V minulém článečku jsem předložil literární popis rozdílu pravice a levice. A zároveň jsem kajícně poznamenal, že někdo moudrý by to z pravice napsal jinak, i když podstata by zůstala stejná. Hozenou rukavici v diskusi uchopil pan Libor Stejskal a udělal to tak pěkně, že to stojí za to připomenout.

Pravice věří, že člověk, který leze do vody, by měl být natolik zodpovědný, že se naučí plavat. Levice je přesvědčena, že to po nikom nelze chtít a ostatní jsou povinni zatvrzelé neplavce dávat pozor, aby se jim nic nestalo.

Pravice dává šanci těm, kdo se plavat učí, levice nedělá rozdíly mezi těmi, kdo se o sebe chtějí postarat a těmi, kdo věří, že se o ně má starat někdo jiný.

Pravice věří, že ti, kdo se plavat učí a překonávají řeku, motivují ostatní. Levice míní, že neplavce by ti, kdo umějí plavat, měli na svých zádech přepravovat tam i zpátky. Pravice věří, že je to poněkud demotivující jak pro ty, kdo se učit nechtějí, tak pro ty pilné. O těch, kteří plavat nemohou, není samozřejmě sporu.

Levice připomíná, že dobrý plavec má taky odpovědnost za ty, kdo se topí. Pravice o tom nepochybuje, ale nechce odpovědnost nikomu nařizovat.

Pro společnost je důležitý jak přístup pravice tak i levice. Ale ne v jejich krajních polohách.

Stejskalova pravice je mi velmi sympatická. Plus minus nějaká ta póza napravo nalevo, neliší se nijak zvlášť stejskalovská pravice od mé představy levice ani od posledního volebního programu ČSSD, který je odvozen od giddensovské linie Tonyho Blaira. Potud se asi shodneme a nemáme problém. Za drobně zavádějící ve Stejskalově pojetí pokládám jen nálepky dávané levici. Míváme o sobě mylné představy. Právě ony jsou ve skutečnosti většinou zdrojů nedorozumění. Zkusme proto některé časté čtenářské výtky proti levici konfrontovat s fakty.

Pokud věříte a stále opakujete, že levice hlavně přerozděluje (strká těm neplavcům horem dolem), tak zrovna ta česká levice přerozděluje v evropském srovnání podstatně méně než ostatní. Schválně si z dat roku 2006 spočítejte, kolik procent občanů EU 25 žije v podmínkách výrazněji menšího přerozdělování než ČR. Je-li přerozdělování kritériem pravicovosti a levicovosti, což hloupí ekonomové často tvrdí, zařaďte tedy českou sociální demokracii do evropské škály. Skončí výrazně napravo od evropského středu. Vyšší daně než my mají tři čtvrtiny Evropanů, zhruba pětina je má podobné. Výrazněji nižší daně (včetně pojištění, tedy složenou kvótu nižší o víc než 2-3 %, tj. na hladině statistické významnosti) mají totiž nejvýše 4 % obyvatel EU 25, reprezentující méně než 3 % ekonomického výkonu… Věřit, že česká levice přerozděluje víc než ostatní, je proto hodno obdivu.

Diskutéři se často ohánějí tím, že jde o trendy. Že prý moc dobře vím, jak sociální demokracie ty trendy obrátila. Nu, já to nevím. Když sociální demokraté nastoupili k vládě, bylo přerozdělování (složená kvóta) 35 % (Eurostat 1997) a když tu vládu předali, byla 34,4 %. Průměr EU 25 je skoro 41 %. Kde je ten trend levicového úpadku?

Ono je to asi jako z dluhy. Komunisté předali zemi téměř bez finančních dluhů (vyrovnaných rozpočtů se v totalitě dosahuje bez problémů, horší je to se skrytými dluhy). Vyjádřeme si to. V analýze delšího období ovšem pro ekonoma není přípustné užívat absolutních čísel. Užívají se relativní, protože jsou např. očištěna o vlivy rozdílné inflace. Tedy Václav Klaus předal zemi s veřejným dluhem 13 % HDP (Eurostat 1997). Sociální demokraté k tomu přidali dalších 17 %. To není tak velký rozdíl. Ovšem více než polovina z toho, co přibylo na účtu dluhu za ČSSD, byly účty za Klausův bankovní socialismus. Skokový nárůst dluhu o 8 % najdete proto v roce 2001 (a 5 % v roce 2000), kdy dluhy Klausových rozkradených státních a následně polostátních bank odhalili náhle procitnuvší auditoři a následně převzaly transformační instituce. Hodnota dluhu pod 31 % HDP se už čtyři roky nemění. Podle všech dostupných statistik světa. Je to méně než polovina průměru EU. Kde je tedy ten omílaný katastrofický trend?

Také největších deficitů veřejných rozpočtů dosáhl profesor Václav Klaus. Například v roce 1995 činil schodek veřejných rozpočtů neuvěřitelných 13,4 % HDP (Eurostat). A měl i vyšší… Největší veřejný schodek za ČSSD činil 6,8 %. Schodky za poslední tři roky činily 2,9; 3,5, a 2,9 %. Data, za které by byly vděčny mnohé země Eurozóny i USA, trend výjimečně stabilní. Zatímco nás papá Klaus poučoval o výhodách vyrovnaných rozpočtů, dětinsky schovával své veřejné dluhy do transformačních institucí a polostátních bank. Mohl nás obelhávat jen do té doby, dokud nás EU nedonutila užívat účty jako jinde v kulturním hospodářském světě.

Možná ale, že je to zase všechno jinak. Pokud zpravodajskou službu CIA, která publikuje tato data, ovládla extrémní levice stejně jako Eurostat, nedá se těm cifrám věřit. Co na to George W. Bush? Ostatně, není on taky nějaký zakuklený levičák?