Pád vlády Mirka Topolánka v březnu 2009 otevřel politickou krizi, která nyní ústí do mimořádných parlamentních voleb. Problém s termínem těchto voleb bohužel otevřel riziko, že v ČR nebude včas projednán a schválen státní rozpočet. Nastalo by tak rozpočtové provizorium a to v situaci, kdy je země stále v situaci nebývale silné hospodářské krize (ČMKOS varuje že i v příštím roce může pokračovat hospodářský pokles).

Pokud by dokonce nová Sněmovna nevznikla až do termínu řádných voleb, trvalo by toto provizorium déle než půl roku. Odpovědností politiků tedy je myslet na toto riziko. Kdyby země neměla stabilní finanční plán, bylo by to opravdu nepříjemné. Byl by to podnět pro zvýšení nedůvěry zahraničních investorů v ekonomiku ČR a pravděpodobně také zhoršení ratingového hodnocení země. Může to znamenat m.j. i komplikace při umístění českých vládních dluhopisů na trhu a možná i oslabení české měny..V rozpočtové krizi před 10 lety spadla naše koruna od října 1999 do března 2000 z 34 Kč na 40 Kč za US dolar.
Co je vlastně rozpočtové provizorium ? Odpověď dává zákon o rozpočtových pravidlech č. 218/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Zde je definováno rozpočtové provizorium jako způsob řízení rozpočtového hospodaření v případě že Poslanecká sněmovna PČR nevysloví souhlas se zákonem o státním rozpočtu. Provizorium platí od prvního dne rozpočtového roku až po nabytí účinnosti zákona o státním rozpočtu na příslušný rok. Řídí se objemem příjmů a výdajů státního rozpočtu schváleného pro předchozí rozpočtový rok.
Tentokrát by to znamenalo řídit se rozpočtem na rok 2009, který ale ještě nereagoval na situaci hospodářské krize, přesto, že už v roce 2008 zde její signály byly. MF ČR by jednotlivým resortům či rozpočtovým kapitolám uvolňovalo měsíčně výdaje a to do výše jedné dvanáctiny celkové částky rozpočtované pro rok 2009.
Provizorium znemožňuje státu aktivní hospodářskou či finanční politiku. Vzhledem ke krizovému výpadku rozpočtových příjmů a nejistotě dotací mohou vznikat provizoria na úrovni hospodaření krajů a obcí (tady o pravidlech rozhodují zastupitelstva těchto samospráv). Důležitou součástí rozpočtové politiky je využití prostředků z evropských fondů. A rozpočtové provizorium ohrožuje hladké zajištění spolufinancování evropských projektů z národních zdrojů.
Neschválení státního rozpočtu je mimořádná situace. V posledních dvaceti letech se to stalo několikrát. Poprvé koncem roku 1989. Tehdy byl návrh rozpočtu ještě Československé socialistické republiky na rok 1990 stažen novým ministrem financí Václavem Klausem z projednávání ve Federálním shromáždění. Do 31. 3. 1990 bylo v důsledku tohoto kroku vyhlášeno rozpočtové provizorium a na jaře už byl vládou národního porozumění premiéra Mariána Čalfy předložen nový rozpočet.
Ve Sněmovně pak narazily až rozpočty menšinové vlády ČSSD premiéra Miloše Zemana (šlo o rozpočty na roky 1999 a 2000). Připomněl bych, že návrh státního rozpočtu projednává vždy poslanecká sněmovna PČR ve třech čteních v období od října do prosince. Na počátku v 1. čtení sněmovna schválí základní čísla rozpočtu (objem příjmů, výdajů, dotace k obcím a krajům a vztah k rozpočtu EU).
Hned po mimořádných volbách v roce 1998 neprošel 1. čtením návrh rozpočtu sestavovaný sociálně demokratickým ministrem financí Ivo Svobodou. Vláda ČSSD pak musela v listopadu 1998 schválit urychleně nový rozpočet, který tehdy prošel i s pomocí hlasů poslanců za KSČM. Mimochodem, tehdy to bylo poprvé od roku 1989 kdy komunističtí poslanci zvedli ruku pro návrh státního rozpočtu. Rozpočtová krize se tehdy ale nakonec obešla bez provizoria.
Za rok se ale patová situace kolem státního rozpočtu opakovala. V říjnu 1999 narazil v 1. čtení návrh rozpočtu navrhovaný už novým sociálně demokratickým ministrem financí, Pavlem Mertlíkem. Důsledkem byla ostrá debata mezi stranami spojenými tzv.opoziční smlouvou, tedy mezi ČSSD a ODS. Pro tento rozpočet už poslanci za KSČM nehlasovali. Nakonec došlo na rozpočtové provizorium, nový rozpočet z března 2000 se pak opíral o tzv. toleranční patent jako dodatek opoziční smlouvy.
Tentokrát je situace ještě komplikovanější. Nejenže je ve sněmovně před volbami patová politická situace, která komplikuje jakýkoliv nosný kompromis nad finančním plánem země. Mimořádné volby však vstoupily do období, kdy bývá podle zákonem definované procedury (zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny) projednáván návrh státního rozpočtu, tedy do období od října do prosince.
Z pohledu projednávání rozpočtu je podzimní termín voleb nejhorší ze všech. Návrh rozpočtu může přikázat k projednání orgánům Sněmovny až řádně zvolený nový předseda Sněmovny v podobě nového sněmovního tisku. Už v původním termínu mimořádných voleb 9. října 2009 tak vznikalo nebezpečí, že rozpočtový výbor PS PČR začne projednávat návrh pro 1. čtení státního rozpočtu s měsíčním zpožděním a závěrečné 3. čtení by pak vycházelo až na samotný přelom prosince a ledna.
I to byl důvod, proč jsem viděl už na jaře jako rozumnější termín mimořádných voleb léto, nejpozději září t.r. Současný posun termínu voleb do listopadu nebo dokonce dál a případné problémy s ustanovením nové sněmovny časový stres jenom zvyšuje. Problémy s ustavující schůzí po volbách v roce 2006 asi jsou v čerstvé paměti. Bude možná také potřebné vyčkat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o případných návrzích na neplatnost volby. Až pak lze totiž poslancům vydat osvědčení o zvolení. A celá situace by se na podzim 2013 opakovala znovu, pokud by nebyl čtyřletý parlamentní cyklus opět zkrácen.
Jako „conditio sine qua non“ byla 9. září na poslední chvíli ještě schválená v zrychleném řízení úprava zákona o jednacím řádu Sněmovny. Ta umožňuje zkrátit vymezení minimální doby, kterou musí mít k dispozici výbory k projednání přikázané kapitoly návrhu zákona o státním rozpočtu (§103 odst. 2 je minimální doba k projednání přikázané kapitoly 30 dnů). Nově byla stanovena lhůta k předložení usnesení výborů rozpočtovému výboru tak, aby minimální doba k projednání přikázané kapitoly návrhu státního rozpočtu ve výboru byla nejméně 5 dnů. Vzhledem k složitosti materiálu jde o lhůtu šibeniční, bez tohoto kroku by ale před rozpočtovým provizoriem nebylo úniku.
Politická třaskavost návrhu státního rozpočtu na příští rok je značná. Nechci nikomu šahat do svědomí, ale rozpočtové provizorium spravované úřednickou vládou by mohlo poskytnout politické alibi bezprostředně po volbách. Cena by ale byla značná. Čistě technicky se projednání rozpočtu novou Sněmovnou stihnout ještě letos dá. Pokud ale bude Sněmovna teď v září rozpuštěna a nová nebude včas, tj. ještě v listopadu ustanovena, nastupuje dráha rozpočtového provizoria. Nepomůže ani dočasný výkon kompetencí Sněmovny horní komorou parlamentu. Senátu nepřísluší přijímat zákonná opatření ve věci státního rozpočtu (viz článek 33 Ústavy).
Dalším problémem je projednání balíčku opatření navržených ministrem financí úřednické vlády Eduardem Janotou k stabilizaci státního rozpočtu, Ten má snížit deficit z 230 na 160 mld Kč. Protikrizový balíček, který vznikl v květnu 2009 jako kompromis mezi ODS a ČSSD, šel opačným směrem a rozpočet spíše zatížil (cca o 6,5 mld Kč). Zkouškou odpovědnosti je zvládnout riziko, že nová sněmovna bude svázána nedohodou jako ta stará.
Po rozpuštění Sněmovny může ještě zaskočit s protikrizovým balíčkem Senát. Zákonná opatření přijatá Senátem však musí do třech měsíců potvrdit Sněmovna. Možná proto Miloš Zeman dnes tvrdí, že by bylo lepší soustředit se na krizový rozpočet a ne na volby, které by měly být jen 8 měsíců před řádným termínem. Ale takový krizový rozpočet není snadný úkol, zejména pokud jde o škrty sociálních mandatorních výdajů či zvyšování DPH ještě v roce 2010. Stabilní finance, sociální polštář, podpora růstu – tohle vše bude třeba skloubit.