V adventním čase se vláda Petra Nečase začala viklat jako bolavý zub. Krize začala hádkou o policejního prezidenta a vyvrcholila .kauzou kolem poměrů na Státním fondu životního prostředí, přes který má v tomto volebním období protéci cca 5 miliard eur včetně peněz na výstavbu pražské čističky.

Několikadenní vládní krizi vyvolalo váhání Věcí veřejných, zda podpoří Nečasovu vládu při hlasování o nedůvěře, které vyvolala opoziční ČSSD. Prezident Václav Klaus, který si v létě pochvaloval, že v ČR konečně vznikla silná pravicová vláda, nakonec tento svůj splněný sen zachraňoval. Garantoval narychlo upečenou dohodu koaličních stran a pomohl současně mediální aféru kolem ministra životního prostředí Pavla Drobila zamést pod koberec.
Prezident Klaus vyjádřil podporu odstupujícímu ministrovi Drobilovi a současně místopředsedovi ODS otevřeně. Pomoci mu má zřejmě i vyjádření jeho exporadce Martina Knetiga. Prý si to, že jedná jménem Drobila, vymyslel. Kauzu ale ještě šetří orgány činné v trestním řízení, uvidíme.
Politické a mediální interpretace jsou samozřejmě různé. Jedni tvrdí, že bývalý šéf SFŽP Libor Michálek, který Drobilovu kauzu odstartoval svými soukromými nahrávkami, je bezmála světec. Druzí v něm vidí spíše bílého koně, jehož posláním bylo Drobilovi a jeho ODS řádně „nadrobit“ a posílit vliv někoho jiného v rezortu životního prostředí. Ale já mám jak blahoslavení Michálka, tak i taktizování Knetiga spíš za druhotné kulisy.
Myslím, že je pravděpodobné, že základem jsou spory o dělení kořisti. Mezi vládními stranami prostě asi vypukl boj o přerozdělení silně zkartelizovaného trhu veřejných zakázek. Tragikomickým výsledkem kauzy pak zřejmě bude, že k profesionální výbavě špiček exekutivy asi má nadále patřit (ve shodě s protikorupčním manuálem Radka Johna) umět si nahrávat své rozhovory s nadřízenými.
Nečasova vláda tedy nakonec přes včerejší parlamentní grilování nepadla. Její kredit ale spadl o notný kus dolů a kredit viditelně lavírujících Věcí veřejných padl ještě více. V jejich případě je totiž rozpor mezi volebními sliby a přitažlivostí moci nejmarkantnější.
Aktuální šetření agentury SANEP ukázalo, že většina Čechů si již nepřeje Petra Nečase za premiéra. Nejde jen o voliče ČSSD a KSČM, ale nyní už také z velké části o nespokojené voliče vládní strany Věcí veřejných. Když při vzniku vlády v létě Nečas sliboval, jak nás provede slzavým údolím, tak jim prostě zapomněl říci, že ty slzy se nebudou vztahovat na financování ODS.
Možná se časem dozvíme jaká byla cena dohod učiněných v úterý 21.12. 2010 na Hradě. Už to, že předmětem politického obchodu je funkce policejního prezidenta je ovšem na pováženou. Pokud budou podobné kauzy přibývat, je nemyslitelné, aby úředníci předávali kauzy raději novinářům než policii. A to znamená důvěru, že práci policie nebude nikdo politicky ovlivňovat.
Je otázkou zda by případný pád pravicové vlády měl negativní dopady na občan a ekonomiku ČR. V předvečer hlasování o nedůvěře vládě vývoj kurzu české koruny zaznamenal jisté oslabení. Těžko to ale vykládat tak, že tímto způsobem berou trhy pod svá ochranná křídla českou pravici. Trhy vždy citlivě reagují na jistou politickou nestabilitu. Otázkou ovšem je, jaké ekonomické a sociální jistoty Nečasova vláda nabízí do budoucna.
Ve vztahu ke kauze na MŽP a SFŽP stojí za to připomenout jak vládní stany slibovaly, že sníží v řádu desítek miliard korun předražené veřejné zakázky. zatím však žádné konkrétní kroky k tomu neučinily. Místo chytrých úspor jsme se dočkali hloupých škrtů, které ve svém důsledku povedou k omezení kapacity veřejné správy.
Jako vánoční dárek se na ulici dostane řádově několik desítek tisíc nových nezaměstnaných, což bude sekundárně znamenat vyšší náklady na podorav nezaměstnanosti. Nedávno schválený státní rozpočet přitom není ani rozvojový ani reformní. Ekonomickému prostředí v zemi příliš nepomůže. Výpadek příjmů bude proto v reálu s největší pravděpodobností mnohem větší než se očekává.
Bez podpory růstu nám může z rozpočtu na příjmové straně vypadnout zhruba 20-30 miliard. Stlačování daňové kvóty pod úroveň vyspělých zemí EU také podvazuje rozpočet. Z této logiky vyplývá, že nebude splněn ani plán ministra financí Kalouska, aby se snížil deficit rozpočtu na 4,6% HDP.
Přitom plán na vyvedení 3% z odvodů na důchody do penzijních fondů by vyvolal požadavky na dofinancování státního pilíře v řádu desítek miliard. A kde tyto peníze chce vláda brát ? Pokud by připravované vládní reformy měly mít podobu nedomyšleného kočkopsa a nebo omezovaly významně solidaritu v zemi, povede to spíše k debaklu. A o takové vládnutí se strachovat vážně netřeba.