Když se mne kolegové v Bruselu z vedení frakce Socialistů a demokratů ptali na vyhlídky českých voleb, odpovídal jsem, že nebude problémem volby vyhrát, ale bude už obtížné sestavit vládu. Bude záležet na výsledcích menších stran. Samozřejmě, že jsem někde v skrytu duše čekal mnohem víc. Ale má „oficiální“ prognóza pro vedení S&D se naplnila. Jen to „vítězství“ nad zmrzačenou ODS bylo ještě daleko ukoptěnější, než se dalo čekat. Paradoxem voleb je, že strana, která ztratila nejvíc, bude sestavovat koalici a uhájila místo premiéra.
Hysterie kolem roztřeseného eura vrcholí. Výkřiky o pádu společné měny, ječení o potřebě návratu k národním měnám a šíření hospodářské paniky. Lidé, kteří nikdy za nic moc pořádně neodpovídali a produkují leda „lepší“ bulvární žurnalistiku, si dopřávají luxus titulků, zvyšujících klikatelnost jejich výtvorů. Ani já se nemohu dočkat, a tudíž bych si dovolil prezentovat několik vlastních, nepochybně zcela zavádějících úvah.
Nářek nad volební kampaní jest pravidelnou kulisou volebních rumrajchů. Pohoršit se nad intelektuální a morální úrovní pokleslého politického okopávání patří k bontónu. Budiž, i já jsem znaven touto etapou volebního śťouchání, pošťuchování, šťourání, štípání, štětění a dalšími produkcemi, jimiž politické strany staví na odiv svou pevnou rozhodnost, neotřesitelnou morálku a sálavý intelekt.
Zdánlivě by nám mohlo být Řecko ukradené. Kalifornie stojí léta v katastrofální situaci a je pro USA jistě důležitější než nějaké Řecko pro Eurozónu. Řecko představuje nějaká tři procenta výkonu měnové zóny a ještě méně v rámci celého EU. Takže zdánlivě bychom se mohli zasmát a škodolibě se dívat, jak se Řekové vaří ve vlastní šťávě: Ať si banky, které řeckým furiantům půjčily, spočítají ztráty. Ať si Řekové sníží platy. Ať žerou pučálku!
Aby ukázal rozhodnost, rozběhl se první den Nečas po ministerstvu hledat ulejváky. Už za dveřmi našel postávajícího muže: „Vy tu na ministerstvu nemáte co na práci?“ „Ne!“ Nečas zrudl a strčil muži deset tisíc: „To je Vaše odstupné, už se tu neukazujte!“ Muž vzal peníze a zmizel. Nečas vítězně pohlédl na šéfa úřadu a ten poznamenal: „To byl Paroubkův tajemník Vlasta. Přinesl vám blahopřání k jmenování do funkce.“
Má Ústavní soud pravdu, označí-li Izraelity za Mohamedány či povýší pampelišky do šlechtického stavu? Nemá. Nesouhlas s Ústavním soudem neznamená pohrdání zákonem. Máme právo vyjádřit odlišný názor i emoce. Využívají toho sami ústavní soudci.
Britský premiér vyhlásil volby na 6. května. K překvapení Čechů je zatím ani žádný britský soud nezrušil. Británie to má zařízeno tak, že volby prostě jsou, když si to předseda vlády vzpomene, a nikomu to nepřijde divné. Jsou totiž země, kde si myslí, že vláda má být stabilní. Právo předsedy vlády zvolit si datum voleb, dává vládním silám jistou výhodu. Proč ne, každá změna stabilitu jistě vychýlí. Je to i trochu spravedlivě: Kdo vládne, dělá i nepopulární kroky a kdo kandiduje z opozice, určitě může vtipněji kritizovat a víc slíbovat.