Otázka, zdali umíme diskutovat, zdali nás tomu demokracie naučila, a jak jsme vlastně daleko v takovém studiu demokracie (a snad i obyčejné slušnosti) je jistě stále aktuální. Debatu na toto téma opět otvírá Aktuálně. Jelikož se této akce nemohu osobně účastnit, zasílám alespoň domácí cvičení.

Diskuse má v zásadě jednoduchá.pravidla. Obě strany (či více stran) se snaží fakty a logickými argumenty přesvědčit druhého nebo alespoň posluchače (čtenáře) o své pozici jako lepší alternativě. Korektní diskuse by se tedy měla vyznačovat nejen úctou k protistraně, ale též úctou k faktům a logice. Uvedené neznamená, že nemohou vzniknout spory o interpretaci faktů či o oprávněnosti logických konstrukcí.

Diskuse je jistě krásný útvar. Jenže nikoli každá výměna názorů je nutně diskusí. Moderní politické souboje nebo masová žurnalistika mají s korektní diskusí pramálo společného. V utkání politických soků jde o to soupeři nějakou vlepit a vypadat trochu lepší než obejda na druhé straně. "Diskuse" je v takovém případě jen chatrnou divadelní kulisou čehosi úplně jiného, něčeho jako natřásání pavích ocasů či snad trefněji pleskání volských oháněk.

Podobně moderní žurnalistika dávno není podřízena hledání pravdy, nýbrž prodeji média a zejména jeho prodeji jako nosiče reklamy. Noviny primárně neprodávají informace o světě, ale prodávají opalovací krémy a toaletní papír. Skutečný obsah, tj. zprávy samotné, zajímají minoritní komunitu. Masový čtenář hledá ty své názory a obrázky, tj. zavedená klišé, floskule, které mu konvenují. Nezajímají ho k tomu nudná fakta či namáhavé logické konstrukce. V televizi, novinách či v internetové debatě se dnes především hledá jen další díl pokleslého seriálu, o kterém všichni předem vědí, jak dopadne. Protože nezklame. Je to úpadek? Zajisté. Ale nejlépe prodává mražené karbanátky.

Naproti tomu skutečná diskuse obsahuje především umění naslouchat. Umění přijmout a ocenit argument protistrany, schopnost elegantní názorové obrany a intelektuálního protiútoku. Důležitá je formulační bravura, ale leckdy i emoční náboj sdělení. V diskusi zejména v měkkých tématech je významná také přesvědčivost tvrzení a jeho doložení názornými příklady.

V zásadách korektní diskuse bývalo, že by se mělo diskutovat s tvrzením autora, nikoli s jeho významovým posunem. V současné výměně názorů je ale posun významu standardem. Řeknete-li například po pravdě, že Benito Mussolini v roce 1919 správně odečetl vodoměr, mohou o vás tvrdit, že jste obdivovatelem italského fašismu. Dopustí-li se takového činu s roztomylými gramatyckými chibami teenager, vydávající se na internetu za intelektuálního miliardáře, je to úsměvné. U prominentních politiků či novinářů to trochu překvapí. Ale ani oni nediskutují: Prodávají přece štěstí, viagru, vložky a rostlinný olej.

Jiným zábavným nešvarem, před kterým varovali moji učitelé žurnalistiky, je kritika autora za to, co nenapsal: "Autor mrhá energií psaním o blechách. Proč nám zamlčuje slony?" Kritika autora za to, čím se vůbec nezabývá, je velice snadná. Kritik nenapsaného však opustil kolbiště korektní diskuse.

Specifickým místem diskuse je vtip. Do diskuse patří, koření argumenty a přispívá k zapamatovatelnosti faktů. Patří k bontónu se i nad školometským vtípkem pousmát či ho trochu ocenit. Odpovědět vtipem. Prohlásit nad štulcem, že není vtipný nebo se kvůli němu urazit, znamená velmi ponižující přiznání zásahu. Horší je jen pokus o humor nepochopit a vážně s ním polemizovat..

Do diskuse samozřejmě nepatří nenávist a osobní útoky. Tvrdit o Einsteinovi, že jeho fyzikální teorie jsou špatné, protože je Žid, není zrovna projevem duševního rozhledu. Vidíte, a našli se pitomci, co to tvrdili. I dnes ale najdete často na internetu tvrzení, že někdo apriorně nemá pravdu, protože je mohamedán, protestant, katolík, pravičák nebo levičák, Petr nebo Pavel. Jiným se na jejich argumenty univerzálně odpovídá, že stejně mají krátké přirození, dementní vnučku a prašivého psa.

Jsou ovšem věci o kterých se diskutovat nedá. Proti gustu žádný dišputát. Někdo rád blondýny, jiný zrzky, dalšímu se líbí dámy macaté, jinému zas placaté. Odpůrce špenátu nečeká na logické argumenty, proč jíst špenát. Prostě ho nejí. Diskuse, je-li lepší mešita, kostel nebo synagóga, postrádá smysl.

Diskuse na Aktuálně má dnes pochopitelně všechny neduhy i skromné přednosti toho, jak dnes vedou komunikaci politici a novináři. Exempla trahunt. Křiklouni nezřídka přehluší slušnou většinu. Atmosféra od pionýrských dob trochu zhoustla. Řada skvostných diskutérů to vzdala, jiní přicházejí jen zřídka. Ale přicházejí noví a Vlk se vrátil. Kupodivu ale i ti nejzavilejší bijci se občas dostanou k svému tématu, a potom debatují věcně a férově. Snad je to světýlko v temnotách.

Shrnuto a podtrženo: Diskutovat umíme. Ale nechceme.