Dnes byl v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR schválen balíček opatření. Tvrdí se, že šlo o test státotvornosti. Spíše ale mají politikové povinnou čárku za absolvování tohoto martyria a ještě se sníženou známkou za umělecký dojem. Jak pomůže tato brzda deficitu dostat vůz české ekonomiky ze smyku, do kterého se dostal, teprve uvidíme. V každém případě budou následovat další, důležitější kroky – před volbami ale i po volbách.


Začal bych banálním připomenutím faktu, že balíček neřeší hospodářskou krizi, není dokonce ani nějakou stabilizační kotvou pro veřejné finance. Prostě jde o ad hoc pokus poněkud zbrzdit tendenci k deficitu s nejistými důsledky.
V časovém stresu se dala na stůl určitá opatření o jejichž výběr a kombinace se mělo diskutovat. Nešlo o osudové řešení, nebyla v něm jediná možná odborná logika. Bylo možné se bavit o alternativních, věcně vybilancovaných cestách, přesto mnozí volali o tom aby politici raději drželi bobříka mlčení.
Tvrzení, že byl návrh balíčku namíchaný poněkud zprava, vychází z tvrdošíjného důrazu na opatření jen na výdajové straně. To je ale velmi zjednodušené. Byl to kupodivu Miroslav Kalousek, který upozornil, že do výdajové hromádky bychom měli přičíst i omezení výdajů o 38 miliard zakalkulované již do návrhu státního rozpočtu (vládní tisk ze září t.r.) Dostáváme se tak k poměru přijatých opatření na příjmové a výdajové zhruba fifty fifty, půl na půl.
Téma opatření na příjmové straně bylo zcela upozaděno, doslova tabuizováno. V této atmosféře ČSSD vzdala své návrhy v oblasti zmírnění růstu DPH či obnovení daňové progrese. Zvýšit či jinak strukturovat příjmové opatření bylo přitom poměrně reálné. Pravda je, že vypuštění návrhu na zvýšení DPH by podle ministerského odhadu znamenalo výpadek cca 10 mld Kč. To by ale mohlo být kompenzováno v oblasti příjmových daní.
Odhaduji že zvýšit sazbu daně z příjmu fyzických osob pro příjmy nad půl milionu Kč ročně z 15% na 25% a z příjmu nad milion Kč na 32% by i v situaci vlnění české ekonomiky při dně mohlo vynést kolem cca 6 mld Kč. A obdobně doplnění v příštím roce sazby daně z příjmů právnických osob snížené v příštím roce na 19% druhou sazbou 25% pro větší firmy se ziskem nad 10 milionů Kč ročně by přineslo cca 10 mld Kč ročně. Malé firmy mají dnes potíže (korporátní daň za letošní rok vykazuje proto propad), velké firmy ale určitý zisk vykazují, dokonce mají tendenci ho vyvážet do zahraničí.
Chápu stanovisko zaměstnavatelských svazů i hospodářské komory, že tímto směrem se jejich aktivita neubírá. Ale mírné zvýšení přímých daní není ta hlavní hrozba. V reálu podnikatele trápí spíš bariéra nastartování konkrétních podnikatelských záměrů, ať již administrativní, nebo úvěrová. A také otázka odbytu, v nšich podmínkách spojen i s koupěschopnou poptávkou.
Mírně vyšší sazby příjmových daní by byly srovnatelné i se zahraničím. Např. v Británii je horní sazba progresivní daně z příjmu až 40 %, ve Francii rovněž 40 %, v Itálii 43 %. Pokud jde o korporátní danň, tak Britové mají také nastavenu dvousložkovou daň - spodní je 21%, horní 28%, Ve Francii je szaba této daně 33 %, ve Švédsku 28 %, Itálie 27 %, v sousedním Rakousku 25%.
Po dnešním kroku musí přijít krok další, je to debata nad státním rozpočtem. A proti krizi budou velmi důležitá prorůstová rozpočtová opatření (mimochodem přijatý balíček bude mít mírný brzdný efekt).
V této souvislosti je třeba zvážit efektivnost vládních investic, např. místo předražených dopravních staveb se zaměřit více na výstavbu sociálního bydlení či ekologické a energetické investice. Také nás čeká těžká debata nad platy ve veřejné sféře.a o valorizaci důchodů jako důležité složky koupěschopné poptávky..
Pokud se snažíme skloubit sociální stát s podporou ekonomického rozvoje, neřešíme kvadraturu kruhu. Východiskem je kombinace různých stabilizačních a rozvojových opatření v určité časové souvislosti. Chybí určitý projekt střednědobý projekt, nejlépe překračující jeden politický cyklus, respektující že vlády se mohou měnit a střídat. Takový systémový krok je možný zřejmě až po volbách. Tak si k němu neuzavřeme cestu.