Objevil se nám tu takový nešvar. Či spíše primitivní a nenávistné agitky. Ukrajinci prý jedí s talíře českých lidí, kteří na ně doplácí. Nejsou tu prý tedy vítáni. A Ukrajinci nemají být ani na co hrdí, když se brání brutální ruské vojenské invazi.



Prohlašuji tedy : zastavme veřejným odmítnutím ty, co se nestydí takto mluvit a hrát na nízké pudy, závist a strach. Stát na straně agresora nelze, tím si v ničem nepomůžeme. Tady už není ani místo pro alibistické taktizování. Nelze přeci zpochybnit právo napadeného se bránit agresi a potřebu poskytnout humanitární pomoc těm, kteří před tou agresí utíkají. Pomáhat v mezích možností je prostě rozumné a lidské, zatímco šířit šovinismus a fašismus je iracionální a nelidské.
Ukrajina je nepochybně země s mnohými problémy, korupcí, oligarchismem i nacionalismem. Ale to vše existuje i v Rusku v neztenčené míře. A nikdo nemá právo napadat jinou suverénní zemi. Prohodit roli agresora a napadeného je prostě jen válečná propaganda putinismu. Ten dnes bohužel vydírá a vyhrožuje ostatním. To není dobré. Používejme vlastní rozum a srdce. Nemám iluze o cynismu válečných štváčů z jakékoliv azimutu. V ruské společnosti a propagandě ale dnes existují fašizující tendence a Češi by rozhodně neměli jít touto cestou.
Tento hnědnoucí hnus se začíná šířit i u nás a je třeba mu říci jasné NE. Nelze se tvářit, že to neexistuje. Kdo má aspoň kousek cit v těle se musí proti tomu postavit. Pro některé Rusy přestala být Ukrajinci bratry, jsou to jen jacísi „chocholové“, kteří mají být zlomeni a poníženi. Projekce zjevně toxického putinismu v jejich hlavách klesá až někam k černosotněnskému fašismu. Proto podporujme ty z Rusů, kteří najdou odvahu se tomu bránit. Nejsou jen putinští Rusové a Putinova válka je válka pod falešnou vlajkou.
Okupantská soldateska se Zetkem na hrudi vraždí a rabuje. A druhá strana se nemilosrdně brání se zbraní v ruce. Oběti jsou na obou stranách I to je válka. Nejlépe tedy je tu agresi ukončit a vrátit se co nejvíc před 24. únor. Tehdy byl džin ruského imperialismu vypuštěn z láhve. Není imperialismem jediným, ale nevyřešíme jedním imperialismem imperialismus druhý. Tuhle chybu už udělali politici před rokem 1914, kdy vypukla první světová válka . Antiimperialismus nesmí měřit dvojím metrem.
Velká vlastenecké válka byla pro Rusko samozřejmě zásadní chvíle, která je poznamenala. Ale mýtizací tehdejšího vítězství nelze ospravedlňovat násilí a militarizaci dnešní. Vojáci Rudé armády, kteří umírali v rámci protihilterovské koalice, nemají nic společného s tím, co se děje dnes. Tehdy umírali Ukrajinci a Rusové bok po boku. Dneska jde jen o absurdní vize obnovy nějaké světovládné kremelské superříše. A za tu by nikdo umírat neměl. Proto je čase zastat se napadených a odsoudit ruský imperialismus.
Kdyby někdo napadl Rusko, braňme ho. Tady ale rozhodně nejde o mírovou operaci, nýbrž o zločinnou válku na cizím území. I papež František si nad tou invazí a atomovým vyhrožováním zoufá, moskevský patriarcha Kirill se bohužel tváří, že válka není. Pokud věří v lásku Boží, slušelo by mu více sebereflexe. Militarismus putinismu nemůže mít nic společného s každým, kdo je pro mír, solidaritu a internacionalismus. Bránit se jedu fašizace je o to důležitější, že největší migrace v českých dějinách bude těžkou zkouškou.