Mnohé teoretické i praktické ekonomy zaskočil příchod a zejména rozsah krize. Ex post sice dokázali popsat příčiny a mechanismus kolapsu v roce 2008 Nad recepty však velká shodu rozhodně nevykazují a jejich diskuse jsou navíc značně mimoběžné. Velká část ekonomické obce v USA volí demokraty, Znamená to však že vyjdou jejich recepty nebo že mají víc pravdy voliči republikánů ?

Ekonomové mají víc než jiné obory blízko k zájmům a tedy k politice. Exaktnost a pravdivost ekonomie je proto něco, co často tone v mediální mlze. Znát je to zejm. u citlivých témat. Velká část kritiky se během finanční krize např. snesla na „bankovní upíry“. I po snížení platů v krizi dával takový Goldman Sachs svým zaměstnancům v průměru (sic !) v roce 2009 až 498 tisíc US dolarů. Zdůvodňuje to tím, že zaměstnanci odvádějí vynikající práci. Jako jeden z problémů krize se ale uvádí, že banky záměrně snižovaly nároky na bonitu klientů. Odpovědí má být krácení bonusů popř. jejich vysoké zdanění.
V ekonomické teorii je v této souvislosti připomínán tzv. problém pána a správce v souvislostech oddělení vlastnické a exekutivní role ve velkých korporacích. Každý z nich má totiž jinou osobní motivaci. Zatímco akcionáři jsou zainteresováni na ceně akcií a tedy na dlouhodobé prosperitě firmy, management je zainteresován na odměnách, které jsou zdola omezené. Tím je management v rozporu se zájmem akcionářů motivován k přijímání vysoké míry rizika. Mezi akcionáři a managementem navíc panuje informační asymetrie. Veřejnost má oprávněný dojem, že horentní příjmy špičkových managerů nejsou zasloužené, Když jsou manažeři motivování odměnou za objem poskytnutých úvěrů nebo podílem na papírovém zisku, jsou ochotni úvěry poskytovat i v situaci nezanedbatelného rizika jejich nesplacení a pouštět se do spekulací se zápornou očekávanou hodnotou.
Kontroverzní je také otázka příčiny výskytu tzv. bublin. Nemůže být náhodou, že v posledních 30 letech došlo již k šesti velkým bublinám na trzích aktiv – to je vskutku světový rekord. Je tedy jasné, že tendence bujení bublin jako hub po dešti musí mít nějakou strukturální příčinu. Faktem je,že hlubší strukturální problémy jako deindustrializace rozvinutých zemí či stagnaci reálných příjmů většiny jejich obyvatelstva se řešily s pomocí dluhové spirály. Řízení peněžní a měnové politiky však přitom selhalo jak uvnitř klíčových zemích, tak v globálním měřítku.
Část ekonomů (libertariáni zprava) spatřuje zásadní problém v samotné existenci centrálních bank, jejichž „centrální plánování“ úrokové míry je podle nich procyklické. Na opačném pólu stojí ekonomové (etatisti zleva), kteří navrhují znárodnění bankovního sektoru. Nemám na mysli dočasné znárodnění tzv. zombie bank, které navrhují i mainstreamoví ekonomové jako Nuriel Rubini, ale postátněné bankovnictví jako systémový rys, v rámci kterého by se prý lépe zvládala kontrola a motivace managementu bank. Nejpravděpodobnějším výsledkem ale zřejmě bude určité posílení regulačního rámce, když sledování vlastního zájmu zjevně nestačí pro hladké fungování trhu
Tato diskuse je specifická v EU. V europarlamentu dnes mnozí poslanci zdůrazňují potřebu větší hospodářské regulace a rozpočtové koordinace členských států EU. Snížení deficitů a dluhu je pouze částí řešení současné ekonomické nerovnováhy a nižší platy zpomalují hospodářský růst. Je tu i téma užitečnosti eura jako takového. Žádoucí je minimálně zlepšení rámce EMU a finančního dozoru v rámci eurozóny. ECB diskutuje zřízení clearingového centra pro swapy úvěrového selhání v rámci eurozóny. Ve věci reformy evropského dohledu sice vznikla v Ecofinu kompromisní dohoda. Ta se ale nelíbí Econu (příslušný výbor Evropského parlamentu) a musí to rozseknout trialog mezi Radou, Europarlamentem a Evropskou komisí..
Jde je o ukázku témat, jejich ideologická či zájmová předurčenost je veliká, ale která nejsou dostatečně podrobena kvalifikované oponentuře a testu vědecké pravdivosti. Ekonomická krize tak odhalila slabost, kterou dnešní ekonomie trpí. Takže pozor : když rozum spí, probouzejí se příšery. ošidné tím spíš, když jde o témata ve svých důsledcích strategická.