Zatímco film Filipa Renče Zoufalé ženy dělají zoufalé věci podle stejnojmenné knižní předlohy Haliny Pawlovské byla jen nepovedená komedie, představuje materiál k přípravě státního rozpočtu České republiky na rok 2024 a střednědobého výhledu na léta 2025 a 2026, který předložil ministr Stanjura 31. 5. vládě, tragickou ilustraci jeho naprosté odborné nekompetence a ideologické zaslepenosti. Lze jen doufat, že aspoň některé kolo z pětikolky tenhle škodlivý paskvil odmítne.

V předkládací zprávě k uvedenému materiálu se praví
Vzhledem k tomu, že pozitivní dopady z konsolidačního balíčku mají náběh zejména od roku 2025, bylo v souladu s nastoleným trendem konsolidace nutno přistoupit k dalším úsporným opatřením zejména pro rok 2024. Tato opatření se promítají pouze na výdajové straně státního rozpočtu.

Jedná se zejména o tato opatření:
• Jednorázová úspora v roce 2024 formou snížení objemu prostředků na platy o 4 %. S tímto opatřením souvisí snížení stupnic platových tarifů pro všechny zaměstnance veřejného sektoru o 5 %.
• 5% snížení příspěvku na výkon státní správy ve vazbě na snížení stupnic platových tarifů pro rok 2024.
• Odložení automatické valorizace platby za tzv. státní pojištěnce o rok, tj. z 1. 1. 2024 na 1. 1. 2025.
• Snížení výdajů na výzkum, vývoj a inovace o cca 10 % pro rok 2024.
• Snížení výdajů na vybrané dotační tituly a jiné výdaje

Je příznačné, že tento třaskavý materiál nebyl na základě udělené výjimky č.j. 23981/2023-UVCR-2 ze dne 22. května 2023, kterou udělil premiér Fiala, předložen do vnějšího připomínkového řízení, takže byl koaličním ministrům utajen a ti se o jeho obsahu dozvídali až z médií. Jeho projednání je na programu zasedání vlády ve středu 14. června.

Je zjevné, že až na poslední a vágní bod, žádné z těchto opatření nemůže mít vliv na velikost strukturálního deficitu státního rozpočtu, o což by vládě především mělo jít, protože ten jednorázová opatření nezohledňuje. Stejně tak je zjevné, že jediným cílem těchto brutálních škrtů výdajů státního rozpočtu v roce 2024 je obava vlády, že se jí bez nich v roce 2024 nepodaří snížit deficit na plánovaných 235 miliard tak, aby mohla před volbami v říjnu 2025 argumentovat, jak trvale snižuje deficit. To, že v roce 2025 bude muset škrtnuté výdaje zase do jednotlivých položek vrátit, jí nevadí, protože pro volby v říjnu 2025 bude rozhodující výsledný deficit státního rozpočtu státního rozpočtu v roce 2024. Ke třetímu a čtvrtému bodu mám dvě poznámky.


Bude vyžadovat změnu zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, který v článku 3 stanoví
§ 3c
(1) Vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem za osobu, za kterou je podle zvláštního právního předpisu plátcem pojistného stát, se stanoví ve výši 14074 Kč na kalendářní měsíc.
(2) Vyměřovací základ se od 1. ledna kalendářního roku vždy zvyšuje o součet růstu cen a jedné poloviny růstu reálné mzdy podle odstavců 3 až 5 a zaokrouhluje se na celé koruny nahoru. Výši takto zvýšeného vyměřovacího základu stanoví vláda nařízením do 30. září kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, na něhož se vyměřovací základ určuje, a to poprvé k 1. lednu 2024.

Změna tohoto zákona ovšem není mezi 57 zákony, které mění konsolidační balíček, takže tam bude muset být přidán. Připomínám, že tento mechanismus byl obsahem návrhu zákona, který vláda předložila Poslanecké sněmovně 7. 3. 2022. a kterou zastupoval ministr financí, který teď jeho platnost chce odložit. Doufám, že ministr zdravotnictví za TOP09 tento zoufalý pokus ušetřit ať to stojí, co to stojí, odmítne.


Daleko nejostudnějším je ovšem návrh Stanjury na snížení výdajů na výzkum, vývoj a inovace pro rok 2024. V návrhu usnesení vlády je k tomu bodu uvedeno (výdaje schválné na rok 2023 jsou 40 190 167 144 Kč)

Vláda schvaluje: předběžný návrh celkových výdajů státního rozpočtu České republiky na výzkum, experimentální vývoj a inovace (bez výdajů krytých příjmy z programů EU a finančních mechanismů) na rok 2024 s výhledem na léta 2025 a 2026, takto
a) pro rok 2024 ve výši 35 781 867 147 Kč,
b) pro rok 2025 ve výši 39 833 779 569 Kč,
c) pro rok 2026 ve výši 39 833 779 569 Kč;

Jednak Stanjura zjevně neumí počítat, protože to snížení není o 10, ale 11 procent: 4408/40190=0,1097. Ale především je v přímém rozporu s obsahem novelizovaného vládního prohlášení z března t. r., kde je uvedeno

Financování výzkumu, vývoje a inovací
Zvýšíme celkové výdaje na výzkum, vývoj a inovace. Zaměříme se na využívání synergického efektu v podobě kombinace a propojování různých druhů zdrojů pro navyšování investic do oblasti vědy, výzkumu, vývoje a inovací.

Takže vláda v březnu slavnostně slíbí výdaje na vědu a výzkum zvýšit a Stanjura chce tento závazek o dva měsíce později realizovat tím, že je na rok 2024 naopak velmi citelně (o 11 procent) sníží a i na dva další roky chce výdaje oproti roku 2023 sníží, byť jen o procento. Jaký smysl má v takovém případě cár papíru, kterému vláda vznešeně říká „vládni prohlášení“? Copak si neuvědomuje, že tím diskredituje nejen sebe, ale i politiku obecně? Komu máme my voliči věřit? Vládě, která porušuje své dva měsíce staré sliby?

Ale to není ještě to nejhorší, tím je skutečnost, jak Stanjurův materiál komentoval premiér Fiala v Událostech ČT 4.6.:

To je technicko-administrativní materiál, který říká, jak v podstatě plošně snižovat výdaje, tak, abychom dosáhli toho stanoveného cíle snížení deficitu, musíme se bavit o těch konkrétních politických věcech, takže tohle je opravdu materiál k diskuzi
Ano, všude je možné přemýšlet nad úsporami, nejde o to, že bychom krátili třeba peníze na výzkum, ale musíme třeba přemýšlet nad tím, jestli například resortní výzkumné ústavy nedublují výzkumnou činnost třeba univerzit nebo Akademie věd.

Nechápu, jak mohl premiér Fiala tak zjevnou lež vypustit z úst.

O tom, jak si Fialova vláda představuje realizaci jedné z „Priorit vlády změny pro budoucnost“ z původního vládního prohlášeni v lednu 2022 i upraveného z března 2023, jíž je „Věda a výzkum“, svědčí dramatický propad výdajů vlády na vědu, výzkum a inovace, standardně vyjádřené v procentech HDP, od okamžiku, kdy se chopila vlády v lednu 2022:
2018: 0,64
2019: 0.62
2020: 0.63
2021: 0.61
2022: 0.58
2023: 0.54
2024: 0.45
2025: 0.47
2026: 0.45

Přitom průměr zemí EU(27) byl v roce 2021 0.77 % HDP, Německo mělo 1.12 % HDP, Rakousko 0.81 % HDP. Jsem zvědav, zda si tento Stanjurův podraz nechá líbit ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová, shodou okolností také za TOP09.


V OVM v neděli 4.6. diskutovali Miroslav Kalousek, Josef Středula, Petr Zahradník a Richard Hindls, emeritní rektor VŠE a bývalý člen Národní rozpočtová rady, o letošním rekordním schodku a konsolidačním balíčku, který vyžaduje novelu 57 zákonů. Miroslav Kalousek připomněl, že primární problém není ve výdajích, které zřejmě nepřekročí stanovenou mez, takže nebude třeba novelizovat zákon o státním rozpočtu na rok 2023, ale chybějící příjmy. To, že příjmy jsou v důsledku nemravného daňového balíčku v listopadu 2020 o cca 100 miliard nižší, je jasné každému, jistě i Stanjurovi. Ale modrá touha snižovat daně za každého počasí a ať to stojí, co to stojí, tehdy v ODS zvítězila na zdravým rozumem a ODS se spolčila s ANO a SPD.

Ke konci diskuze Richard Hindls poznamenal, že místo 57 drobků by bylo vhodnější soustředit se na pět až šest hlavních zdrojů možných škrtů a zdůraznil, že mu v balíčku chybí také opatření na straně příjmů, konkrétně zvýšení daně z příjmu fyzických osob (DPFO) zavedením více pásem s progresivními sazbami tak, jak to je ve všech fungujících zemích a jak to navrhoval i NERV. O tom, že ve srovnání se zahraničím je náš daňový a odvodový systém velmi deformovaný a podíl DPFO na celkových příjmech velmi nízký, jsem psal jinde.

Dříve nebo později i modří svazáci budou muset uznat, že cesta k ozdravění veřejných financí musí zahrnovat zvýšení DPFO. Jak jinak chce vláda již od roku 2024 každoročně pokrýt dodatečných 48 miliard na armádu? Ty by měla samozřejmě zaplatit především střední a vyšší příjmová třída.

K tomuto tématu vyšla koncem dubna pozoruhodná a velmi relevantní studie myšlenkového tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd a PAQ Research, případně nazvaná Jak zachránit státní rozpočet a napravit nedostatky v danění příjmů?, v níž navrhují dvě varianty, jak náš systém DPFO mírně upravit.

V předchozí tabulce, v niž jsou první 4 řádky převzaty z této studie, je srovnán současný stav se stavem v roce 2020, dvěma variantami navrženými PAQ+IDEA a s daňovými pásmy v Německu, Rakousku a Spojeném království v roce 2023. Ve sloupcích „rozmezí“ je interval ročních mezd v násobcích průměrné roční mzdy (PM), např. 1<4 znamená roční mzda od průměrné roční mzdy do jejího čtyřnásobku, Výraz >3 znamená roční mzda od 3násobku průměrné roční mzdy výše. Sazby jsou v procentech mzdy, u nás nesmyslně nazývané „hrubá“ a v sloupcích „efektivní“ je tato sazba po zohlednění u nás slevy na dani a v Německu skutečnosti, že sazba uvnitř druhého pásma roste lineárně od 14 % pro 0.21PM do 42 % pro 1.26 PM. Pro účel srovnání s ostatními systémy jsem první pásmo současného stavu a stavu v roce 2020 rozdělil na dvě pásma s identickými sazbami. V případě vyvážené (realistické) varianty IDEA+PAQ by sleva na dani 31 140 (35 292) ročně oproti dnešním 30 840 Kč znamenala, že by daň z minimální mzdy byla nulová.

Co je na první pohled do očí bijící při srovnání parametrů našeho systému s parametry systémů ve třech zmíněných zemích, je skutečnost, že naše první pásmo se sazbou 15 % je až do 4násobku průměrné mzdy, tak široké nikde v zahraničí není. V praxi to znamená, že máme prakticky rovnou a velmi nízkou sazbu DPFO 15 %. Podle údajů Českého statistického úřadu totiž ze 4 milionů zaměstnanců pobírá mzdu nad touto úrovní méně než 1 procento. Pro srovnání, v Rakousku je už příjem nad PM zdaněn 42 procenty, v Německu nad 1.26násobkem PM také 42 procenty a v UK 1.8násobkem PM 40 procenty. A podobně v dalších fungujících zemích. Návrhy IDEA+PAQ jsou tedy jen velmi mírnou modifikací dnešního stavu a jedině tzv. „realistická“ varianta, která by se měla jmenovat spíše „minimalistická“, posunuje hranici druhého pásma níže na 3násobek PM. Přitom její použití by do státního rozpočtu přineslo navíc pěkných 59 miliard Kč.

Pro posouzení sociálních dopadů navrhovaných variant změn pásem a sazeb DPFO je také důležité si uvědomit, že podle údajů Českého statistického úřadu na průměrnou mzdu u nás nedosáhnou dvě třetiny ze 4 milionů zaměstnanců. Pro ně by tedy vyvážená varianta neznamenala naprosto žádnou změnu oproti současnému systému, a i realistická varianta by jim zvýšila efektivní sazbu maximálně o 0.9 %. Tvrzení politiků, vládních i opozičních, že zvýšení DPFO by snížilo příjem domácností se tedy týká jen z hlediska výnosu DPFO nejdůležitější třetiny bohatších zaměstnanců, jimž by se efektivní sazba zvýšila oproti roku 2020 jen o 1,7 % u vyvážené a 2,7 % u realistické varianty.

Doporučuji všem, nejen politikům, podrobně si návrhy PAQ+IDEA přečíst a zamyslet se nad nimi. Tudy vede cesta ke skutečnému ozdravění veřejných financí snížením strukturálního deficitu.