Donedávna se psalo o dobrých vyhlídkách pro ČSSD ve volbách do senátu a místních samospráv. V senátu sociální demokrati neobhajují žádné křeslo a mohou jen posílit. Teoreticky by se mohli stát nejsilnější stranou horní komory parlamentu. V komunálních volbách se očekává, že ČSSD dostane tradiční posty.

Ověřili jsme však, že sociální demokracii optimistické předpovědi škodí. Nepomáhají velkoústá prohlášení o budoucím volebním výsledku. Volič je náročnější: chce důvěryhodné politiky, činy a realistický program. Nechce výmluvy, že za neúspěchy strany může někdo jiný: novináři, tajné služby, mandelinka.

Očekávat, že volební vítězství spadne do klína a že ČSSD opět bude "nejsilnější" stranou, je nepochopením dramatické situace. Ve skutečnosti je to sociální demokracie, která bojuje o samé přežití demokratické levice. O zachování evropské vize sociálního státu. Té vize kontinentu, kterou sdílí i většina evropské pravice, z jejíhož proudu právě ta česká zřetelně vybočuje.

Objektivní situace před volbami je pro ČSSD hodně špatná. Před krátkou dobou triumfovala ve volbách pravice a úspěšně sestavila vládu. Vláda a její strany se vezou na vítězné vlně. Voliče v této fázi neztrácejí, ale naopak získávají. Mají navrch.

Vláda je ve fázi příjemných slibů a na účtování je brzy. Mluví o škrtech, protože to lidé rádi slyší, přinejmenším do doby, než dopadnou. Mluví o omezení privilegií. Mluví o omezení té imunity, kterou vládní političtí recykláti dvacet let chránili. Mluví nadšeně o zdanění náhrad, které sami pobírali. "Korupčníci" bojují s korupcí.

Skutečnost, že vláda si v řadě resortů počíná jak na dobytém území, že ministři mají pro řízení řady resortů malou kvalifikaci nebo jsou dokonce lobbyistickými figurkami, už náš tisk odhalil. Informaci ale volič nepřijal a nestrávil. Byly prázdniny, okurková sezóna a inkubační doba na přijetí negativní zprávy neuplynula: Čerstvě zamilovaný neuvěří, že okouzlující partner je líný ňouma a alkoholik.

ČSSD jde do voleb s prozatímním šéfem. Rozhodla, že předsedu by měl určit regulérní souboj kandidátů. Ten se do voleb nedal prakticky stihnout s ohledem na prázdniny a termíny stanov. Dala se stihnout leda papalášská zákulisní dohoda a následná "manifestační" volba předsedy. Jakkoli bylo rozhodnutí o skutečném souboji kandidátů poctivé, voličům není úplně srozumitelné. Zvláště, když někteří kandidáti na pozice zahájili kampaň vzájemným okopáváním kotníků a hýžďového svalstva.

Sociální demokracii hrozí významná volební porážka. Ve volební kampani se nyní zdánlivě střetává stranická loajalita s osobními ambicemi. Důvěryhodnost s vypočítavostí a programové ukotvení s prázdnou rétorikou. Přitom je jasné, že i legitimní střet kandidátů bude v tomto období vykládán jako rozhádanost a boj o koryta.

To potom zastírá hlavní obsah voleb: jde tu o to, zdali pravice dostane celé české území na milost a nemilost. Zdali nevratně poškodí sociální soudržnost země a omezí její konkurenceschopnost škrty ve školství, infrastruktuře, regionech, zdravotnictví, péči o postižené atd. Zdali pravice škrtne občana ve prospěch úzké vrstvy nejbohatších a těch, kdo se těší na odpadky od jejího stolu.

Poděkování proto patří každému, kdo přijde k volbám a bude volit demokracii. Ne nutně jen tu sociální...

Nenechte se škrtnout!