Moderní politika je totálně podřízena médiím. K dispozici je pár vteřin sdělení, pár řádek redakční zprávy nebo komentáře. Hlavní taktikou je soupeře rychle onálepkovat nějakou ošklivostí a co nejčastěji mu to přilepit. Pěstovat si to spojení soupeře a fekálie. Otec moderní politické žurnalistiky Josef Goebels totiž doporučil hod lejnem co nejčastěji opakovat. Je to nechutné, ale zabírá to. Prohrává ten, kdo je nejčastěji zasažen exkrementem.

Obsah téměř nikoho nezajímá. V českých podmínkách je skoro libovolně manipulovatelný. Znáte to sami, nad články, jejichž obsahu rozumíte, vás chytá běs. Jak jen ti lidé mohou něco takového napsat? Klidně mohou, většina komentátorů dnes píše o fiskální koncepci a zítra o antikoncepci a občas si prostě pletou pojmy. Nedávno jsem vysvětloval jedné půvabné televizní redaktorce, že nemůže k výpočtu průměru EU použít prostý průměr. Že je jak pan Kohn, když dělal slavičí paštiku. Poctivě na padesát procent: jeden kůň, jeden slavíček. Jedno Lucembursko, jedna Francie, jedna Malta, jedna Itálie… Odmítala nabízený vážený průměr, užívaný všemi fousatými statistikami jako manipulativní. Kdyby to řekla jako studentka druhého ročníku, honili by ji kolegové statistici vidlemi po budově Karolina a nakonec by ji surově utloukli násadami. Pochopitelně, že nadsazuji. Ve skutečnosti nemáme ani karcer. Jenom by ji nerudně vyhodili od zkoušky…

Přes tuto opakovanou zkušenost se tradičně zpackaným zpravodajstvím v oblastech mé specializace, v oblastech, kterým nerozumím, věřím novinám skoro na slovo. Tím se možná vysvětluje, že ekonomickým nesmyslům věří v Čechách tolik lidí. Napravit zkreslené podání, které vyšlo v novinách, je neskutečně obtížné. Pouze komentářové rubriky Hospodářských novin a Práva poskytují standardně prostor k věcné polemice. Jinde se často neobtěžují odpovědět. Má to pro ně nespravedlivou výhodu v tom, že dokud nedostane autor aspoň zápornou reakci, nemůže text publikovat jinde. Za pár dní věc vychladne a čtrnáct dní poté je bezvýznamná. Komentátorův trapný omyl či podsunutou lež přečetlo s podlitýma očima půl miliónu čtenářů. Mou poctivou reakci vyvěšenou na nějakém serveru o měsíc později tak dva tisíce intelektuálů. Většina z nich si stejně přečetla jen to, co dobře léta ví.

Něco je dáno objektivně. České noviny se chtějí podobat britským, ale pohybují se na malém trhu. Zprávy dělá násobně méně novinářů za násobně menší peníze s násobně menším servisem. Ale naše noviny mají velký počet stránek a redaktoři píší jako otroci. Redakční elévové touží vkládat do zpráv své osobní komentáře. Je to sice ten nejhrubší přestupek proti tradiční novinářské etice, jaký je možno udělat, ale u nás se z toho nestřílí. Teď je to moderní. Z řady zpráv nejsem proto obsahově moudrý a poctivě pak hledám prameny nebo ČTK, která tvoří ostrůvek poctivého řemesla. Abych se dověděl, co se vlastně stalo.

Všichni politici mají samozřejmě utkvělou představu, že je novináři pronásledují. Ačkoli v porovnání s volebními výsledky jsou naše média zřetelně posunuta doprava, řada výtek vůči tisku není spravedlivá. Mediální svět má své zákony a ty je nutno respektovat. Novinář není apriorní nepřítel a většinou ani specialista na problém. Hledá svou zkratku a jednoduché vysvětlení pro svého čtenáře či diváka. Pro negativní zprávu dostane násobně větší prostor než pro pozitivní sdělení. Skutečnost, že někdo dělá svou práci dobře a nekrade, je nezajímavá. Až se opiji a vybílím sexshop, budu určitě na první stránce.

Komerční charakter většiny médií má silný vliv na jejich obsah. Časopis, noviny nebo televizní vysílání jsou jen takové slušivé obaly na reklamu, kterou prodávají. Intelektuální listy se nákladem moc neuživí. Myšlenky přitahují méně než křivky paní Borhyové. Skvělá ČT 2 má nejméně diváků. Čím děsivější, nepochopitelnější a barevnější svět komerční médium vykresluje, tím větší je účinnost jednoduchého reklamního sdělení. Všimněte si, ve zprávách Novy teče krev, kdosi cosi ukradl, policie je bezmocná, úředníci pomatení a celý svět má kafkovsky nepochopitelnou podobu. To je profesionálně udělané dobře, protože Nova přece neprodává zprávy. Zmatený divák ničemu nerozumí a cítí se zrazen a ohrožen. A až nyní přichází náplast na jeho duši: „Toaletní papír Tento jest balzámem na vaše hýždě!“ Tomu už konečně všichni rozumíme, a rozradostněni touto skutečností si běžíme utřít zadnice. Tak to má být. Smyslem celého toho „zpravodajského“ rumrajchu přece byla jen ta reklama. Bohužel, zprávy veřejnoprávní televize nejsou o nic lepší. Už se na ně taky nedívám.

Otázka, odkud má brát čtenář objektivní informace, je zcela vedlejší. Kvůli objektivním informacím sice platíme miliardy za veřejná média, ale ta jsou v podstatě stejná jako komerční. Žijeme v paradoxním světě, kde sice všechny informace někde jsou, ale jejich tolik, že je nestíháme vnímat. Čím se médium snaží být objektivnější a přesnější, tím více mu klesá náklad či sledovanost. Všichni se stáváme komiksovými hrdiny. V komiksu, akčním filmu a hamburgerovém seriálu je na první pohled zřejmé, kdo je záporný a kladný hrdina. Silný a spravedlivý bílý sáhib po tuctech střílí arabské či latinoamerické přičmoudlíky a vyhazuje do vzduchu šikmooké severokorejské ničemy. Bojuje přece proti rasismu… Stejnou černobílou logiku vlastně požadujeme od svých zpráv. Nedivme se novinářům, že vycházejí vstříc naší poptávce. Chtějí nám vlastně udělat radost. A taky potřebují tu pitomou sledovanost. Blbec, který ví, co se opravdu stalo, je nesrozumitelný a nudný. Jednodušší je podat zpravodajský rohlík v očekávaném schématu.

Dík za každé médium, které podává nezkreslenou informaci. Není jich moc.