Někdo může mít problém s tím, že kontroverzní téma existence KSČM dnes připomínám, ale vznikla přesně před 20 lety a téma to pro její zvláštní postavení je. Jednak tím, že se jako jediná parlamentní strana prohlašuje za stranu systémové alternativy, jednak tím, že její váha a životaschopnost je i po tolika letech v celoevropském srovnání výjimečná.


Logicky se nabízí otázka po příčinách a dalším vývoji. Znechucení obyvatelstva z monopolu tehdejších komunistických stran vedlo po roce 1989 ke změně společenského systému. Mnohé z bývalých komunistických stran byly v důsledku toho buď zrušeny, nebo reformovány na sociálně demokratické. U nás KSČ sice ukončila po takřka 70 letech svou existenci, ale dala vzniknout straně nové. Prostor pro transformaci komunistické strany na nové podmínky otevřel v prosinci 1989 v Praze přelomový mimořádný sjezd KSČ.
Tento jak se nakonec ukázalo poslední sjezd KSČ nejen přijal omluvu komunistů za mocenské deformace, ale zároveň se rozhodl nerezignovat na socialistickou perspektivu a rozhodl se také nezahodit, nýbrž znovu posoudit myšlenkové dědictví marxismu. Nositelem této orientace se měla stát nová Komunistická strana Čech a Moravy, která se na území ČR stala nástupnickou organizací bývalé státostrany. KSČM vznikla na ustavujícím sjezdu 31. března 1990 v Praze Vokovicích přejmenováním do té doby územní organizace KSČ.

1990-1993 : období hledání nové identity

Před obnovenými volbami v dubnu 1990 se i u nás vedly diskuse o možnosti ukončení činnosti komunistické strany. KSČM, která se programově liší od předchozí KSČ, však byla uznána jako legitimní strana a v červnových volbách 1990 získala na území ČR více jak 950 tisíc hlasů (do ČNR to znamenalo 13,24%). S právně - ekonomickou návazností na KSČ převzala KSČM i část členské základny. Tlak nových podmínek ale i rozporné ujasňování míry diskontinuity vůči ideově politickému dědictví po KSČ vedl k poměrně rychlému úbytku členů. Při vzniku KSČM na jaře 1990 měla tato strana 790 tisíc členů, na konci roku 1993 měla 317 tisíc členů, tedy skoro o půl milionu méně.
První řádný sjezd KSČM (se slovenskými komunisty ještě součást federální politické struktury ČSFR), se konal v říjnu 1990 v Olomouci. Ten potvrdil distanci komunistů vůči totalitní minulosti učiněnou na mimořádném sjezdu KSČ. Jádrem olomouckého programu KSČM se stala idea demokratického socialismu. Do čela strany byl zvolen režisér Jiří Svoboda (do prvního sjezdu stál v čele KSČM Jiří Machalík).
. Transformace komunistické strany se opírala o intenzivní diskuse mezi názorovými frakcemi uvnitř KSČM (od tradicionalistické až po postkomunistickou). V období říjen-prosinec 1991 také proběhlo referendum k otázce názvu strany. Jeho výsledkem bylo, že ¾ členů strany si přálo ponechat název KSČM. Aby KSČM zachytila různé levicové iniciativy, založila v roce 1992 širší volební sdružení Levý blok, jehož jádro tvořila právě KSČM a kde byly další menší subjekty. A s touto značkou získává KSČM v parlamentních volbách v roce 1992 více jak 14% voličských hlasů. Diskuse o identitě tím ale zdaleka neskončily.
V prosinci 1992 schválil druhý stranický sjezd v Kladně dodnes platný dokument „Program KSČM“, který obsahoval výslovnou distanci od stalinismu a orientaci na moderní socialistickou společnost. S tímto dokumentem nebyla krajní křídla v KSČM spokojena. Jedni požadovali důslednější rozchod s komunistickou minulostí, druzí volali po renesanci původního charakteru strany. Neklid v tehdejší KSČM nakonec vyvolal urychlené svolání III. sjezdu KSČM (proběhl na jaře 1993 v Prostějově), který ale přinesl přihlášení se k výsledkům předchozího kladenského sjezdu. Po prostějovském sjezdu odešli postkomunisticky orientovaní reformisté, ale i ultralevé křídlo a založili si bez většího úspěchu vlastní strany.

1994-2005 : období upevňování pozice

V čele KSČM v tomto období stál Miroslav Grebeníček. Dovedl vcelku obratně využívat kompromisu z kladenského sjezdu ke konsolidaci vnitrostranických poměrů. Předchozí diferenciační procesy stály KSČM samozřejmě určité síly. Před volbami v roce 1996 klesla členská základna na 171 tisíc členů a i volební výsledek z roku 1996 byl horší než v roce 1992. KSČM volilo 626 tisíc voličů (tj. 10,33%). V mimořádných volbách v roce 1998 to bylo 658 tisíc voličů (tj. 11,03%). Na tyto výsledky měl samozřejmě vliv i nástup ČSSD.
KSČM se vyprofilovala jako strana plně respektující pluralitní demokracii, ale také hájící oprávněnost systémové alternativy. Praktická politika KSČM se ale více než na normativní vize zaměřila na oslovení v otázce sociálních problémů. S pragmatismem souvisel i určitý respekt ke komunikaci s více tradicionalistickou členskou základnou. To se týkalo i hodnocení minulosti, pro které platí, že spor o minulost je sporem o budoucnost. Doba od vyřčení omluvy po roce 1989 ale potvrdila, že vyrovnávání s minulostí má i uvnitř KSČM složitý historicko-sociologický a psychologický rozměr.
Upevnění pozic KSČM stačilo na to, aby v době, kdy ČSSD začala sbírat negativní body za své vládní angažmá, začaly opět růst voličské preference. Lidé KSČM vnímali jako pojistku proti přílišnému posunu ČSSD doprava a také se stala sběrnou pro protestní hlasy. První dobré volební výsledky se objevily v krajských volbách v roce 2000 (v ústeckém kraji dokonce s 28,22% KSČM vyhrála volby) a v parlamentních volbách v roce 2002 dosáhla 18,51% (to znamenalo 883 tisíc voličů na tehdejších 113 tisíc straníků). Rekordního volebního výsledku 20,26% dosáhla i ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004.
Otázkou bylo jak využít tyto volební výsledky KSČM a jak organizačně, personálně i myšlenkově znásobit její potenciál. Je zřejmé, že strana věčného protestu by měla omezený koaliční ale i volební potenciál. Miroslav Ransdorf proto v roce 2004 v kritickém dopise členům vyzval k mobilizaci za modernější podobu strany, s tím, že vysoké preference jsou jenom půjčka od voličů. Ukázalo se však, že to jednorázové výzvy nevyřeší.

Vývoj nezastavíš

Po období upevňování pozice nastalo nové, složitější období. KSČM se potvrdila jako svébytná strana pevně zakotvená v české společnosti. Její volič však od ní očekával stále více. Nemohla mu stačit ani plamenná kritika sociálních poměrů, ani diskuse o složitém intelektuálním projektu blíže neurčené lepší budoucnosti. Politická strana nemůže být jen spolkem spravedlivých, spojených myšlenkou, že zhyne starý podlý svět. Především od ní volič očekává schopnost prosadit užitečná řešení svých starostí. A zde se situace dál vyvíjí.
V roce 2005 opustil po dvanácti letech funkci předsedy Miroslav Grebeníček a byl vystřídán současným předsedou Vojtěchem Filipem. Ve volbách v roce 2006 KSČM sice obhájila pozici třetí nejsilnější strany, ale s výsledkem nižším než v roce 2002 (685 tisíc voličů na tehdejších 83 tisíc straníků znamenalo výsledek 12,81%). Nešlo o hlubší trend ale jen o výkyv. Potvrzuje se ale, že jen slibovat „rudé z nebe“ je hrou na dočasné jistoty, která dřív nebo později unaví i kdyby se politické kyvadlo vydalo výrazněji levým směrem.
KSČM sama sebe nyní označuje za stranu současně radikální i moderní. Schopnost formulovat z této perspektivy širší zájem společnosti bude volbami prakticky testován a to v době hledání kvalifikovaného východiska pro krizí otřesenou ČR. Objektivně jde o kurážnou strategickou iniciativu, ale i profesionálně zvládnutou taktiku. Místo rutinních či intuitivních protestů přichází doba, která si žádá expertně se dovybavit a přeorganizovat potenciál na vybrané projekty. A schopnost moderovat inspirace přicházející z živé občanské společnosti, překračující staré ideologické kodexy. Čas ukáže jak tu výzvu KSČM zvládne.