V zahraničí se už dnes má za to, že současná krize není jen cyklickým výkyvem, že má hlubší strukturální systémové příčiny a že recese bude silnější a bude trvat déle. Někteří autoři řadí mezi účinky této krize rozpad liberálního tzv. washingtonského konsensu z roku 1989 (dohoda MMF o deregulacích, transformaci veřejného sektoru a snižování daní). Pokud je to tak, pak jde o krizi, která přichází jednou za několik desítek let a vyžádá si podstatnější transformaci trhů i finančního sektoru a také restrukturalizaci výrobních kapacit. Staré monetární ale i keynesiánské recepty se už v téhle krizi nedají brát přes kopírák.


Mnohé vlády se dnes rozhodují pro masivní účast státu, ale charakter státního zásahu je předmětem pochybností a sporů. Výzvou je schopnost koordinovaně řešit krizi i v mezinárodních souvislostech. Zvládnutí hospodářské krize bude mít vliv i na další soudržnost EU a stabilitu eura, na prohlubování evropské integrace. Volnější interpretace Paktu stability a růstu je v rozporu s požadavky na přísnější dohledu nad hospodářskými politikami a strukturálními reformami.
Jaká bude hloubka recese? Známé jsou poslední prognózy, podle kterých má růst celosvětového HDP letos zpomalit z loňských 3,3 % na 0,5 % HDP a v EU se očekává pokles tempa růstu HDP z loňských 2 % na letošních –1,8 %. Netýká se to jenom USA a Evropy, citlivě jsou zasaženy i dosud velmi výkonné ekonomiky Ruska a Číny. Rusko musí předělat svůj státní rozpočet, zvedá některá dovozí cla a čelí riziku devalvace rublu. V Číně již výrazně vzrostla nezaměstnanost velmi levné pracovní síly a vláda již uvolnila 4 biliony jüanů na podporu slábnoucí poptávky. Svět obchází strašidlo protekcionismu.
Pokud jde o ČR, i u nás je pro letošek pravděpodobný scénář hospodářského poklesu, který možná potrvá i v roce 2010. Loni v létě MF ČR prognózovalo zpomalení růstu letošního HDP na 4,8 %, letos v lednu již hovoří jen o 1,8 % a zpracovává krizový scénář i pro pokles -2 % HDP. To by znamenalo podstatný výkyv spojený s růstem nezaměstnanosti na 9 % (prognóza Evropské komise, leden 2009). Nejistým parametrem je vývoj měnového kursu, který po loňském posílení na 24 korun za euro se zase vrací ke kursu 30 Kč za euro.
Evropská komise se koncem loňského roku shodla na doporučení pro země EU čelit krizi rozpočtovým stimulem ve výši až 1,5 % HDP. S tím souvisí očekávaný vyšší deficit veřejných financí - v průměru EU až 4,5% podílu na HDP (konvergenční kriterium je 3% HDP). V ČR by to znamenalo navýšení rozpočtových výdajů až o 55 mld. Kč.
Představitelé ČR ale touto cestou jít nechtějí, drží se minimalistické politiky nepřekážet ekonomice v „přirozeném“ vývoji, neplýtvat zdroji a v mezích možného pokračovat v systémových reformách. Spoléhá se na lepší vývoj a na to, že na problémy budou stačit převedené rezervy z loňského roku o objemu kolem 30 mld. Kč. Případná opatření mohou být jen exekutivního charakteru, popř. se hledá koaliční shoda nad dílčími zásahy do daňového systému s termínem jaro 2009. Tímto přístupem ale nejspíš chytá vláda jen tygra hospodářské krize za ocas. Tygr se ale může otočit a kousnout. Na větší krizi takový přístup stačit nejspíš nebude.
ČNB sice snížila základní úrokovou sazbu na 1,75 procenta, ale banky se nadále do půjčování podnikům nehrnou. Co nahradí výpadek komerčních úvěrových zdrojů? Bude-li muset vstoupit do ekonomiky masivněji stát, bude muset vláda čelit tlaku různých ekonomických lobby usilujících vydělat na krizi podnikáním z podporou veřejných peněz.

Předmětem politického sporu nepochybně bude síla sociálního polštáře pro zaměstnance, drobné živnostníky a různé sociálně slabé skupiny (senioři, zdravotně handicapování, samoživitelky atd.) Někdy se k těmto opatřením přičítají návrhy na snížení nepřímých daní (spotřební daň, DPH). Vzhledem k tomu, že ceny pro konečné spotřebitele reagují na úpravy nepřímých daní směrem nahoru vždy pružněji než dolů (slabý tlak konkurence), nakonec se spotřebitelé snížení cen nemusejí dočkat. Výpadek v rozpočtových příjmech však takové opatření přinese určitě.
Zvláštním problémem je diskuse k zavedení eura. Praxe teprve ukáže, zda přistoupení Slovenska k euru ještě před vypuknutím krize zemi pomůže či nikoliv. Projekt eura neodvrhujme, ale postupujme s rozvahou. Eurozóna bude v nejbližším období poněkud rozkmitaná a toto napětí se bude do zemí s eurem určitě nějak přenášet. Nelze říci, že by zrychlení našeho postupu přineslo nějaký přímý protikrizový efekt. Z ekonomických ale i z politických důvodů nebude přijetí eura v ČR reálné dříve než v dalším volebním období (nejdříve v r. 2013).
Jsme-li svědky hlubší strukturální krize, projde světová ekonomika strukturální adaptací. I ČR se bude muset zbavit přílišné komoditní specializace (automobilky), soustředit se více na perspektivní technologie a vytvořit pro to předpoklady v oblasti infrastruktury a tzv. lidského kapitálu. Znamená to dlouhodobé přilákání investic, které by neměly být napumpovány do nějakých hladových zdí, ale cíleně zvyšovat naši konkurenceschopnost v EU i na třetích trzích.
Hospodářská politika proto nemůže přehlížet problém podpory na straně nabídky (supply side economics), i když opatření v oblasti poptávky jsou z krátkodobého hlediska (minimálně na období 2009-2010) asi naléhavější. Řízení agregované poptávky bylo předmětem kritiky už koncem 70. let minulého století. Mělo se za to, že agregátní nabídka je citlivější na změny podnětů – tedy nešlo o masivnější a dlouhodobější strategickou pozornost životaschopnosti reálné ekonomiky. Ale ani při podpoře koupěschopné poptávky by nemuselo jít o běžné utrácení, ale o nasměrování spotřeby přes půjčky, granty či dotace do oblastí, kde je spotřeba zároveň investicí (vzdělávání, inovace, ekologie).
Podpora strany nabídky i strany poptávky se v hlubší krizi asi nebude moci spoléhat jen na přesnější nastavení nepřímých ekonomických nástrojů a institucionálního uspořádání, ale je tu otázka míry rozpočtového impulsu. Osobně jsem přesvědčen, že se nemusíme obávat dočasného navýšení deficitu až na 3,5% HDP. Podstatné je, aby bylo jasné, jak se bude větší veřejný dluh v budoucnu splácet. Návratnost podporovaných investic ale i posílení příjmové báze veřejných rozpočtů (návrat k určité progresi daní) s tím souvisí.
S krizí se také otevírám otázka tzv. socializačních tendencí, pokud jde o vlastnické vztahy. Nevidím nic tragického v úvaze, že je možné využit situace k odkupu akcií krizí zasažených podniků státem - buď je lze po jejich stabilizaci výhodně v budoucnu zase prodat, a nebo využít k posílení kontroly státu v oblasti vnímané jako strategické (energie, spoje, veřejná doprava, voda, kanalizace). Sloužit by tomu mohla specielní státní instituce, když transformační Fond národního majetku i Konsolidační agentura ukončila svoji činnost.
Mezi zatím spíše dílčí, ale perspektivní opatření, by mohlo patřit propracování techniky přebírání podniků zasažených krizí jejich zaměstnanci. Tato metoda motivuje k participaci lidí na řešení a stabilizuje zaměstnanost. Předpokládá to definování pravidel pronájmu či výkupu podniků zaměstnanci včetně vytvoření podpůrných fondů pro tuto formu správy podniků. Ekonomická demokracie má i v západním světě svoji zajímavou tradici.