Sotva se svět začal zotavovat z hospodářských dopadů pandemie, jarní prognózy přinesly další vlnu pesimismu. Po dvou letech pandemie 2020-2021 nás zřejmě čekají další až tři „hladové“ roky 2022-2024. Varovné prognózy dnes pracují především s modelovými scénáři, které simulují dopad vyšších cen energetických komodit, jakož i naprostého odříznutí dodávek plynu z Ruska. A strategickým sporem Západ versus Východ nakonec nejvíc trpí Evropa.



Prognostická rizika jsou aktuálně do značné míry samozřejmě závislá na vývoji ruské invaze, zejména pak na jejím dopadu na trhy s energií. Ceny komodit a nejistota ohledně dodavatelských řetězců se ale výrazně zvýšily již před válkou. Překážky rozvoje zjevně zrají už delší dobu. Především v nestabilním multipolárním světě ožívají mechanismy studené války, včetně válek obchodních. Energie se stává větší barierou, než za ropného šoku v roce 1973.
Slábne efekt té fáze globalizace, založené na maximální liberalizaci a privatizaci, naopak sílí národně merkantilní přístupy spojené s krizí globálních řetězců a s jejich zkracováním (nearshoring). Projevuje se to krizí finanční, přes migrační, pandemickou až po tu aktuální energetickou. Eskalace napětí se promítá do krize mezinárodního práva a autority OSN. V Rusku to navíc souvisí s rozčarováním, že je pryč doba, kdy mohl Stalin v Jaltě dělit svět.
Putin v touze po obnově slávy říše udělal útokem na Ukrajina chybu. Spustil kaskádovitý destruktivní efekt, který bude těžké zastavit. Za „no win“ situace se hledá nějaká kompromisní cesta z téhle šlamastiky. Ta ale vyžaduje větší nadhled a globální kontext. Politici, kteří vidí riziko v dalším ponížení Ruska, musí současně vnímat neúčinnost appeasementu. Kardinální otázka jakékoliv prognózy dalšího vývoje nyní je, zda je možný návrat před 24. únor 2022.
Politická poptávka v krizi se asi bude pohybovat mezi populistickým kanalizováním napětí z nabouraného sociálního smíru a přípravou na vynucené použití netradičních řešení. Standardní opatření prostě stačit nebudou. Ostatně realita nouzových (mimořádných) stavů mění pohled na roli státu a regulační nástroje zejm. v oblasti energie, vody, potravin a nájmů (potřebný bude např. účinnější zákona o cenách). V ČR více než jinde dozrává nutnost zásadních reforem daňových, penzijních a zdravotních systémů.

Pro ČR bude zásadní vývoj v Německu. Berlín se stal silně závislý na obchodu s RF a ČLR. Pokud Bundesbanka modeluje dopady zastavení dodávek plynu z Ruska (ve variantě buď jen dočasně a nebo i na příští zimní sezonu), vychází jí z toho německá recese od 0 až do -6% HDP. Vyloučení Ruska z obchodu nám zdraží ropu a plyn o 30-60%, to ale může své suroviny prodávat si levněji v Asii, i když s menším ziskem. Politika nezávislosti na RF do roku 2027 energetickou krizi prodlouží. Lze tedy očekávat že Německo svůj vztah k Rusku upraví spíše pragmaticky
Silné inflační tlaky rovněž přinášejí zvýšené riziko pro podmínky financování rozvoje. Oslabené jsou nyní kapitálové trhy, pokles zaznamenaly zejm. státních dluhopisů (inflaci ale nepokryjí ani akcie či nemovitosti). Oslabení kursu eura k dolaru, Evropě hrozí stagflace. Dluh v EU v poměru k HDP přitom zůstává nad úrovní před pandemií COVID I když z historického maxima téměř 92 % HDP v roce 2020 (téměř 100 % v eurozóně) má klesnout na 85 % v roce 2023 (93 % v eurozóně). Fiskální politika v zemích EU bude tak mít spíše omezený prostor
Protiinflační zvýšení sazeb ECB se očekává v červenci 2022, ale jen nízké. Frankfurt má strach z nestability jižního křídla EA, Fed již úroky zvýšil na jaře – otázka jako moc se inspiruje tvrdou měnovou restrikce za Reagana (Volcker). ČNB vytáhl sazby už relativně vysoko, k dispozici má i kursový kanál, s ohledem na vysoké devizové rezervy, Zafixovat korunu do ERM by i toto opatření zablokovalo, tudíž se ani nedá předpokládat. Reforma evropské energetické politiky nepochybně ale bude pro české předsednictví strategické téma.

Pokud jde o ruské prognózy, tak podstatný je současný pokles dovozů o 33%. Válka, která trvá už 15 týdnů, stojí každý den miliardy. Centrální banka RF v květnu očekává letos recesi až -10%, podle deeskalace konfliktu ale i vstřícnosti asijských partnerů Ruska (zejm. Číny, kterou zbrzdil nedávný lockdown v Šanghaji). Omezeně konvertibilní rubl je uměle stabilizován (část evropských odběratelů přistoupila na platby v rublech). Ruská inflace ale vyšplhala k 17-20%. úrokové sazby jsou tam na 11% a RF se potýká i se schopností splácet dluhy.
Pokud chce být Si Tin Pching v říjnu zvolen potřetí do čela Číny, musí se vyhnout krizi. Letošní ekonomický růst v ČLR bude rekordně nízký. Inciativa „One Belt one Road“ bohužel prochází zonou konfliktu na východě Evropy a tak se dotýká čínských zájmů. Díky globálnímu propojení Číny se jí dotýká i riziko recese na Západě. Její globální strategie se tak může více přeorientovat na Afriku či Jižní Ameriku a vazby na Evropu či USA bude méně akcentovat. A v této fázi vývoje spolehne více na státní investice, než na globální vývoz. Co to znamená pro Rusko je otázka, ale ani zde nelze očekávat větší cinskou angažovanost.
Prognostické chmury se týkají i vývoje české ekonomiky. Jarní prognóza ČNB uvádí pro ČR růst HDP letos jen o 0,8%, inflace o 13% a nominální růst mezd letos 4,6%. To ukazuje jak důležité bude vypořádat se s námitkou, že mzdové požadavky odborů jsou inflační riziko. Dvojciferný pád reálných platů je neudržitelný. Zde je potenciál rozpadu sociálního smíru největší. Vláda už uvažuje o částečném rozmrazení, jde o to komu, od kdy a o kolik. Podobné diskuse lze čekat u návrhů na valorizační schémata u penzijního a zdravotního pojištění.