Kolem postoje české vlády k návrhům prosincového summitu EU na evropskou rozpočtovou odpovědnost se rozpoutala vášnivá, ale většinou velmi nevěcná debata. Debatéři se rozdělili na milovníky a odpůrce EU aniž by řekli co jim konkrétně vadí a jak by situaci řešili oni.


Očekávání byla obrovská - tento klíčový summit EU měl přinést evropskou odpověď na současnou krizi. Jde přitom o klíčové otázky stabilizace EU jako jsou jasně definovaná dluhová brzda, tvorba Evropského záchranného mechanismu, silnější koordinace rozpočtových politik zemí EU či přístup Evropské centrální banky k dluhové krizi. Témata, před kterými prostě nelze strkat hlavu do písku a ke kterým bychom jako člen EU měli přijmout svůj díl odpovědnosti.
Vše podstatné se vědělo měsíce předem. To že nakonec závěry obešly citlivý problém zásahu do primérního práva EU (smluvní základ Unie) se dalo očekávat a na věcných problémech ekonomické stability to nic nemění. O to více překvapí, že český premiér na tento historický summit zjevně přijel nepřipraven, bez jasného politického mandátu jak naložit s českým hlasem u společného stolu. Tuto pasivitu české exekutivy pak zakrývá nejasnými postoji ve stylu chytré horákyně. Krátkozraké politikaření místo strategického nadhledu. O co šlo na pátečním eurosummitu a na co se mohla česká strana věcně i politicky připravit ? Zde jsou hlavní body přijatého kompromisu.
1) Posílená architektura hospodářské a měnové unie :
• Pilířem na cestě od „dluhové“ unie k unii „fiskální stability" je podpora fiskální kázně, což znamená doplnění či reforma mechanismů Paktu o stabilitě a růstu a Pakt euro plus.
• společným zájmem skutečné hospodářské unie je výrazně silnější koordinaci hospodářských politik v oblastech společného zájmu.
2) Nová fiskální úmluva zemí eurozóny, (otevřená i nečlenům měnové unie), zahrnující následující prvky:
• vyrovnanost rozpočtů znamená že roční strukturální schodek nepřekročí 0,5 % nominálního HDP;
• toto pravidlo bude obsahovat mechanismus automatické nápravy, jenž bude aktivován v případě odchylky.
• při uplatnění postupu nadměrného schodku se předkládá program hospodářského partnerství, v němž jsou rozpracovány nezbytné strukturální reformy
• bude zřízen mechanismus, v rámci něhož budou členské státy předem podávat zprávy o svých plánovaných emisích dluhopisů.
• automatika sankcí při nadměrném schodku (3% strop) může být korigována kvalifikovanou většinou
• v členských státech s veřejným dluhem vyšším než 60 % musí být zakotveny v nových ustanoveních.přesné hodnoty jeho snižování
• Komise bude věnovat pozornost klíčovým parametrům nastavení fiskální politiky v návrzích rozpočtových plánů a v případě ozvláště závažnému porušení Paktu o stabilitě a růstu si vyžádá revizi
• z dlouhodobého hlediska bude pokračovat práce na dalším prohlubování fiskální integrace včetně rozboru vztahů mezi EU a eurozónou (zpráva bude předložena v březnu roku 2012)
3) Silnější koordinace politik a správa :
• Zásadní pro hladké fungování eurozóny je aktivní využívání posílené spolupráce, aniž dojde k narušení vnitřního trhu a směřující ke společné hospodářské politice
• Znamená to koordinaci zásadních hospodářsko politických reforem a postupy, které se osvědčí, budou označeny jako referenční. Nejméně dvakrát ročně konat pravidelné eurosummity.
4) Posílení stabilizačních nástrojů :
• Pákové posílení Evropského nástroje finanční stability (EFSF), Evropská centrální banka připravena vystupovat jako zástupce EFSF při jeho operacích na trhu.
• Urychlení vstupu smlouvy o Evropském mechanismu stability (ESM) v platnost.- červenec 2012 (jakmile ji ratifikují členské státy reprezentující 90 % přislíbeného kapitálu)
• V březnu roku 2012 znovu posoudíme přiměřenost celkového stropu pro EFSF/ESM ve výši 500 miliard EUR (670 miliard USD);
• U postupného splácení kapitálu zachovat 15procentní poměr mezi splaceným kapitálem a nesplacenou částkou emisí ESM a aby byla zajištěna kombinovaná skutečná úvěrová kapacita ve výši 500 miliard EUR;
• Poskytnutí dalších prostředků Mezinárodnímu měnovému fondu až do výše 200 miliard EUR (270 miliard USD) formou dvoustranných půjček..
• Při zapojení soukromého sektoru respektovat zásady a postupy MMF. - rozhodnutí přijatá v souvislosti s řeckým dluhem jsou výjimečná a mimořádná; doložky o společném postupu věřitelů budou standardní.
• Změněna pravidla hlasování v ESM, do nichž bude zaveden postup pro mimořádné situace. Pravidlo vzájemné dohody bude nahrazeno pravidlem kvalifikované, 85% většiny, jestliže je ohrožena finanční a hospodářská stabilita v eurozóně.

Je schopná vláda ČR říci proč a s čím vlastně bojuje ? Vždyť řadu těchto opatření sama zvažuje. Je jasné že účinná stabilizace ekonomiky EU je také v zájmu České republiky. EU se ocitla na křižovatce. Tyto navržené body jsou jen určitým krokem, který budou řešit jak mezistátní smlouvy, tak i na národní úrovni. Nečinnost může problémy ve fungování evropské integrace jen zhoršovat. K nabídce zemí eurozóny připojit se k jejich řešení dluhové krize se česká strana ještě nevyjádřila. Nepochybně je proto urgentní důkladně vyhodnotit závěry, které byly na summitu přijaty. Nejde se tvářit, že se nás netýká, to co se nyní v jádru EU má prosazovat. Určitá integrace rozpočtové politiky je objektivní potřebou i pro země, které nejsou členy měnové unie.
Vláda ČR by už měla konečně přestat tyto strategické otázky pytlíkovat v politických kabinetech . Ještě na prosincové schůzi poslanecké sněmovny by měla být zařazena informace vlády o jednání summitu a o dalším jejím postupu. V každém případě by se ČR měla orientovat na jádro EU a netrucovat na periferii. Návrhy přicházející z Bruselu nejsou komplexním řešením. Určitá koordinace rozpočtových politik zemí EU ex post, která není zásahem do suverenity země, by však pro vládu rozpočtové odpovědnosti neměl být problém.