Premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš se octl pod tlakem nejen opozice a přetrvávajícího trestnímu stíhání, ale i ulice a evropských auditů obnažující nedořešený problém jeho střetu zájmů. Antibabišovské demonstrace v zajetí emocí a bez schopnosti realizovat plán B však mohou paradoxně vytvořit prostor pro další posuny v politice, které naopak nahrávají další oligarchizaci.


Politicky je skutečně problém, když velkopodnikatel, dolarový miliardář a oligarcha, vstoupí do politiky, protože jeho váha a angažovanost v ekonomice, ale i mediální oblasti, jsou takové, že může věci ohýbat. A auditní zprávy z Bruselu, které hrozí vracením dotací, jsou jen pokračováním několik let trvajícího problému. Oligarchové v politice je problém i jinde ve světě. Demokratické země to ale řeší regulací, ne ústavními zmatky.

Střet zájmů Andreje Babiše se řeší od doby, kdy vstoupil do politiky. A neřešený problém evropských dotací společnosti Agrofert se stává „reputačním problémem“ pro Česko. Ukazuje, že jsme tento problém prostě nedořešili. První reakce premiéra na výtky Bruselu byla zbytečně emotivní, až vzteklá. Asi by měl zklidnit rétoriku. Andrej Babiš má dostatek právníků, aby mu vysvětlili, že některé bitvy nemusí vyhrát. A že nejde o bitvy, ale o válku.

Problém správně čerpat dotace určitě není jen problém ČR. Čas od času se stává, že dojde až na ty korekce. Za těch patnáct let, co jsme v EU, se to stalo už několikrát, a někdy to opravdu hodně bolelo. Minimálně to signalizuje, že čerpání dotací u nás není v pořádku a že to může mít i systémový charakter. Občasné pokusy systém zrevidovat a díry zalátat nepřineslo dostatečné výsledky. Může se samozřejmě stát, že se zmýlí i auditor, ale pokud se jeho pochybnosti potvrdí, vrátit peníze je naprosté minimum.

Jaké řešení vedou z této situace ? Opakovat dokola „je to účelovka“ nemusí být udržitelné, Kdyby dospělo trestní stíhání ve věci Čapího hnízda k rozsudku, byl by to zásadní přelom, ale soudní jednání asi bude ještě nějakou chvíli trvat. Jádrem problému zůstává problém střetu zájmů, zejména po novém nařízení EU. Český zákon totiž tomuto nařízení nemusí v případě Babiš dostačovat. Už koncem loňského roku přišlo z Bruselu doporučení, aby naše legislativa řešila tzv. slepý svěřenecký fond, který by zcela zpřetrhal vazby rodiny Babišů na Agrofert.

Po prázdninách bychom měli mít v rukou návrh opatření vlády jak se vypořádat s evropským auditem. Nejde jen o relevanci korekcí, ale i o fungování systému dotací a může se to týkat i potřeby novelizovat český zákon o střetu zájmů (včetně fungování mediálního impéria skupiny Agrofert). Věcné řešení tohoto problému asi nelze čekat od protestních demonstrací organizovaných tzv. „antibabiš“ blokem. Tam jde jen o mobilizaci veřejnosti emocemi, která ale zůstane v slepé uličce, pokud nebude zjevné, jaký plán B opozice má.

Samotné demonstrace nejsou důvod k demisi vlády či k předčasným volbám. Jistě, když se sejde na náměstí 1-2 % voličů, je to na české poměry hodně. Důležitější je ale rozložení nálad v celé společnosti. A tady trvá, že třetina voličů hájí Andreje Babiše. třetina volí strany v „antibabiš“ bloku a třicet procent nechodí k volbám. Společnost je rozdělená, ale volič od Andreje Babiše neodchází, to je podstatné. Tandem Zeman–Babiš funguje a poměr sil mezi parlamentní většinou a pravicovou opozicí ve sněmovně zůstává neměnný.

Když vyjdeme z předpokladu, že Andrej Babiš neplánuje s politikou skoncovat nadobro, důležitý bude vývoj po časové ose. Pokud si Babiš navzdory masovým demonstracím v Praze udrží poměrně širokou základnu, může tlak ustát a pokud zvládne problém s dotacemi, jeho konkurence, mimochodem značně rozdrobená, ztratí dynamiku. Vždyť co opozice navrhuje ? Odchod Babiše z politiky je nereálný, na hlasování o nedůvěře nemají hlasy. Navíc, proč by další lidé hlasovali pro změny, které až příliš připomínají návrat před rok 2012.

Dohoda o případných předčasných volbách se bez Babiše neobejde. Ale předpokládá i shodu dalších subjektů a to v počtu ústavní většiny (120 hlasů). S tím může být spojená i otázka vyměnit současnou vládu za takovou, která by dovedla zemi k volbách, ale která by byla v podstatě dohodnuta tandemem Zeman - Babiš. „Vláda odborníků“ by uvolnila předsedovi ANO ruce do kampaně, na kterou má na rozdíl od ostatních dostatečné prostředky. Prodělat by mohla naopak roztříštěná opozice a strany potácející se kolem kvora 5%.

Předčasné volby jsou však jen krizová varianta řešení. Posuny na české politické scéně, které mají i mezinárodní souvislosti, však mohou mít dlouhodobější rozměr. Babiš má výhodu, že si již do voleb připravuje záložní varianty parlamentní většiny. Vědomí této skutečnost může posílit tendenci zachování stávajícího stavu. Protesty ochabnou, zpomalení ekonomiky nebude tak výrazné a EU se spokojí nějakým řešením střetu zájmů. V případě nedůvěry vládě by opozice dala moc do rukou Zemanovi, který by svůj vliv na vládnutí jistě užil.

Kombinací různých variant se dostáváme ke scénáři, kdy Babiš nevyklidí pole, ale sám se rozhodne vyměnit vládu. Vytvořil by prostor pro instalaci vlády ze svých věrných, která by se opírala o dočasnou podporu (a jak Zeman již předvedl třeba i bez podpory). Mohla by vládnout do příštího podzimu, do jara 2021 a nebo (kdyby to bylo výhodné) i do řádného termínu voleb. Zatímco by věrná exekutiva zajištovala vládní provoz, jela by permanentní tvrdá válka o další posuny na politické scéně. Možná k překvapení některých tváří „antibabiš“ bloku, kteří si pletou platonické moralizování s bojem o moc.