Klíčovým úkolem nové sněmovny bude schválení rozpočtu na rok 2022. Minulá vláda Andreje Babiše schválila 20. října 2021 návrh, který vznikl korekcí jejích původních představ z května t.r. Nová vládní většina se rozhodla tento parlamentní tisk neprojednávat a předložit návrh vlastní. To ale znamená automaticky rozpočtové provizorium a kontury nového návrhu jsou značně nejasné.



Kritika starého návrhu rozpočtu (tisk č. 32) je často ještě ve vleku nevěcných předvolebních polemik. Na jaké rozpočtové politice ale bude stát návrh nový, aby nezabředl do starých i nových problémů? Parametry takové debaty musí být a) východiska makroekonomické predikce, b) jasná představa střednědobé konsolidace veřejných financí zarámovaná koordinací monetární a fiskální politiky a c) konkrétní mix rozpočtových opatření nejen na výdajové, ale i příjmové straně, včetně stabilizace daňové kvóty.
Pokud jde o makroekonomická východiska, tak k dispozici jsou zatím jen listopadové predikce. Tady stojí za povšimnutí jak se liší prognóza Evropské komise od těch našich, domácích. České prognózy počítají nejen s pomalejším růstem HDP, ale také s pomalejším růstem mezd a s vyšším tempem inflace. U růstu cen je důležité, že i když lze počítat s vržením odložené spotřeby na trh, dominuje inflace nákladová. A že kromě importovaných cenových tlaků tu je specificky český problém cen realit.
Na pozadí těchto makroekonomických čísel se nabízí otázka, zda mix české hospodářské politiky nebude působit spíše procyklicky a zda tak nebude prohlubovat nerovnováhy. Vysoké fiskální deficity zdaleka nebyly způsobeny jen covidovými opatřeními. Proti této rozpočtové politice MF ČR působí restriktivní měnová politika ČNB. Centrální banka v boji s inflací zvyšuje úrokové míry, čímž se zvyšuje rozdíl oproti úrokům ECB, oslabuje měnová stimulace vývozu a zpomaluje ekonomický růst.
Jistá protichůdnost fiskální a monetární politiky vede k tomu, že se může nejen zpomalit růst HDP, ale růst cen zůstane vysoko nad inflačním cílem. V případě výdajových restrikcí zpomalí i mzdová konvergence a politika levné práce bude působit proti modernizaci ekonomické struktury. A z čeho financovat inflací zrychlenou valorizaci důchodů či sanovat zdravotnictví vyšší platbou za státní pojištěnce? O politickém slibu kompenzovat růst energie pro chudé rodiny ani nemluvě.

Základní premisou tvorby státního rozpočtu musí být střednědobá konsolidace veřejných financí, která je reakcí na novelu zákona o rozpočtové odpovědnosti. Původní představa o snižování nadměrného strukturálního deficitu ročně o 0,5% ročně v letech 2021-2027 padla. Pokračující deficity posunuly trajektorii konsolidace minimálně na rok 2030. A i tak varuje Národní rozpočtová rada, že tempo konsolidace bude muset být intenzivnější (0.75% ročně) a to nebude dosažitelné pouhými škrty.
Ukazuje se, jak zbrklá byla daňová opatření z roku 2020, které pustily žilou příjmové straně rozpočtu. S vypnutím EET, zrušením dani z nemovitosti přišlo i zrušení superhrubé mzdy navazující na projekt rovné daně, nebyla zavedena ani nová daň z digitálních služeb. To vše prostor pro konsolidaci minimálně z poloviny omezilo. Nominální oživení růstu ve spojení s inflací rozpočet přikrmí, ale stačit to nemůže. Zejména pokud jsou představy, že v říjnu navržený deficit 377 mld má být o 100 mld snížen.
Jak reálně je odhodlání nové vlády držet politiku snížené daňové kvóty? Pro rok 2022 jsou významnější příjmové opatření vyloučená, protože případné nové daňové zákony mohou mít účinnost až od roku 2023. Vyšší příjmy z prodeje obchodních podílů, z výplaty dividend či příjmy z emisních povolenek nejsou toho rozměru, aby umožnily uvažovat o deficitu někde mezi 250-300 mld. A tak může růst zadlužení být i v roce 2022 jeden z největších v EU. Varování Národní rozpočtové rady, že už v roce 2026 může dojít k aktivizaci dluhové brzdy, se tak vracejí do hry.

Realitou už je zpomalení růstu mezd a platů, to se zdražováním energií a zejm. bydlení znamená, že kupní síla občana se opět zhoršuje. Ekonomická úroveň ČR měřená GDP per cap sice dosahuje 94% průměru EU, životní úroveň našich občanů je ale mnohem hlouběji pod evropským průměrem. K tomu dodejme, že rozpočtové provizorium znamená odklad investičních projektů včetně čerpání evropských peněz, že provoz lze čerpat měsíčně jen na úrovni 1/12 roku 2021, tedy bez růstu platů. A co peníze na neplánované kompenzační programy?
Úvahy o státním rozpočtu tedy zatím stojí na velmi vratkých základech. Může to ohrozit nejen stabilitu rozpočtu, ale i veřejného zdravotního pojištění a udržitelnost penzijního systému. Před volbami měli všichni ňadra pýchou dmoucí. Nyní přichází čas, kdy ukázaná platí. Na tom se ti noví ve Strakovce skutečně buď udělají a nebo oddělají.