V noci ze středy na čtvrtek 13. června 2013 proběhly v ČR a zejména v Praze rozsáhlé manévry policie, které měly ukázat konec kmotrovských časů a doložit emancipaci policie od politiků. Jestli tomu tak opravdu bude a nebo jde jen o dlouho odkládaný pohyb v strukturách moci ukáže čas, červená však dnes svítí především Petru Nečasovi.

Petr Nečas dnes obvinil opozici i média že se opírají o guláš informací. Reálně vznesená obvinění jsou fakt, ať již jsou jednotlivé skutkové podstaty oddělené či nikoliv. To, že jsou zarámovány do jímavé antikmotrovské férie a s televizně přitažlivými manévry mužů s kuklami (pozastavil se nad tím exprezident Klaus) je myslím druhotné. Obranářský postoj premiéra Nečase je nedůvěryhodný. Ostatně, nepomohlo ani to, že nebyl schopen relevantně zareagovat včas a celý čtvrtek se všichni topili ve spekulacích.
Dnešní vystoupení premiéra Petra Nečase a ministra Kalouska, stejně jako včerejší vystoupení ministra Kubiceho před poslaneckou sněmovnou žádné rozhřešení nepřineslo. Spíš zavánělo kličkováním. Problém oficielního obvinění z uplácení exposlanců ODS trafikami a soukromničení se službami vojenských zpravodajců by sám o sobě měl stačit na to, aby při uplatnění principu presumpce důvěryhodnosti byla nastolena otázka politické odpovědnosti. Trestně právní odpovědnost ponechme orgánům činným v trestním řízení. To se týká i obvinění generálů a neobvinění tzv. kmotrů.
To, že opozice volá po předčasných volbách je pochopitelné – je to jednak nejčistší řešení agonie a pak jí to samozřejmě dává naději na uplatnění vlastní představy odpovědnosti. Ústavní zákon na rozpuštění sněmovny se však neobejde bez podpory části koalice (tedy části ODS nebo části TOP09). 26 podpisů poslanců za KSČM pod takový návrh je tedy začátek, jasný signál o tom čemu kdo dává přednost. V čistě politické rovně tato vláda dosud žila ze zbytků důvěry a touto kauzou ztrácí i to.

O agonii současné vlády pochopitelně bude jednat i prezident ČR. Pokud by měl někdo případně dovládnout do jara 2014 za Petra Nečase, je to dnes zjevně ještě předčasné téma. 11 měsíců před řádným termínem voleb má ještě smysl se bavit i o variantě předčasných voleb. Samozřejmě že by získání času do voleb vyhovovalo hlavně novým subjektům, které by chtěly využít současné krize (např. SPOZ, Ano 2011, možná i další).
Tyto mimoparlamentní strany by ale soudě podle jejich programového zaměření asi nevyrostly na úkor politické levice. Takže především pravý střed má o čem přemýšlet. Výmluvy na mediální guláš nepomohou. A formální podmínky pro pokračování vlády jako odchod obviněných lidí u kterých se bude rozhodovat o vzetí do vazby z okolí premiéra Nečase také ne. Nepomohly by ani neuvážené experimenty s ústavou, tedy odvolávat vládu nikoliv parlamentem, ale dle uvážení prezidenta.

Řešení v souladu s ústavními tradicemi jsou zjevná a je na politicích, zda najdou k některému z nich sílu. Je také zjevné kdo ve hře o čas nejvíce ztrácí Je to Česká republika. Současně je na politicích jak občanům vysvětlí, že jim jde o skutečnou změnu a ne jen hrát šachy o trůny. Jinak současná krize povede k dalšímu prohloubení nedůvěry v politiku a ústavní instituce.