Jedním z 28 opatření pro konsolidaci veřejných rozpočtů obsažených v návrhu NERV je i „Zpoplatnění vysokých škol“. K tomuto návrhu se okamžitě a velmi kriticky vyjádřila většina prezidentských kandidátů a někteří (bývalí i současní) rektoři a rektorky vysokých škol, jak je ovšem zřejmé z jejich vyjádření, aniž se s návrhem NERV aspoň zběžně seznámili. Kdyby tak učinili, museli by uznat, že návrh, bude-li správně realizován, studentům a studentkám z chudších rodin vysoké školy neuzavře, ale naopak otevře. Negativní reakce většiny oslovených může být ovšem způsobena i zcela nevhodným a matoucím názvem opatření a jeho zařazení mezi návrhy na zvýšení příjmů veřejných rozpočtů, protože příjmy veřejných rozpočtů nezvýší, ale krátkodobě naopak zvýší výdaje. Ve skutečnosti jde o potřebnou strukturální reformu.


Nejdříve několik vyjádření ukazujících, že jejich autoři neví, o čem mluví. Z diskuze v televizi Prima
„Nemělo by docházet k žádné diskriminaci. Pokud školné, tak buď pro všechny, nebo pro nikoho,“ uvedl pro Lidovky.cz Balaš. Diskusi otevřel v televizi Prima Jiří Pospíšil (TOP 09). „Možností je školné v oborech s komerčním charakterem, jako třeba právo. Právník má nadprůměrný příjem a není morální, aby dělník odváděl daně na studium na vysokých školách,“ prohlásil Pospíšil. Dle rektorky Univerzity Karlovy Mileny Králíčkové by se školným zmizel rovný přístup ke vzdělání: „Nesmí být výsadou elit,“ řekla serveru Lidovky.cz.

Komentář: v návrhu není nikde řečeno, že by školné bylo jen pro vybrané obory, Jiří Pospíšil si vymýšlí. Bohužel i rektorka UK si návrh nepřečetla, protože školné, tak jak je navrhováno, by rovný přístup ke vzdělání neomezilo, ale naopak rozšířilo, viz níže.

V debatě prezidentských kandidátů Pavla Fischera, Karla Janečka, Danuše Nerudové, Marka Hilšera a Josefa Středuly na Vysoké škole ekonomické jedině Karel Janeček připustil zavedení školného na vysokých školách. Mohlo by podle něj být motivujícím faktorem, „Kdyby se vymyslel dobrý efektivní systém půjček, dávalo by to smysl,“ řekl. Na druhé straně ho kategoricky odmítl šéf odborové centrály ČMKOS Josef Středula: „Jsem jednoznačně proti tomu přístupu.“.

Striktně proti školnému se postavili také bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová. „Jsem proti zavedení školného, systém vzdělávání je extrémně nepropustný.“ Podobná názor měl v debatě i senátor Marek Hilšer „Nekloním se k tomu, aby bylo školné v současné době zavedeno.“ Senátor Pavel Fischer byl jako obvykle neurčitý: „Byl bych obezřetný v tom zavádět školné.“

Velmi kritický byl ve vyjádření pro Lidové noviny k návrhu NERV i bývalý rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima

„Vytočilo mě doběla, že NERV vymýšlí placení na vysokých školách,“ uvedl ve čtvrtek na neformálním setkání s novináři Zima. Reálné školné na vysokých školách je podle něj jen v USA a Velké Británii, kontinentální Evropa má prý jinou tradici.

„Musíme podporovat pracovní místa s vyšší přidanou hodnotou,“ sdělil bývalý rektor s tím, že toho lze docílit pouze podporou vzdělání obyvatel. Důležité je také podle něj soustředit se na regiony, kde vzdělání nemusí být tolik dostupné. „Naší hodnotou musí být mladí a šikovní lidé,“ doplnil Zima. Podle bývalého rektora by pozitiva takového kroku nepřevýšila negativa. „V úvahu musí člověk vzít i lidi, kteří by na školné neměli peníze a musel by jim pomáhat stát,“ zakončil.
V tuto chvíli nejsem pro zavedení školného,“ uvedla pro Lidovky.cz Nerudová. Před zavedením školného je podle ní nejdříve nutné reformovat celý systém vzdělávání, aby byl propustný a každé dítě v něm dostalo šanci uspět. Sociální původ dítěte je podle bývalé rektorky totiž v dnešní době zásadním faktorem ovlivňující šanci na to dosáhnout na kvalitní vzdělání.
„Školné navíc nelze zavádět bez potřebných změn v českém školství a také reformy bankovního systému, který by umožnil zavedení bezrizikových půjček na studium, které budou dostupné a neztíží šance vystudovat v ČR vysokou školu,“ doplnila Nerudová.

Lidovky oslovily i Pavla Fischera, Marka Hilšera a Josefa Středula, který byl nejkritičtější:

„Nesouhlasím se zavedením žádné formy školného, jsem proti tomu, aby se jakoukoliv formou široké populaci bránilo v přístupu ke vzdělání,“ uvedl pro Lidovky.cz s tím, že jako prezident by byl proti, což se může propsat i do prezidentského veta.
Hilšer zase prohlásil, že jako absolvent lékařské fakulty i jako vysokoškolský pedagog nepovažuje zavedení školného za vhodné. „Domnívám se také, že z praktického hlediska není řešením ani tzv. odložené školné. Podle dosavadních analýz navíc není zcela jasné, zda by takovýto krok přinesl do rozpočtů vysokých škol natolik významné finanční částky, aby zavedení školného jakékoli podobě vůbec dávalo ekonomický smysl,“ vysvětlil pro Lidovky.cz.

Komentář: Je zjevné a zarážející, že vysokoškolští pedagogové Tomáš Zima, Danuše Nerodová a Marek Hilšer stejně jako odborový předák Josef Středula se nenamáhali návrh NERV aspoň zběžně přečíst, protože jeho podstatou je právě to, že studentům z nemajetných rodin by stát půjčil nejen na školné, ale i na životní náklady a že systém by proto byl „propustnější.“ A že by tedy jeho realizace nebránila v přístupu ke vzdělání, ale naopak by ho umožnila i nemajetným. A že půjčky by byly samozřejmě bezrizikové a prostředky získané školným by šly přímo vysokým školám. U Marka Hilšera je navíc zjevné, že nechápe samotný princip návrhu, protože „odložené“ není školné, ale jeho splácení.


Jak jsem předeslal již v úvodu, název opatření „zpoplatnění vysokých škol“, je naprosto nevhodný, protože návrh obsahuje nejen „zpoplatnění studia na veřejných vysokých školách“, ale také, ba hlavně, poskytování bezrizikových půjček na životní náklady studentů VŠ. Přitom, a to je klíčové, splacení půjček na školné i životni náklady by bylo odložené až na dobu, kdy bude mít student/studentka dostatečně vysoké příjmy. Jeho zařazení mezi „návrhy na zvýšení příjmů veřejných rozpočtů“ je pak mimořádně matoucí, protože příjmy veřejných rozpočtů se opatřením nezvýší, ale krátkodobě se naopak zvýší výdaje. V návrhu NERV je toto opatření konkretizováno takto

Zpoplatnění vysokých škol
Školné: Během 1-2 let zavést systém státem regulovaných vratných studentských grantů na živobytí (britský systém přiměřeně úročených grantů splácených dodatečnou sazbou DPFO z příjmů nad stanovenou hranici). Zároveň zavést vratné granty na úhradu školného (na veřejných i soukromých školách) a následně zavést školné na veřejných VŠ. Případně zavést pravidelný fixní poplatek (např. 5 000–10 000 Kč) za každý rok studia na VŠ, který by se progresivně zvyšoval s každým semestrem studia překračujícím standardní studijní dobu. Takto omezit výjimečně dlouhá studia.
Navrhovaný systém grantů nemůže mít negativní dopady na sociální dostupnost VŠ vzdělání a je prost rizik spojených s neschopností splácet. Výnos ze školného bude dodatečným zdrojem dotyčné VŠ na financování provozu a rozvoje, který by nebylo možné ve výhledu dostatečně financovat z veřejných rozpočtů. Systém pomůže i studentům soukromých VŠ a může v případě rozšíření zároveň usnadnit studium českých studentů na špičkových zahraničních VŠ. Systém vratných grantů může být z dlouhodobějšího pohledu výdajově neutrální nebo téměř neutrální.
Efektivnější studium: Česko vykazuje velmi dlouhou průměrnou dobu studia (vysoký věk příchodu na trh práce, hlavně vysokoškolského vzdělání) a až extrémně vysokou míru neúspěšnosti VŠ studií. Regulačním a motivačním zkrácením neefektivně dlouhé doby studia a snížením vysoké míry neúspěšnosti studie by se zrychlil příchod lidí na trh práce a zvýšil objem vybraných daní a pojistného.

Všechna výše citovaná kritická tvrzení představitelů vysokých škol a veřejného života jsou projevem politováníhodné neznalosti nejen návrhu NERV, ale také skutečnosti, že řada nadaných mladých lidí se na vysoké školy z finančních důvodů nedostane. O tom podává svědectví řada článků jednoho z NERVáků, Daniela Mȕnicha, například v blogu Systém finanční podpory vysokoškoláků je zastaralý a především rozsáhlé studii psané před loňskými volbami do PS Finanční podpora vysokoškolských studentů v České republice: Rekonstrukce systému nutná.

Studie shrnuje současný stav slovy

• Problematice finanční podpory studentů vysokých škol nebyla poslední dekádu v České republice (ČR) věnována potřebná pozornost. Nejen širší veřejností, ale ani tou akademickou, a rozhodně ne tou politickou. Malému zájmu o problematiku odpovídají i kusé, či dokonce absentující informace, statistiky a analýzy o cílení a dopadech finanční podpory stávající. V zastaralém a finančně podfinancovaném systému tak docházelo jen k drobnějším úpravám.
• Mezinárodní srovnání ukazují, že objem veřejné finanční podpory studentů v ČR je velmi nízký. Velká část podpory je navíc poskytována plošně, takže podpora skutečně sociálněekonomicky potřebných studentů a zájemců o studium je velmi nízká. Průměrná měsíční podpora, přímá i nepřímá, se u studentů do 26 let pohybuje od zhruba 5 300 Kč pro ty z nejchudších poměrů do 2 700 Kč. Podpora u studentů ve věku 26 let a více je pouze zhruba 500 Kč měsíčně bez ohledu na jejich ekonomické zázemí.
• Podpora sociálně-ekonomicky slabých studentů je na velmi nízké úrovni. Na veřejně hrazená sociální stipendia má nárok velmi malý podíl studentů a samotná výše sociálních stipendií je velmi nízká. Demografická a sociální struktura příjemců těchto stipendií se nesleduje. Stejně tak se nesleduje míra, do jaké jsou mladí z chudších poměrů od studia odrazeni právě nízkou mírou podpory. Zvyšování sociálních stipendií a rozšiřování okruh studentů s nárokem na ně není odvozováno od inflace a růstu životních nákladů studentů, ale od ad hoc zvyšování minimální mzdy a životních minim.

Na jejím konci je mezi řadou doporučení pro zlepšení situace také to, které konkretizuje návrh NERV:

Rozvinout formy vratné finanční pomoci. Zavést systém objemem omezených, státem dotovaných a pro studenty splátkově bezrizikových studentských půjček na živobytí, případně i na školné pro studenty SVŠ. Splátky koncipovat v rámci zavedeného výběru daně z příjmů fyzických osob jako výdělkově podmíněné s přiměřeně dotovaným úrokem a zrušení splátkového závazku po uplynutí příliš dlouhé doby do nesplacení.


Nejdříve pár čísel. V ČR studovalo podle Českého statistického úřadu. v roce 2021 304 tisíc studentů, z toho 28 tisíc na soukromých a 276 na veřejných VŠ a z těchto 256tisíc bylo 256 tisíc studentů bakalářského a magisterského studia. Tyto počty se jen málo mění. MŠMT má přitom v rozpočtu na rok 2023 přiděleno 264 miliard, z čehož je určeno 31 miliard na výuku na veřejných vysokých školách, zhruba o dvě miliardy více než v roce 2022.

Jak se shodnou všichni politici kromě ministra financí, vysoké školy jsou podfinancované, stejně jako zdravotnictví, armáda, věda a výzkum, kultura atd. V současné velmi obtížné finanční situaci nelze očekávat, že vláda zrovna vysokým školám přidá ročně několik miliard na výuku. A situace se nezlepší ani během několika málo let. Je proto třeba hledat dodatečné zdroje pro financování veřejných vysokých škol. Toto a jedině toto je pro mne argument, proč návrh NERV podporuji. Kdyby všichni studenti bakalářského a magisterského studia na veřejných vysokých školách platili za semestr v dnešních cenách 15-20 tisíc Kč, což by zhruba odpovídalo měsíční průměrné mzdě, získaly by veřejné vysoké školy navíc ročně 8 až 10 miliard Kč. To by pro vysoké školy byl velmi podstatný nárůst prostředků na výuku.

Kompetentní realizace návrhu NERV by znamenala, že
• Půjčky na školné a životní náklady studentů by poskytoval výlučně stát.
• Státu by je také absolventi vraceli po dosažení určité příjmové úrovně, prostřednictvím daně z příjmu.
• Prostředky na školné by šly přímo vysoké škole, která by s tím nebyla nikterak zatěžována.
• Půjčky na životní náklady by závisely na finanční situaci žadatelů (anglicky means tested loan) a šly by na účty studentů, kteří by s jejich zařízením měli minimální práci, všechno by šlo přes portál příslušné vládní agentury.
• Veškeré parametry půjček a jejich splácení by stanovovala vláda, resp. její finanční úřady.
• Školné by v žádném případě neznamenalo snížení příspěvku ze státního rozpočtu.

Pro konkrétní představu jak systém, na nějž se odkazuje NERV, funguje v Británii, doporučuji navštívit webovou stránku kde jsou shrnuty základní informace o systému a podmínkách studentských půjček a kde jsou také odkazy na vládní portá, odkud vedou odkazy na to, jak o půjčky požádat, jaké jsou její podmínky, kdy a za jakých okolností se půjčky začnou splácet, kolik se splácí atd.


Na zavedení systému školného a půjček na životní náklady na veřejných vysokých školách se dobře hodí zásada „Kdo, když ne my, kdy, když ne teď“. Vyžadovalo by samozřejmě nemalé legislativní a organizační úsilí a na jeho rozjezd po několik let výdaje státního rozpočtu na půjčky na školné a životní náklady, které bych odhadl na cca 5-10 miliard ročně. Přesnější číslo by záviselo na výši školného a na výši půjčky na životní náklady a počtu studentů, kteří by o půjčku na školné a životní náklady požádali. Po rozjezdové době 5-10 let by systém přestal vyžadovat zapojení státního rozpočtu a byl by proto dlouhodobě finančně neutrální. Tak je to typické u strukturálních reforem. Je tedy snadné návrh odmítnout s argumentem, že na něj zrovna teď ve státním rozpočtu nejsou prostředky. Prozíraví politik by však pochopil, že takto investované prostředky jsou stejně tak důležité jako investice do dopravní infrastruktury, ba možná ještě důležitější. Jestliže se ve státním rozpočtu na rok 2023 našlo cca 150 miliard na investice do dopravní infrastruktury, měla by se v něm najít jedna patnáctina této částky na investice do strukturální reformy podpory vzdělání i kdyby se tím deficit krátkodobě ještě zvětšil.

Uvidíme, zda se ve vládě najdou prozíraví politici.