Novoroční prezidentské projevy jsou u nás tradice. V atmosféře vracející se hospodářské krize a v nadcházejícím volebním roce byl ten dnešní projev očekáván s jistou zvědavostí. Václav Klaus byl v tomto novoročním projevu opatrný, přesto v sobě nezapřel své vyhraněné politické zakotvení a zaměření.

Prezident Klaus si byl v projevu zjevně vědom současné složité hospodářské a sociální situace v ČR i ve světě. Označil ale přitom naši situaci za mírně pozitivní, což myslím neodpovídá. Jakoby odmítal chápat, co je to vlastně v krizi, za vše může naše rozmařilost a samozřejmě i EU jako transferová unie. Prezident Klaus prostě nedokáže překročit stín neoliberálního ekonoma, který žije v binárně polarizovaném světě mezi archaickým ideálem svobody a la laissez faire ranného kapitalismu a vším ostatním, které zjednodušeně chápe dohromady jako nesvobodu.
Já osobně mám z toho pocit že Václav Klause je mimo sociální realitu a vznáší se nad naší zemí už jak duch nad vodami. Odtud možná pramení to jeho pohrdání občanskými iniciativami, nechuť k europeismu jako k zakuklenému marxismu a post-komunistickém humanrightismu atp. On asi vážně necítí, že svobody podle jeho představ vyhovují jen úzké části společnosti, nikoli její velké většině. Proč si ale myslí, že by si většina národa měla s pokorou zvykat na to, že bude muset žít v neustále se snižujících sociálních jistotách? To už se definitivně zabydlel ve slonovinové věži svého výjimečného postavení ? Lidem nacházející se po desítky let ve vrcholném postavení se to někdy stává.
Prezident Klaus už poněkud stereotypně připomíná mělkost a povrchnost současných politických debat. Ano, v tom se bohužel nemýlí. Při hodnocení současné situace ale on sám nechce připomínat podíl odpovědnosti dnešní vládní koalice. A jak připravenost naší země na náraz zahraniční finanční a hospodářské krize oslabily předchozí vlády, včetně té Mirka Topolánka. Opravdu je největší problém a brzdou rozvoje závist neúspěšných vůči pracovitým a vyčnívajícím (jen doufám že to nepersonifikuje na okruh hradních roztleskávačů z okruhu D.O.S.T atp). Není to spíše tak, že tím chronickým neduhem je nepotismus politických elit, u kterého se prezident Klaus neustále tváří, že jej nevidí. Mluví-li prezident o poctivé práci, měl by lépe vnímat reálné starosti těch obyčejných lidí práce.
V mezinárodním kontextu Klaus zjevně nechápe, jak moc se po dvou desítkách let odhaluje nefunkčnost základů tzv. washingtonského konsensu o uspořádání světa. Přiznává, že ČR patří v Evropě k nejméně zadluženým zemím. Ani slovo o tom, kde tuší konkurenceschopnost ČR v globálním světě. Naopak, snaží se využít současné krize k urychleným reformám, které nás zřejmě mají zbavit lidsko právního plevele
Politika utahování opasků, pro Václava Klause typická již v 90. letech, bohužel v konečném důsledku dopadá na ty nejslabší. V slovníku jeho projevu zcela chybí slovo solidarita. Zato tam byl obsažen útok na přerozdělování a nepřiměřené nároky lidí. V tomhle pokřiveném vidění jsou ale právě kořeny nedůvěryhodnosti současné politické reprezentace. Odpor sociálně ohrožených je oprávněný a kritizovat je jako křiklounské nátlakové skupiny je nefér.
Byl to prostě projev přes jeho řečnickou opatrnost s výrazně pravicovými vyzněním, a tak lze číst i prezidentovo volání po rychlých reformách. KSČM se určitě nestaví apriori proti reformám. Odmítáme však takové změny, které nejenže nepodpoří ekonomický růst ale které dál omezí koupěschopnost většiny občanů a přinesou spíš další výhody těm nejbohatším. Vést diskusi o alternativě vládních reforem je nejen legitimní, ale především potřebné.