DĚSIT, DUSIT, TESTOVAT, OČKOVAT, CENZUROVAT! ZA KAŽDOU CENU!

Doporučuji každému čtenáři tento blog si pozorně přečíst, obsahuje nejen koncentrát Hnízdilových názorů, ale poskytuje také pohled do jeho duše. Z tohoto blogu uvádím jen třetí a první odstavec od konce (zdůraznění tučným písmem je moje):

O Covid tady nejde. Jde o likvidaci demokracie, základů medicíny, právního státu. O nezávislý, svobodný, zodpovědný život. Jsme součástí globálního mocensko - ekonomicko-politického experimentu. Testu lidské inteligence, soudržnosti, odolnosti. Jeho dopady vidíme ve všech aspektech našeho života. Lidé se odcizují, izolují, bojí se projevit svoji přirozenost. Svoboda, pravda, úcta k životu a lidská důstojnost už pro ně nejsou absolutními hodnotami. Zaměnili je za bezduchou loajalitu k mocenskému aparátu, stali se otroky strachu a víry. To vše za podpory a kontroly globálních médií.

Nastává doba zocelování. Odhalují se charaktery. Lidé jiného názoru jsou perzekvováni, zatlačování do podzemí. Vznikají alternativní struktury, underground. Povzbudivé je, že zatlačováni jsou ti silní, nezlomní a odolní. Ti, kteří si nenechají vnutit lež, přetvářku, bezpráví a násilí. Právě z takových se rodí nový svět. Ne ze slabých, vystrašených a pasivně trpících, ale z těch, kteří se nedali. Čelíme totálnímu zlu. Každý se musí rozhodnout, jakou cestou se vydá. Soudě podle množství lidí v respirátorech, těch, kteří se nechávají odevzdaně testovat, očkovat, zavírat do karantény a množství těch aktivních, ochotných a schopných se totalitě postavit, to bude cesta dlouhá a trnitá. Nezbývá, než po ní vykročit a jít dál. Komu se ostatně poštěstí být svědkem zániku staré a tvůrcem nové civilizace, být při tom...

Nebudu s názory Jana Hnízdila polemizovat, ale jeho umanutá snaha vykreslit dnešní naši společnost jako svět směřující k Orwellovu 1984, je marná. Žijeme ve svobodné společnosti, Jan Hnízdil může bez obav provozovat své Hnízdo zdraví a hlásat své názory, nikdo ho za ně nešikanuje, ale nemůže očekávat, že mu k pravidelnému toku agitek na téma jeho boje proti boji proti Covidu, bude aktualne.cz donekonečna dávat prostor. Na rozdíl od Jaroslava Kuchaře (ročník 1963) a Zdeňka Koudelky (ročník 1969) si nemyslím, že jde o cenzuru a slovy prvně jmenovaného „omezování svobody slova, šikanování a diskriminací lidí s jiným názorem“, oba pánové jsou příliš mladí na to, aby na vlastní kůži prožili doby, kdy byli lidé za své názory skutečně šikanováni. V případě serveru aktualne.cz jde jen přirozenou obranu organizmu, který usoudil, že čeho je moc, toho je příliš. Jan Hnízdil vyprodukoval od počátku roku za 45 týdnů 58 agitek se stejným obsahem a jen občas se někdo ozval. Já jsem to učinil jenom jednou v blogu Co nám „tají“ vláda a čím Jan Hnízdil mate veřejnost i sám sebe, více času jsem nebyl ochoten vyvracením jeho názorů ztrácet. Výše citované závěrečné věty jeho posledního blogu

Nezbývá, než po ní vykročit a jít dál. Komu se ostatně poštěstí být svědkem zániku staré a tvůrcem nové civilizace, být při tom...

jsou mrazivým připomenutím, jak snadno člověk ztrácí paměť o své vlastní minulosti. Jan Hnízdil byl nejen svědkem zániku jedné „staré civilizace“, posledních zbytků pokusu o demokracii zrozeného v Pražském jaru a zrodu „nové civilizace“, normalizační komunistické totality, ale jako mladý komunista od roku 1976 při zrodu této „nové civilizace“ sám asistoval. A prozřel, jak připomíná Radkin Honzák, až v roce 1989. Na tohle bychom neměli my a ani on zapomínat.