Ideje mají vyhranit volby. Tam má vrcholit střet. Po volbách vláda měla mít sto dní klidu, aby mohla realizovat svou výhru. My ale stojíme před dalšími volbami, do senátu a komunálu. Sama vláda, její opozice i tisk se musí znovu vyhranit, aby volební pranice měla grády.

V koaliční smlouvě jsou i věci zasluhující širší podporu: Boj s korupcí, podpora podnikání, průhlednost zakázek, zjednodušení daní, rozpočtová kázeň atd. Tam se opozice a vláda shodnou. Řada věcí by ale měla být otevřena k jednání s opozicí, protože přesahují volební období. To tu zjevně schází pro podzimní volební stín.

Obecně vládním záměrům chybí vize. Jako kdyby místo ekonoma, sociologa a filosofa sestavoval program jen pomocný rozpočtový účetní. Vláda tedy ví, jak ušetřit na nátěru lodního komínu, ale nijak neřeší, kam loď popluje. Cílem je místo růstu konkurenceschopnosti, zaměstnanosti, ekonomiky a životní úrovně jen a jen seškrtání rozpočtu. Škrtání se dobře prodává na kameru, je srozumitelné i troubům, nicméně špatně se z něj platí silnice, policajti, školy, špitály a výzkum.

Škrtací smlouva působí až bezradně. Prostor pro sociální škrty je omezen, průměrný sociální stát je v EU o polovinu relativně větší než český a skoro dvojnásobný absolutně. Útok na porodné je nešťastný. Vláda si tu koleduje o další ostudný rozsudek štrasburského soudu za opatření namířené proti "Cikánům." Obecně omezovat podporu rodin s dětmi a definovat děti jako luxus je zejména v období krize krajně nevhodné. A je farizejstvím lkát nad penzijní reformou a zároveň zvýhodňovat černého pasažéra, který nemá a nechce vychovávat děti.

Podobně v oblasti zdravotnictví: Podle statistik dáváme do zdravotnictví skoro nejméně na světě, a přitom máme dobré výsledky. V poměru kvality a ceny těžko najít efektivnější model. Ale na základě donekonečna opakované floskule, že musíme šetřit, ve skutečnosti každý rok platíme víc z vlastní kapsy. Díry pro únik peněz stále více budujeme, než zacelujeme. A platíme to skutečně natvrdo z vlastní kapsy, zatímco v jiných zemích se spoluúčast míní včetně běžného komerčního pojištění...

Opozice se lehce usmívá nad daňovými přemety vlády. Sotva oschly volební výsledky, sliby nezvyšování daní zvětraly. Naplnila se slova sociálních demokratů i Eduarda Janoty, že daně zvýší každá vláda. Protože současná rozpočtová krize byla vyvolána hospodářským poklesem a snížením daní. Zábavné je konstatování smlouvy, že vláda nechce zvýšit progresi, ale odstranit degresi v příjmové dani. To byl totiž věcně návrh sociálních demokratů, který pan Nečas tak zásadně kritizoval...

Koalice nyní řeší především krátkodobé cíle a nemá valnou představu o tom, co ji čeká. Na skutečnou formulaci nějaké hospodářské politiky budeme proto čekat do jara. To už bude po volbách a tlaky na řešení začnou mít reálnou podobu. Do té doby berme vládní proklamace s rezervou.