V letních měsících by měla vláda ČR seznámit veřejnost s definitivní podobou Národního plánu na zavedení eura. Kupodivu to otevírá emotivní debaty, které bychom mohli mít z části už za sebou. Řada občanů má však o euru jen mlhavé představy a stavidla populismu se tak zvedají. Ke vstupu do eurozóny jsme se přitom již zavázali a to při vstupu ČR do EU v roce 2004. Hlas v tehdejším referendu byl i hlasem pro přijetí společné měny.

Jde o další integrační etapu založenou již při vzniku EU. Podporujeme-li politickou integraci v Evropě jako objektivní potřebu, je přijetí eura jenom jejím logickým důsledkem. Nejde jen o úspory v oblasti jištění kursových rizik a nákladů na směnu měn. Jde o měnovou stabilitu v rozsáhlém hospodářském prostoru a ani v konkurenci globálních platidel by Evropa neměla být outsiderem.
Pravda - i dnes, kdy už se eurozóna rozšířila na 13 států, existuje určitý zájem tento projekt pohřbít. Ale jde většinou o lidi, kteří buď z určitých geopolitických východisek brání pozici amerického dolaru před konkurencí, a nebo z národně konzervativních pozic přeceňují prostor, které dnes objektivně mají malé a ekonomicky slabé státy pro měnovou politiku. Na sklonku svého života si zavěštil zánik eura i známý ekonom Milton Friedman – eurozóna ale existuje dál a dokonce se rozšiřuje. Volná měnová konkurence je už jen fikcí katedrových ekonomů. Spíše jde o to, že tzv. měnová kotva zvyšuje citlivost na rozpočtovou politiku.
Co je podstatou výzvy před kterou stojíme? Výsledek referenda v roce 2004 byl kladný, to ale neřeší termín, kdy máme v ČR euro přijmout. Ještě v roce 2003 přijal kabinet Vladimíra Špidly spolu s ČNB dokument „Strategie přistoupení ČR“, ve kterém se počítalo s přijetím eura v letech 2009 nebo 2010. A bylo jenom na vládě, jak využije následujících let k tomu, abychom byli na vstup do eurozóny připraveni. Nejčastěji připomínanou podmínkou je dát do pořádku veřejné finance, aby splňovaly tzv. maastrichtská kriteria. Jejich naplňování sledují Konvergenční programy projednávané v ECOFINU (ministři financí EU). Právě problém stability veřejných financí nakonec vedl k tomu, že následující vláda ČR v roce 2006 rozhodla přijetí eura proti plánu odložit.
Při přípravě přechodu k euru ale nejde jen o formální kriteria rozpočtové stability. Společnosti jako celku by mělo jít o to, vyhnout se při přechodu na euro různým sociálním i hospodářským nestabilitám. V předstihu je třeba se připravit na dopady přechodu na euro na zahraniční obchod a na konkurenceschopnost firem. Půjde o hodnotu kursu, který nakonec zvolíme, ale pravděpodobné další snížení rozdílu mezi paritou kupní síly a reálným kursem oslabí devalvační polštář. Potíže firemního sektoru pak mohou zvýšit nezaměstnanost.
Mnohé české firmy obchodující s eurozónou již dnes přecházejí na účtování v euru a i mnohé domácí transakce jsou realizovány v eurech. ČR nyní používá režim řízeného plovoucího kursu, ve kterém koruna postupně posiluje (dosahovala až 34 Kč, ale klesla i pod 28 Kč). Pokud bychom měli vstoupit do eurozóny v roce 2012, tak by se musel v roce 2010 zafixovat kurs. To samo o sobě ale neznamená zafixování zaostalosti ČR. Pokud však bude přijetí eura předcházet přehnaná rozpočtová restrikce, může to prohloubit zpomalení hospodářského růstu a vyvolat i další sociální problémy. Navíc právě eurozóna je oblast, která už dnes za nízkou inflaci platí nižším hospodářským růstem, což může po vstupu do EMU komplikovat další přibližování naší ekonomické úrovně vyspělejším zemí EU.
Otázkou je, zda se na tomto nízkém výkonu podílí přepjatá protiinflační politika Evropské centrální banky a nebo spíše strukturální problémy v zemích zóny. Na druhou stranu ČNB v postatě kopíruje politiku ECB jen s malým zpožděním. Ekonomická úroveň ČR se v době vstupu do eurozóny může pohybovat na 4/5 průměru EU. Je třeba si proto ujasnit, jakou rozvojovou strategii by zvolila ČR už pro podmínky členství v této zóně. V této souvislosti je třeba připomenout i diskusi o pružnějším pojetí mechanismu tzv. Paktu stability, který není dodržován i významnými zeměmi zóny.
Přijetím společné měny ztrácí ČNB samostatného rozhodování o úrokových sazbách a bude se pouze podílet na jejich spoludefinování ve frankfurtské ECB. Vlastní měnová politika není samozřejmě pro otevřenou ekonomiku ČR s mechanismem plovoucího kursu samospasitelná. O nezávislé měnové politice se dnes už dá hovořit jen s výhradami. Pravdou ale je, že současné poněkud nižší úrokové sazby byly lákadlem pro investory. A po vyčerpání možností i daňového dumpingu se bude tlak významných ekonomických kruhů plně soustřeďovat na snižování nákladů práce nebo na kompenzace z veřejných rozpočtů. Možnosti prosadit se v oblasti necenové konkurence totiž sice existují, ale patří k těm nejnáročnějším.
Jako politik se při debatách s občany setkávám s řadou různých obav. Souvisí to s tím, že na některá rizika vláda nezná odpověď (viz předchozí text). Ale také s tím, že se diskuse některým tématům nevěnuje dostatečně. Bují pak populismus – buď na straně nekritických nadšenců pro euro nebo na straně těch, co k němu mají negativistický vztah. Příkladem může být strach, že přijetí eura v ČR bude znamenat výraznou inflaci. Rozdíl cenových hladin mezi EU a ČR totiž naznačuje možnost určitého cenového pohybu. Jenže ekonomika ČR je už propojená s trhem EU nyní a cenové rozdíly existují i mezi dlouholetými členy EU.
Srovnání ostatních zemí eurozóny ukazuje, že vliv přijetí eura na jejich cenovou hladinu dosahoval jen řádu desetin procent. Psychologický pocit zdražování souvisel s efektem zaokrouhlování (známé zejm. z Německa, kde působila i nostalgie po oblíbené marce). Od 1.1. 2007 vyměnilo Slovinsko svůj tolar za euro a ovlivnilo to spotřebitelské ceny o 0,3%. Obdobně je zbytečně nedostatečná informovanost o přepočtu úspor, hodnoty sociálního a zdravotního pojištění a dalších otázek spojených s přechodem na euro ve veřejném sektoru.
Od 1.1.2008 mají do eurozóny vstoupit Malta a Kypr, malé a poměrně zadlužené země. Pro ČR bude důležité, jestli před ní přijme euro Slovensko (připravuje se na termín od 1.1.2009). Pobaltí zatím trápí inflační trend, Maďarsko zase veřejný dluh. Pro posílení eurozony je také důležité jak se rozhodnou staré a poměrně bohaté země EU jako je Švédsko a Dánsko. Tam připadá v úvahu vstup společně s ČR, tedy v roce 2012. Specielním případem je Velká Britanie, jejíž libra je významné mezinárodní platidlo a je chápána ve vztahu k udržení země jakožto samostatného centra finančního světa. Přehnané zpevňování eura vůči dolaru a libře a vyšší úrokové sazby činí eurozónu méně zajímavou. Britský případ ale nic neříká o situaci v ČR.
Termín 2012 pro ČR sám o sobě nemusí být nereálný i když se někdy, zejména z politických důvodů (vystřídání Topolánkovy vlády), hovoří o termínech 2013-14. Důležité pro to, aby euro pro občany ČR nebylo hrozbou ale výhodou, bude jak se programově zvládnou příští tři roky přípravy na euro. Vláda, která má však za politickou prioritu spíše americkou radarovou základnu, budí obavy, že před touto výzvou neobstojí a připravenost země na euro se dokonce ještě zhorší.