Stále častěji slýcháme názor, že řízení kulturních institucí nejlépe zvládají tzv. manažeři, tedy lidé bez základních odborných předpokladů, kterým přece stačí jejich přirozený smysl pro systém a neotřesitelná rozhodnost. Nevím přesně, odkud tento mýtus relativizující hodnotu příslušného vzdělání a manažerské schopnosti odborníků pramení, nicméně se jistě dobře hodí v situacích, kdy se vedoucí pozice v muzeích, divadlech či orchestrech mají proměnit v trafiky pro „zasloužilé a spřátelené“. Samozřejmě ani zde není generalizace na místě, neboť existují i pozitivní příklady, ačkoliv ty opačné nejspíše převažují.

V poslední době se v této souvislosti hovoří o krajem zřizované Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou (AJG), která je jedním z předních muzeí výtvarného umění v České republice. Jméno si získala kolekcí českého moderního a současného umění i pozoruhodným souborem obrazů flámských a holandských mistrů 16. až 18. století. Především ale mimořádným fondem gotického umění převážně jihočeské provenience, který je s více jak 150 díly hned po Národní galerii v Praze nejen druhou největší, ale i druhou nejvýznamnější sbírkou svého druhu v republice, kvalitativně naprosto srovnatelnou s muzei v nedalekém Linci, ale i Salcburku, Pasově, Řezně, Landshutu a Freisingu.

O to znepokojivější jsou zprávy o reorganizaci galerie, která vyústila zrušením mj. i místa jediného kurátora sbírky starého umění. Odchod Martina Vaňka tak de facto znemožňuje zajišťování odborné péče o profilové sbírkové celky, což je základní zákonnou(!) povinností každé veřejné umělecké sbírky. Nechci spekulovat o vlastních důvodech tohoto rozhodnutí. Mlhavé „manažerské“ zdůvodnění však rozhodně nabízí dostatek prostoru pro úvahy o ředitelově pomstě za kritický postoj propuštěných k jeho nedávnému rozhodnutí uvolnit prostor firemnímu večírku svěšením krátkodobé výstavy.

Fatálním nepochopením role muzeí v 21. století pak je výrok krajského radního zodpovědného právě za kulturu, který ředitele AJG obhajoval tím, že „v této chvíli, kdy jsou expozice dokončené, není se sbírkami tolik práce.“ Jakoby otevřením dlouhodobých expozic práce v muzeu skončila. Opak je pravdou! Pokud má muzeum skutečně plnit svou nenahraditelnou vzdělávací a sociálně-kultivační úlohu, vše právě tímto okamžikem teprve začíná. Na to ovšem v Českých Budějovicích zjevně rezignovali, stejně jako na využití potenciálu středoevropsky významné umělecké sbírky k posílení kulturní identity regiónu – a to v době, kdy tak rádi přijímáme z Bruselu finanční prostředky na rozvoj evropských regionálních celků.

Alšova jihočeská galerie zůstává pro historiky umění pojmem, s nímž se spojuje působení řady výrazných osobností českého dějepisu umění. V paměti uměnímilovné veřejnosti zase snad ještě zůstávají vzpomínky na zlomové reprezentativní přehlídky starého umění, jakou bezesporu byla výstava „Jihočeská pozdní gotika 1450-1530“ uspořádaná v roce 1965 ve spolupráci s Národní galerií v Praze. Nakolik by bylo žádoucí toto téma po bezmála padesáti letech znovu otevřít – dnes už přirozeně v mezinárodním kontextu bavorského a rakouského Podunají – není třeba připomínat. Ostatně na roky 2013/2014 připravují Kunsthistorisches Museum ve Vídni a Städel / Liebieghaus ve Frankfurtu nad Mohanem rozsáhlou přehlídku umění tzv. Podunajské školy z přelomu 15. a 16. století. Lze jen litovat, že AJG nebude mít žádného odborníka, který by se mohl zapojit. A kdo bude kvalifikovaným konzultantem studentům dějin umění na Jihočeské univerzitě? Namísto toho, aby galerie přišla třeba s iniciativou společného vědecko-výzkumného centra pro studium historie a kultury tohoto malebného kraje s největší četností středověkých a renesančních památek v zemi, odborného pracovníka raději zrušila.

A přitom by stačilo poohlédnout se v sousedních středních Čechách, kde tamější hejtmanství v očích kulturní veřejnosti zabodovalo právě cílenou podporou své galerie. A výsledky na sebe nedaly dlouho čekat: nedávné zpřístupnění nově zrekonstruované Jezuitské koleje v Kutné Hoře pro výstavní aktivity Galerie Středočeského kraje může být právem označováno za největší počin českého muzejnictví posledních let!

Kulturní instituce tedy potřebují spíše odborně kvalifikované šéfy s manažerskými schopnostmi, než-li subalterní byrokraty skrývající své neznalosti za nic neříkajícím pojmem „manažer“. Nestálo by za zamyšlení, pane hejtmane Zimolo, zda by AJG přece jenom neměla na svou slavnou minulost navázat? Jižní Čechy a česká veřejnost si to rozhodně zasluhují.