Konzervativní odpor k pokroku spojeném s informační společností vychází z omylu, že civilizaci neochrání konzumace informací, ale konzumace těch správných teorií. Hltání a šíření laciných memů prý nahrazuje myšlení a vede k anarchistickému popírání tradiční řídící hierarchie. Pokrok se ale týká jak teorií, tak metod rozhodování a řízení. Myšlení nezaniká, jen na něj prostě staré konzervy nemají patent.

Před digitalizací našeho života se utéct nedá

Moderní civilizace je stále více založena na produkci a využívání informací. Pokud se impuls z času osvícenectví poněkud vyčerpal, může přijít nová říše rozumu, využívající informační revoluce. Současně ale rostou nároky na ovládání klíčových funkcionalit společnosti. S využíváním informačních technologií se společnost stává znalostní a ekonomika digitální. Mění se kulturu rozhodování a vzniká i virtuální exploataci světa. Připojená populace je ale také snadno sledovatelná, vzniká tzv. společnost totálního dohledu.
Invaze netříděných informací odhaluje limity absorpční kapacity člověka – množství a složitost informací přetěžuje lidskou kognitivní kapacitu (information overload). Informační společnost prostě tone v nadprodukci nesmyslů a vzniká informační frustrace. Neschopnost odlišit podstatné od nepodstatného, pravdivé od falešného, ověřené od nespolehlivého vede k informační stupiditě. Pozornost aktérů je odváděna přes masmédia a sociální sítě (tzv. mentální kapitalismus).
Informační technologie se nezadržitelně integrují do sociálního života. Tzv. digitální generace (generace Z), tedy lidé narození po roce 1990 do světa digitálních technologií, jsou už přirozeně počítačově gramotnější. Díky tomu mají k dispozici enormní množství on-line informací o kterých se lidem v časech cenzury ani nesnilo. Tzv. připojená populace bravurně sjíždí různé obsahy na sítích. To však neznamená, že čím dál složitějšímu světu lépe rozumějí a že věcnou komunikaci lze nahradit módním vyžíváním se v memech a metaforách..
Nepřipraveným konzumentům je dnes často servírován manipulativní koktejl z tzv. alternativních faktů, který obsahuje post-truth mix (směs faktů a smyšlenek). Roste sugestibilita populace a snížení prahu k různým mystifikacím. Nebezpečné jsou panikářské virály šířící se infosférou, které přiživují různé masové psychózy. Informace je prostě třeba filtrovat, testovat jejich obsah a zvládat jejich komplexnost. Důležitá je schopnost kritického nadhledu a kvalifikovaná práce s kontextem. Novou kvalifikací je odolnost vůči hybridní informativní masáži.
Omezená kognitivní kapacita lidí vede k tomu, že člověk nebude schopen v reálném čase efektivně vyhodnocovat bigdata ze sociálních systémů. O našich životech tak nakonec mohou rozhodovat chytré algoritmy. O těch zatím rozhodují nevolení experti. S evolucí umělé inteligence se lidská civilizace ale stává „turingovskou“ infosférou (v komunikačním testu podle Alana Turinga bude umělá a lidská inteligence už k nerozlišení). Břemeno řízení mohou postupně přebírat computery se schopností se učit a dál vyvíjet. A zárukou pokroku se nakonec stane tato nelidská a umělá entita.

Jak se vyvvarovat digitální oligarchie

Dehumanizovaná technika se tak stává znovu strašákem, probouzí frankesteinovský komplex z modernizačních změn. Ale tenhle intolerantní boj s pokrokem je už důsledek jakéhosi metakognitivního selhání, tedy neschopnosti nahlížet na stará omezení a nové výzvy. Typickou konzervativní reakcí je, že prý tu hrozí zánik „normálního“ myšlení a destrukce tradiční identity. A rigidní konzervy by nejraději zařadili zpátečku a hájili svou představu tradičního hierarchicky uspořádaného světa před informační revolucí.
K zvládnutí informační revoluce samozřejmě nestačí naivní technooptimismus. Slepotu uprostřed moře informací ale nevyřeší ani konzervativní návrat k tradičním teoriím. IT technologie jsou nezadržitelné, stejně jako nezadržitelně mění společnost. Big Data, smart systémy, cloudová uložiště, síťové propojení dosud izolovaných procesů, masové nasazení AI - to vše přinese změny. Očekávané vlny deep tech inovací a rizika s nimi spojené je třeba řídit. A otázkou také je jak lze digitalizaci našich životů evolučně dávkovat?
Produkce zvláštního druhu statku (info goods) je dnes podmínkou kreativní a inovativní civilizace. Poptávka po tomto nadstandardním „superior goods“ roste, protože právě na tomto poli se rozhoduje o pokroku, nové technologie budou parametrem konkurenceschopnosti. Znalost jak lovit v informačním moři a nabídka smart řešení zvyšuje intelektuální výkonnost. S pomocí revoluce na straně nabídky informací lze společnost účinněji řídit, ale vzniká problém informační demokracie, kodifikace informačních práv s ohledem na ignoranci recipientů.
Rozvoj nových služeb utváří kvartérní sektor (znalostní) a kvintérní sektor (informační a inovativní). Přichází digitálně robotická etapa proměn samotné práce spolu se vzestupem teleworkingu. Ne každý ale zde uspěje, přesuny zaměstnanosti přináší i nová sociální rizika. Lidé se budou přesouvat do služeb s nižším růstem produktivity a s hůře placenou práce. Neprivilegovaní a příslušníci underclass, omezení specialisté stejně jako patické osobnosti kverulující v izolovaných sociálních bublinách těžko zachytí dynamiku nové doby.
Kdo bude skutečně svobodný a kdo bude objektem informačních manipulací? Šíření inovací je samozřejmě nerovnoměrné, vykazuje časové zpoždění a jsou rozdíly jak mezi státy, tak uvnitř společnosti. Technologie 4.0 a 5.0 nebudou dostupné všem. Kdo bude nakonec hegemonem technologického předstihu? Předběhne Čína USA? Inovace strategického řádu vyžadují koncentraci kapacit a kontrolu nad patenty. Hrozí tedy digitální oligarchie a zcela nový typ nerovností. Nechuť konzervativců k pokroku je tedy pravý opak toho co bude nyní třeba.