Trestní právo dnes umožňuje v stanovených případech kriminalizovat i problematickou rétoriku, tedy myšlenky a názory. Praktická aplikace příslušných ustanovení zákona na svobodu slova ovšem odhaluje nejasnost konkrétních mantinelů.



Výkladová praxe může vést nejen k dvojímu metru, ale také může sklouzávat k svévolnému výkladu který omezí nejen názory nechutné, ale i nepohodlné. Problém sám o sobě je už petrifikovat povinné názory na historické události v zákoně. Stává se tak někdy ve speciálním zákoně, např. deklaratorní Lex Beneš, přijatý v ČR v roce 2004. Ovšem jiné názory by neměly být cenzorovány Trestné by samozřejmě nemělo být samo vyjádření názoru na historii, jak na současné úpravě kritizují zastánci co největší svobody slova. Mělo by jít o společenskou nebezpečnost takového názoru.
Mezi verbální trestné činy patří podpora nebo propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka (§403), projevování sympatií k těmto hnutím (§404), stejně jako popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia či holocaustu (§406). V ČR analogicky také zpochybňování zločinů komunismu, ve Francii popírání arménského holocaustu a v dnešním Rusku může být uloženo až 5 let vězení za šíření lživých informací o válečných dějinách Sovětského svazu.

Co je nebezpečně abnormální, kriminalizovatelný názor ? Nedávno upoutal pozornost internetový seznam Židů v ČR spravovaný xenofobem Adamem B. Bartošem na jeho webu s názvem „Čechy Čechům“.Označuje tedy skupinu lidí na základě vyznání či původu v negativní konotaci. Je to nebezpečné ? A je to trestné, když se nedopouští přímých výzev k násilí na skupině lidí ?
Holocaust je zlem natolik absolutním, že opačný hodnotový postoj (tzv. osvětimská lež) je společným tabu. Základ jeho ohodnocení nastavilo rozhodnutí poválečného tribunálu v Norimberku. Známý krajně pravicový britský historik David Irving také v roce 2006 stanul v Rakousku před vídeňským zemským soudem. Byl nakonec odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky (po 13 měsících strávených ve vazbě byl podmínečně propuštěn, ale rakouské úřady ho vyhostily ze země jako persona non grata).
Stejně jako v Rakousku, tak i v ČR existuje tento trestný čin. Obdobně je to trestný čin či přečin v Polsku, Slovensku, Německu, Švýcarsku, Francii či Belgii atd.. Trestnost verbálních projevů na téma hodnocení historie se zavádí do zákonů zejm. v Evropě víceméně od 80. let. Zdůvodňuje se to negativní zkušeností s totalitními režimy v Evropě, která se tak brání recidivě této své historie. S časovým odstupem od příslušných historických událostí sílí tendence přehodnotit či bagatelizovat různé zločiny, včetně těch proti lidskosti. Represe proti popíračům historie a omezení jejich svobody projevu mají být nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých.

Redaktor Houda ve svém článku v "Mladé frontě dnes" ze dne 2.5. 2014 připomíná případ, kdy Jan Cholínský označil za trestnou myšlenku z přednášky renomovaného historika Michala Pullmana o vysoké míře akceptace obyvatel s normalizačním režimem. To už mám za skutečně absurdní. Není nebezpečnější, když kritikové minulého režimu se mohou dopustit se hanobení hrobu představitelů dělnického hnutí, jak se stalo 25.2. 2014 na Olšanech ?
Orgány činné v trestním řízení se nyní zabývají také výroky poslankyně Marty Semelové za KSČM v Hyde parku na ČT 13.2. 2014 na téma minulého režimu. Zkoumají, zda se relativizací politických procesů, invaze v roce 1968 atp. dopustila trestného činu. Osobně mám podobné názory za exces a jsou v jasném rozporu s programem KSČM. Podobná relativizace minulosti je v KSČM minoritní, ale i když mne to mrzí a určitě to straně jako celku nepomáhá, není to ve společnosti žádný unikát. Poměřujme se s podobnou relativizací, pokud nesměřuje přímo k nastolení omezování svobod, raději ve společenské diskusi, místo kriminalizace.

Navzdory tomu,že ve společnosti narůstá frustrace a zvyšuje se riziko různých extrémních postojů, objevují se hlasy, zda by trestní právo nemělo být liberalizováno a zda by společnost neměla více spoléhat na svou samoregulační schopnost. Vyspělá, zdravá společnost opravdu může více stát na společnosti občanské nikoliv státem reglementované. Otázka je zda v takové společnosti žijeme a zda pomůže, když tzv. ideozločiny z trestního zákona vyřadíme. Já verbální trestné činy zcela ze zákona vypustit nechci. Ale myslím, že společenská nebezpečnost té či oné rétoriky by měla být vždy důkladně a realisticky zvažována.

Text byl publikován na www.denikreferendum.cz