Současná politická nekultura vzbuzuje v lidech pocit hnusu a volají „Už s tím něco udělejte“. Otázkou je s kým a jak. Znamená to od lamentací obrátit pozornost k tomu, kam směřovat zemi, která je na křižovatce dalšího sociálně ekonomického vývoje. Protože lidé se bojí hlavně o budoucnost, o politicích už rozhodně iluze nemají.
Hospodářská krize na podzim 2008 rozmetala islandský ekonomický zázrak, který se stal počátkem 21. století symbolem globálního růstu. Důsledkem pádu do dluhů a znehodnocení celoživotních úspor islanďanů byla občanská revolta a vyvolání předčasných voleb. Nyní někteří dávají islandskou zkušenost za vzor i lidem v ČR.
Vzestup hospodářské úrovně a potenciálu země je významným cílem hospodářské politiky. Samozřejmě ne jako samoúčel, ale jako vzestup kvality života. Dnes nám ministr Kalousek říká, že bez jeho škrtů směřujeme do Řecka. A ekonomičtí liberálové dodávají, že prorůstové intervence vlády jsou cestou do pekel.
Počátkem letošního roku prezident Klaus ještě označil naši situaci za mírně pozitivní. Varoval jen před závistí neúspěšných vůči pracovitým a vyčnívajícím. Nepotismus politických elit nezmínil, zato kritizoval nepřiměřené nároky lidí. V předvečer svátků velikonočních už stav společnosti Václavu Klausovi působí viditelné starosti. Že by prozření ?